Do nedávna jsme měli povinně tři třídy: „dělnickou“, „družstevních rolníků“ a „pracující inteligence“. Dohromady „pracující lid“. Byl to ideologický konstrukt, sociologicky vzato žvást. Realita byla jiná. Jak jsme na tom dnes?
Jak a podle jakých kritérií se dělí naše společnost
Napříč poněkud již stereotypní dikci politiků a médií, malá skupinka sociologů z různých akademických, pedagogických a mediálních pracovišť pod patronací Českého rozhlasu (Daniel Prokop, Paulína Tabery, Martin Buchtík, Tomáš Dvořák a Martin Pilnáček) klade už nějaký čas vzorkům veřejnosti nebanální otázky a dostává z nich rovněž nebanální, často překvapivé odpovědi.
V posledních letech se sociologům „urodilo“ až příliš mnoho skvělých témat. Nepravidelnosti (krize 2008, nástup populismu ve střední a východní Evropě, coronavirová pandemie) jsou paradoxně vždycky mimořádnými příležitostmi k sebepoznání…
Na jaké třídy jsme rozděleni?
Před dvěma lety upoutaly výsledky výzkumu „Rozděleni svobodou, Česká společnost po 30 letech“. Pět uvedených sociologů zkoumalo současnou sociální strukturu české společnosti. Autorům vyšlo šest společenských tříd: “zajištěná střední třída“, „nastupující kosmopolitní třída“, „tradiční pracující třída“; „třída místních vazeb“. Poslední dvě nazvali „ohrožená třída“ a „strádající třída“ – ty obnášejí dohromady 40% populace!
Následoval výzkum „Rozděleni klimatem.“ Po nástupu pandemické krize se pracuje na projektu „Rozděleni očkováním.“ Sociologové se zkrátka ptají: kudy a proč a s jakými důsledky vedou štěpné linie české, moravské a slezské společnosti…
Jaké že odpovědi jsou například nebanální? Třeba tato: chybí u nás „elity“! O,6% populace je na samostatnou třídu příliš málo! Více lidí tu totiž nemá zároveň ekonomický, sociální i kulturní kapitál („kulturní kapitál“ je pro nás relativně nový, velmi vypovídající koncept).
„Třída místních vazeb“ je zřejmě naší specialitou – takové ty dovedy, které známe z míst, kam jezdíme na chalupu, kteří umí všechno spravit a zároveň se vyznají, aniž by byli bohatí, jako třídu jinde nenajdete. Jsou to odpovědi, které nečekáme, které překvapují, které nabízejí jiná řešení nejen v sociální politice. Užitečnější, praktičtější. Pro stát, samosprávu, neziskovky. Pro kohokoli.
V této ofenzivě vynalézavého sebepoznání sehrává roli iniciátora a „reproduktora“ Český rozhlas, který výsledky výzkumů posléze sdělně prezentuje v řadě znovu a znovu opakovaných publicistických pořadů. Iniciátoři a spoluautoři projektu jsou Václav Hradecký, Petr Šabata a Ondřej Suchan.
Vypadá to na to, že střízlivé neobrázkové médium v dnešním vizualizovaném a emočně přetíženém světě se překvapivě dostalo na špici celonárodní sebereflexe. Přitom jde jen o nápad a odvahu dát dohromady pár otevřených hlav se schopností neotřelých pohledů, neobvyklých pojmenování!
Víme dnes, jak a podle jakých kritérií se naše společnost dělí. Je to o hodně cennější poznání, než že jsme nějak fatálně „rozděleni“.
Petr Pithart / 22.7.2021
Zdroj: https://www.pritomnost.cz/
