Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Kaleidoskop Stará Praha

Tajemství Černínského paláce. Pyšná hraběnka a tajná chodba

Zklamané naděje stály už u jeho samotného vzniku. Jaksi světu navzdory ho roku 1669 začal stavět významný, bohatý a zcestovalý český místodržící, hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic (1628-1682), když se jeho kariéra u vídeňského dvora nerozvíjela podle očekávání. Sto padesát metrů dlouhá čelní fasáda rodového sídla, to byla jeho odpověď císaři Leopoldovi I. A ten roku 1673 kontroval jízlivostí: „Je to velká stodola, ale nemá vrata”. Jako by tím příští osud paláce doslova předznamenal.

Hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic jak ho zpodobnil Filip Kristián Bentum.
(zdroj Vilém Lorenc, Karel Tříska, Černínský palác v Praze, Praha 1980)

Zlé roky

Během let se hraběcí majetek se začal pomalu tenčit a Černínové museli šetřit i na svém paláci. Ten navíc roku 1742 během války o dědictví rakouské okupovaly a zdevastovaly dva bavorsko-francouzské pluky. Rozsáhlá budova následně sloužila jako lazaret, lékárna, továrna na hedvábí, ohřívárna pro chudinu i kasárna. Ošetřovaly se zde případy cholery, v největším sále se střílelo na terč a v zahradním altánku se kovali koně. Roku 1851 se Černínům po dlouhých jednáních konečně podařilo palác odprodat státu a ten ho bez jakýchkoliv skrupulí přestavěl na kasárna. Teprve rozsáhlá rekonstrukce pro potřeby ministerstva zahraničí (1929-34) znamenala pro „Černín“ návrat k původní výstavnosti,

Pyšná hraběnka a záhadné podzemí

Velké marnivosti se v Černínském paláci podle pověsti dopustila krásná hraběnka, která si na ples nechala vyrobit střevíčky z chleba. Protože taková pýcha nemohla zůstat bez trestu, sám ďábel nešťastnici odvedl do sklepení paláce. Tam jí ze střevíčků začaly šlehat plameny a nakonec ji na místě roztrhaly pekelné obludy. Hraběnku zoufale běžící chodbou v hořících střevíčkách, které nemůže zout, je prý možné občas ve sklepech pod budovou zaslechnout dodnes.

Pamětníci o nich však vyprávějí ještě úplně jinou historku. „Viděl jsem tu chodbu na vlastní oči. Nejméně do poloviny byla nově nahozená a vybavená elektrickým osvětlením,“ vzpomíná jeden z bývalých pracovníků ministerstva na podzemní spojnici Černínského paláce s dalším domem na náměstí a s vinárnou Vikárka na Pražském hradě.
Ozdobné maskarony korunující polosloupy paláce mají podobu démonů (foto: Jitka Lenková)

Dnes po ní není ve sklepech paláce ani potuchy, ale to neznamená, že tam není. Zazdít či jinak zamaskovat vstup do chodby přece nemůže být problém.

A vůbec – takhle snadno se tajemství přece neodhalují.

Jitka Lenková

 

Podobné příspěvky

Česká republika se může stále pyšnit naprosto výjimečnými dětskými talenty

Afri

Záhada nemoci císaře Karla IV, kdy císař dočasně ochrnul

Redaktor J.Hampl

Milion a půl na pomoc dětem z Moravy

Afri