České nemovitosti jsou nadhodnocené ještě více než loni, až o 20 %, varuje ČNB. Z klíčových informací zprávy Rizika pro finanční stabilitu, které dnes zveřejnila Česká národní banka, vyplývá, že jednotlivé komerční banky nedodržují doporučení centrální banky týkající se velkosti části hodnoty nemovitosti nakupované na úvěr.
To bude dalším argumentem pro ČNB, která usiluje změnit charakter daného a dalších podobných doporučení z pouhého doporučení na zákonnou povinnost. Vláda příslušnou legislativu – novelu zákona o České národní bance – schválila v červnu, nyní ji mají v prvním čtení k posouzení poslanci v rámci právě probíhající schůze Poslanecké sněmovny.
Podle ČNB banky poskytují úvěry s více než 90procentní částí hodnoty nemovitosti nakupované na úvěr. Ty by přitom podle doporučení, jež začalo platit loni, neměly být vůbec poskytovány. Jednotlivé komerční banky zjevně testují „toleranci systému”, neboť hypotéky pro ně za stávajících podmínek na trhu představují nadmíru atraktivní produkt, který by rády poskytovaly v nejvyšší možné míře. Podle ČNB takové jednání může potenciálně vést k destabilizaci finančního systému v ČR. Zatím toto riziko ovšem není takové, aby ČNB svá příslušná doporučení dále zpřísnila. To svědčí i o tom, že ČNB loni při stanovování limitů doporučení s jistým testováním „tolerance systému” ze strany bank počítala a náležitě, tedy s určitou „rezervou” dle toho své limity stanovila.
Nadhodnocení tuzemských nemovitostí činí podle ČNB až dvacet procent, a je tedy vyšší než loni, na druhou stranu dynamika růstu cen realit by podle centrální banky měla v nadcházející době zmírňovat. To odpovídá obecnému výhledu trhu a svědčí proto třeba i letošní ochlazení hypotečního trhu v ČR. Varovné z hlediska stability finančního systému je ovšem také to, že téměř třetina objemu nově poskytnutých hypoték směřuje podle ČNB ke klientům, kteří už jednu nebo více hypoték mají, a pořizují tedy nemovitost převážně „jako investici”, nikoli coby „střechu nad hlavou”. Přitom koupi nemovitosti pro investiční účely charakterizuje v porovnání s koupí nemovitosti pro účely vlastního bydlení vyšší zastoupení spekulativní složky poptávky, které je z hlediska finanční stability potenciálně rizikovější než poptávka motivovaná ryze touhou po získání vlastního bydlení.
