Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Kaleidoskop

Česká republika se může stále pyšnit naprosto výjimečnými dětskými talenty

zlaty orisek

Soutěž Zlatý oříšek bude brzy slavit čtvrtstoletí své existence. Její první ročník proběhl v roce 1998 a od té doby se organizátorům podařilo vyhledat v České republice více jak tři tisíce talentovaných dětí, dvojic či dětských kolektivů ve věku od 6 do 14 let. Každoročně pak Zlatý oříšek představuje výběr jednadvaceti z nich prostřednictvím slavnostního televizního finále, které Česká televize vysílá již tradičně na Nový rok. I letos tak 1. ledna 2022 mohli diváci ČT2 obdivovat výkony finalistů soutěže a tipovat, kdo z nich si na konci pořadu odnese ze studia prestižní cenu Zlatý oříšek 2021, a to společně s finanční odměnou 20 000 Kč.

Můžeme se stále pyšnit naprosto výjimečnými dětskými talenty

Mgr. Jiří Kotmel, předseda správní rady Nadačního fondu Zlatý oříšek:

zlaty_orisekAčkoliv jsme díky Covidu měli s organizací soutěže určité starosti, nebylo to nic vážného v porovnání s tím, do jakého stavu se díky všem omezením za poslední téměř 2 roky dostal rozvoj aktivit a talentu děti v České republice. O to vice jsme se snažili opět vyhledat ty nejlepší, všemožně je podpořit a vyjádřit dík nejen jim, ale i jejich rodičům, trenérům, učitelům za to, že to všechno zvládli a přes veškeré problémy dosáhli společně skvělých výsledků.“

Zlatý oříšek

Soutěž Zlatý oříšek je otevřena všem dětem a dětským kolektivům, které si již prošly významnými úspěchy nebo se přičinily o něco mimořádného či společensky prospěšného. Soutěž záměrně nemá kategorie a staví tak vedle sebe děti úspěšné v nejrůznějších oborech.

Půvab Zlatého oříšku tkví právě v rozmanitosti oborů. Vodítkem pro výběrovou komisi jsou pak prokazatelné výsledky v přehlídkách, závodech, soutěžích nebo jinak doložené úspěchy. Ze všech soutěžících vybírá komise 21 dětí nominovaných do televizního finále soutěže. Komisi tvoří renomovaní odborníci na jednotlivé oblasti a obory lidské činnosti, kteří posuzují každého soutěžícího na základě všech námi získaných podkladů – informací z přihlášky, přehledu jeho úspěchů, námi ověřených výsledků dítěte, rozhovoru s rodiči, učiteli či trenéry a natočeného videoklipu. Ten vizualizuje oceňované schopnosti a dovednosti přihlášeného dítěte v autentickém domácím prostředí, ale zachycuje i jeho výkony v soutěžích a závodech.

Vítězství ve Zlatém oříšku je pro děti především morálním oceněním, ale nese s sebou i finanční podporu. Děti a kolektivy, které zvítězí, získají v rámci novoročního televizního finále sošku ptáčka se zlatým oříškem v zobáčku a také šek na 20 000 Kč. Navíc mají možnost ukázat ostatním, co umějí, a zviditelnit se v médiích. Finálová nominace s sebou také následně přináší více nabídek a příležitostí vystoupit na veřejnosti nebo intenzivněji spolupracovat s odborníky na daný obor.

Hodnocení soutěžících

Posuzování a porovnávání soutěžících napříč různými oblastmi a obory je opravdu nadlidský úkol, proto jsme velmi rádi, že nám s výběrem pomáhá řada našich expertů. Nad přihláškami dětí zasedne odborná porota, jejímiž členy jsou např. akademický malíř Jiří Anderle, hudební publicista PhDr. Jiří Vejvoda, dramaturgové České televize Luděk Horký a Jiří Chalupa, sportovní redaktor České televize Petr Vichnar nebo PhDr. Eva Vondráková, předsedkyně Společnosti pro talent a nadání. Ti svá hodnocení opírají o prokazatelné výsledky dětí na přehlídkách, v soutěžích, ve sportovních závodech a v dalších činnostech. Následně je dle jejich doporučení organizátory soutěže proveden výběr jednadvacítky finalistů. Poté rodiny nominovaných osobně navštíví zástupci Zlatého oříšku a s dětmi pořídí krátkou video-vizitku zahrnující i osobní rozhovor.

A jako překvapení zazněly pro všechny přítomné vítěze zdravice významných osobností: klarinetista, saxofonista, hudební skladatel a dirigent Felix Slováček pogratuloval Matthewovi Hockadayovi, taneční pedagožka a tanečnice Daria Klimentová spolu s baletkou a první sólistkou Baletu Národního divadla v Praze Nikolou Márovou popřály spoustu dalších úspěchů Lauře Mohylové, Marcel Komendant, slovenský cimbálista, podpořil zdravicí Sašu Pokornou, rybářka Claudia Darga Vágnerová ocenila úlovky Zdeňka Vlacha, publicista a popularizátor kosmonautiky Tomáš Přibyl povzbudil na dálku Jana Herziga, česko-finská běžkyně Kristiina Mäki vyzdvihla výkony Moniky Železníkové a fleretista Alexander Choupenitch ohodnotil skvělé úspěchy Terezy Valentové.

Zlatý oříšek 2021

Vítězové

  1. Jan Herzig, 13 let, astronomie, zeměpis, biologie, Horšovský Týn – Plzeňský kraj

Nadšený astronom a popularizátor přírodních věd, úspěšný řešitel řady olympiád, který v celostátní kole astronomické olympiády 2020/2021 zvítězil nad svým soupeřem na 2. místě s náskokem neuvěřitelných 30 bodů.

Honza byl od dětství velmi zvídavé dítě, první složitější slova uměl v devíti měsících, ve dvou letech už mluvil v souvětích, od čtyř četl, v šesti vymýšlel, psal a ilustroval samostatné komiksové sešity nových příběhů svého oblíbeného Čtyřlístku. Již několik let ho fascinuje vesmír, doma má dva dalekohledy, dojíždí na specializovaný kurz do planetária v Plzni, připravuje odborné přednášky na vybraná témata, prezentuje je rodině a spolužákům a zveřejňuje je na YouTube. Umí vystihnout potřeby posluchačů a připoutat jejich pozornost i ke složitým vědeckým tématům. Hodně čte, za měsíc klidně i 20 knih, rád píše vlastní texty, pro spolužáky na gymnáziu vytváří fyzikální „kuchařku“. Myslí ještě rychleji, než mluví.

  1. Matthew Stephen Hockaday, 14 let, hra na zobcovou flétnu, klarinet a klavír, Olomouc – Olomoucký kraj

Výjimečný hudební talent, držitel mnoha českých i zahraničních cen, hráč na několik hudebních nástrojů, z nichž ale žádný neupřednostňuje. Miluje publikum – přítomnost diváků dělá jeho výkony ještě excelentnějšími.

Matthew se narodil v bilingvní rodině, do 6 let žil ve Velké Británii, tam začal hrát na flétnu, hned po příjezdu do Čech k ní přidal klarinet, klavír a také zpěv. V současné době uvažuje o hře na další dva nástroje – tenorovou flétnu a housle. Díky vynikající angličtině nemá problém s aktivní účastí na zahraničních workshopech, po celém světě má spoustu přátel – mladých hudebníků, začal se soukromě učit německy, aby se mohl aktivně účastnit workshopů i v německy mluvících zemích. Je neuvěřitelně cílevědomý, perfekcionista, má smysl pro fair play, bytostně nesnáší nepravdu a nespravedlnost.

  1. Laura Mohylová, 11 let, klasický balet, moderní tanec, sólový zpěv, muzikálové herectví, hra na flétnu, klarinet, klavír, harfu, Olomouc – Olomoucký kraj

Multifunkční talentovaná baletka, mistryně světa v kategorii Klasický balet a vícemistryně světa v kategorii Song and Dance, muzikálová zpěvačka a tanečnice, hráčka na několik hudebních nástrojů, která si najde čas i na vlastní sociální projekty.

Laura je od malička nesmírně samostatné, pozitivní, usměvavé a současně tvrdohlavé dítě s vlastním vyhraněným názorem a vysokými nároky na sebe sama, ve všem, co dělá, chce být nejlepší. Její cesta k životní lásce, baletu, je víc než úsměvná. Dostala se k němu na doporučení dětské lékařky kvůli plochým nohám ve 3 letech a rodiče byli předem upozorněni, že baletka z ní opravdu nikdy nebude. Daří se jí vše, na co sáhne. Kromě baletu sbírá ceny i jinde – zpívá ve sboru, věnuje se sólovému zpěvu, hraje na 4 hudební nástroje, tančí a zpívá v muzikálech. Divadlo, hudba a tanec jsou pro ni jako opojná droga, své publikum miluje.

  1. Alexandra Pokorná), 12 let, hra na cimbál a zpěv, Brno – Jihomoravský kraj

Úspěšná hráčka na originální hudební nástroj, výrazná osobnost, která miluje „obě tváře“ cimbálu, jak hraní s cimbálovou muzikou, tak i sólovou hru, a která navzdory tomu, že nerada cvičí, dosahuje výjimečných výsledků.

V 5 letech Saša uspěla v konkurzu do Valášku, při zpěvu stála hned u cimbálu a pořád po něm pokukovala. Tak dlouho, až si toho všiml i pan učitel a nabídl Saše a rodičům, ať se na něm začne učit hrát. Od té doby je cimbál její láskou, 4 hodiny týdně zkouší v cimbálce, další 2 hodiny se pravidelně týdně věnuje zpěvu. Od mala je velmi společenská, živá, spíše „předváděcí“ typ – baví jí výsledek, ne příprava. Ale když si něco zamane, jde si za tím. Na soutěži se vybičuje a podá naprosto excelentní výkon. Ráda tančí a zpívá, je vítězkou mnoha regionálních, zemských a mezinárodních soutěží, v roce 2021 zvítězila na Mezinárodním festivalu cimbálu ve Valašském Meziříčí, rok předtím byla druhá. Najde si čas i na sport, ráda lyžuje, jezdí na wakeboardu a závodně hraje tenis.

  1. Tereza Valentová, 14 let, tenis, Praha

Naděje českého tenisu, která sbírá jedno ocenění za druhým, pracovitá a disciplinovaná hráčka, která tenis miluje a podřizuje mu veškerý svůj čas. Za tým by dala duši a dle slov trenéra „kdyby měla sníst antuku, tak ji pro vítězství zbaští.“

Maminka Terku na kurty vozila už jako miminko, ve dvou letech měla svou vlastní plastovou raketu a její nejčastější věta byla „Tati, pojď se mnou hrát.“ S „opravdovým“ tenisem začala Tereza ve čtyřech letech. Úspěšně se v dětství věnovala i basketbalu, „dělat“ obojí se ale nedalo stíhat, musela se tedy rozhodnout, zvítězil tenis. V současnosti hraje za tenisový klub Sparta Praha. Přihlášku do Zlatého oříšku podali rodiče na doporučení Českého tenisového svazu, který Terku považuje za jeden z největších juniorských talentů. Nejzásadnější pro její současné úspěchy je podle ní samotné to, že tenis ji prostě odjakživa neuvěřitelně baví a vítězství jí přináší pocit vnitřního uspokojení.

  1. Zdeněk Vlach, 11 let, rybářství, Ždírec nad Doubravou – Kraj Vysočina

Skromný kluk s neuvěřitelnou výdrží, dva roky po sobě vede rybářské žebříčky do 15 let, jeho dosavadní největší úlovek je čtrnáctikilogramový kapr, který měřil 92 cm. U rybníka vydrží sedět hodiny, když prší, klidně vstane o půlnoci a jde sbírat rousnice (velké žížaly).

Ryby jsou Zdeňkovou velkou vášní, čas strávený u vody je hlavní náplní jeho volného času, dle slov babičky by nejradši „byl na rybách furt“. V létě jezdí na tábor, kde je pro svou samostatnost, šikovnost a obratnost „hvězdou“ – umí uvařit jídlo pro všechny, učí děti, jak správně navázat návnadu a jaký uzel použít, ukáže jim, v čem dělají chybu a jak se jí vyvarovat.

  1. Monika Železníková, 13 let, běh, atletika, biatlon, Babice u Uherského Hradiště – Zlínský kraj

Výjimečný atletický talent, nadaná biatlonistka a běžkyně, na otázku, který sport ji baví víc, odpovídá, že všechny stejně a na nekonečno. S mladším bráškou soutěží v počtu získaných medailí, sama už jich má více jak 230.

Monika je neobyčejně pohybově nadaná, stíhá toho třikrát víc než ostatní, má svůj vlastní neutuchající ” vnitřní motor, po vítězném závodu je schopna bez zadýchání a s přehledem odpovídat na otázky reportérů, zatímco okolo ní “padají” vyčerpáním do cíle další závodnice. Daří se jí vše, čeho se „dotkne“. Několikanásobná vítězka mistrovství České republiky v letním biatlonu a přespolním běhu, nejlepší žena v běhu na 5 km a nejlepší mladší žákyně ČR v běhu na 1 500 metrů lituje jen toho, že už kvůli tréninkům, hře na flétnu a výtvarnému oboru v ZUŠ „nedává“ aerobik, se kterým kdysi začínala.

Nadační fond Zlatý oříšek – činnost v roce 2021

Zlatý oříšek prostřednictvím svého Nadačního fondu Zlatý oříšek opět podpořil nejen vítěze aktuálního ročníku, ale i další děti, které soutěží v minulosti prošly.

  1. Nadační fond Zlatý oříšek už 23 let podporuje nadané děti. V čem vidíte jeho přínos?

Rozhodně je velmi pěkné, že taková krásná iniciativa existuje už tak dlouho. Je to skvělý nápad, protože sama za sebe vím, jak je to náročné, když má někdo sportovní sen, a co všechno mu musí obětovat. Zrovna tenis je třeba velmi finančně nákladný sport. Nebýt toho, že jsme sehnali sponzory, tak moje rodina by rozhodně neměla prostředky, aby pokryla náklady na začátek mé kariéry. Tedy na období předtím, než se člověk dostane na takovou úroveň, že se mu to finančně začne vracet. Takže já jsem jenom ráda, že jsou kolem nás lidé, kteří talentovaným mladým lidem chtějí pomáhat.

  1. Soutěž Zlatý oříšek vyhledává a oceňuje talentované a nadané děti ve věku 6-14 let. Když jste vy byla ve věku soutěžících, objevil se ve Vašem životě někdo významný, kdo vám pomohl najít směr, kam dál jít?

Takových lidí bylo v mé kariéře několik. Začínala jsem s tatínkem, což si myslím, že bývá obvyklé, start je často o rodičích. Podpora rodiny je celoživotní a pro mě osobně nejvíc důležitá. Pak je to pochopitelně i o tom, setkat se v pravý čas s trenéry, kteří jsou schopni „probudit“ váš potenciál tím správným směrem. Já jsem jich za svou kariéru potkala několik, vždycky v ten správný moment přišli a zase v ten správný moment odešli. A já jsem hrozně ráda, že to tak bylo a že jsem měla takové štěstí.

  1. Nadání samo o sobě ale asi nestačí, že? Co je podle Vás k němu třeba přidat, aby se stalo skutečným darem pro ostatní i pro vás samotnou?

Myslím, že nadání a talent jsou určitě předpoklad. Ale v dnešní době, kdy je nejen ve sportu, ale i v dalších oborech opravdu velká konkurence, to není jen o talentu, ale hlavně o píli a o tom, že ta činnost dané dítě opravdu baví a že si jde za svým snem. To znamená spoustu odříkání a je to často i oběť ze strany rodičů a trenérů. Roli hraje i ta trocha štěstí a rozhodně zdraví. Důležitých faktorů je opravdu hodně a během cesty životem se mění. A v tom je to možná i krásné, že to není jen o tom, že něco dostanete do vínku, ale že ten vklad musíte i rozvíjet.

Pavel Šporcl – houslový virtuóz

  1. Vy už s patronstvím dětí Zlatého oříšku máte osobní zkušenost. Je přesto něco, co Vás na vítězích letošního ročníku překvapilo?

Já jsem byl naposledy patronem asi před dvaceti lety, takže vím, že jsem tady byl na vyhlášení a už si úplně přesně nepamatuji, jak to natáčení probíhalo, už je to opravdu dlouho… Já jsem byl velmi poctěn, že jsem mohl být letos patronem sedmi vybraných talentovaných dětí. Ty byly zkrátka všechny báječné a bylo to na nich i vidět. A já jsem moc rád, že Česká televize podporuje i takové projekty, které jsou velmi důležité a nejsou pouze komerční.

  1. Soutěž Zlatý oříšek vyhledává a oceňuje talentované a nadané děti ve věku 6-14 let. Když jste vy byl ve věku soutěžících, stalo se ve Vašem životě něco zásadního, co mělo významný vliv na to, jakou osobností dnes jste? Pokud ano, co to bylo?

Těch výjimečných okamžiků bylo mnoho. Když už bych jenom spočítal všechny soutěže, kterých jsem se zúčastnil, a většinou jsem je i vyhrával, což mě dál hnalo dopředu. Měl jsem i spoustu krásných koncertů, ale i spoustu těch „nejobyčejnějších“ na tehdejší lidové škole umění. Všechno bylo pro mě důležité a všechno bylo jakýsi hnací motor, který mi ukazoval cestu, aniž bych v té době věděl, že se chci houslím opravdu věnovat. Nebyl jsem rozhodnutý, že půjdu na konzervatoř, to se stalo opravdu až ve 14 letech. Ale každý úspěch vás zkrátka posune a možná vás i svým způsobem ujistí, že to, co děláte, děláte dobře. A já jsem housle a hudbu měl odjakživa rád. Měl jsem na LŠU báječného pana učitele Ladislava Havla, který mě opravdu naučil hudbu milovat. A to myslím bylo to nejdůležitější.

  1. A byl i někdo, třeba i zcela bez vztahu k hudbě, kdo ovlivnil, jaký jste dnes člověk?

Určitě nejdůležitější v mém vývoji a růstu byla moje rodina, která byla zkrátka milující a velmi kulturní. K houslím mě přivedla maminka, která byla sice profesí učitelka, ale uměla hrát na klavír a byla členkou souboru písní a tanců Úsvit, stejně jako její bratr, můj strýc. Můj tatínek padesát let hrál na prknech jihočeského divadla a můj dědeček hrál na housle. Já jsem ho sice nikdy nezažil na housle hrát, on zemřel, když jsem byl velmi mladý, jen jsem tím chtěl říct, že ta tradice a hudební talent v naší rozvětvené rodině zkrátka a dobře je. A to si myslím, že byl základní kámen mého talentu. My jsme společně s mým bratrem Petrem, vynikajícím violoncellistou, sice jako první dosáhli „profesionality“, ale český národ je plný vynikajících houslistů. Zkrátka a dobře i proto, že kdysi každý učitel hrál na housle a každý učitel uměl zpívat. Proto jsme také byli hudební národ, protože tihle učitelé to předávali svým žáčkům, samozřejmě. Tohle „podhoubí“ bylo důležité, i když nejdůležitější ze všech pro mě určitě byla moje rodina a rodiče.

  1. Nadání samo o sobě ale asi nestačí, že? Co je podle Vás k němu třeba přidat, aby se stalo skutečným darem pro ostatní i pro vás samotného?

Určitě by si měl člověk toho daru vážit. Měl by milovat to, co dělá. Ale nic není zadarmo, takže bez píle to zkrátka nejde. On i ten největší talent na světě musí na ty housle nebo na to piano cvičit. I sebevětší talent jednoho dne skončí. On je to také svým způsobem dar, mít trpělivost cvičit. Protože na začátku může jít talentovanému člověku všechno tak nějak samo, a většinou to tak i je. Ale když se cvičení dostatečně nevěnuje, tak ten méně talentovaný ho ve většině případů svou pílí zkrátka a dobře překoná. Každého talentu je škoda, ale taky – každý svého štěstí strůjcem.

Jakub Vágner – rybář a dobrodruh

  1. Byl jste patronem sedmi dětí, nominovaných na cenu Zlatého oříšku 2021. Je něco, co Vás v souvislosti s touhle „sedmičkou“ překvapilo?

Rozhodně mě překvapila jejich vášeň pro všechny obory, kterým se věnují, a také ta úžasná píle, což je přesně to, proč se dostali až tak daleko, do finále soutěže.

  1. Když jste vy byl ve věku soutěžících, tedy ve věku 6-14 let let, stalo se ve Vašem životě něco výjimečného, co mělo zásadní vliv na to, kým jste se stal a čím se zabýváte?

Já díky mým rodičům a díky mým přátelům, ať už těm malým nebo těm větším, měl úžasný každý den. Každý den mě v podstatě směřoval k tomu, kam až jsem se dnes dostal. Každý den považuji za obrovský zázrak a snažím se s úctou k němu žít celý život. Za to všechno, kde dneska jsem, vděčím velké spoustě lidí.

  1. A nějaké konkrétní jméno člověka, který vás významně ovlivnil?

Určitě hlavně mí rodiče, babička, dědeček, prababička, strejdové a další a další lidé, kteří mě v životě posouvali. Měl jsem velké štěstí jako kluk na lidi.

  1. Co je podle Vás potřeba přidat k talentu, aby se skutečně člověk stal šťastným nositelem takového daru?

Ono je to jednoduché – musí zkrátka chtít. Je mnoho talentovaných lidí, kteří promarní svůj talent, protože ten dar shůry dostali a nedokázali ho využít. Nebo si mysleli, že píle není tak podstatná. Znám jiné lidi, kteří třeba tak velký talent neměli, ale strašně chtěli a strašně dřeli a dostali se až na vrchol. Samozřejmě, když se sejde to, že člověk má velký talent a současně moc chce, tak to jsou pak přesně ti lidé, kteří dosáhnou na nesmrtelnost.

Mgr. Jiří Kotmel

organizátor soutěže Zlatý oříšekt

Mgr. Simona Šedá

ředitelka Nadačního fondu Zlatý oříšek

www.zlaty-orisek.cz

Podobné příspěvky

Emirates znovu na vrcholu Burdž Chalífy

Afri

Nadační fond Packa na lyžích chce pomoct handicapovaným sportovcům, uspořádá charitativní večer

Afri

Udržitelné nákupy na Floře jsou in

Afri