Ke kulatému výročí Galerie Jiřího Jílka připravili v Šumperku výstavu s názvem V síti barev a čar.
Výstava představuje mozaiku nejvýznamnějších kurátorských počinů Miroslava Kovala s akcentem na výtvarnou linii v odrazu osobité tvorby Jiřího Johna (1923–1972) z 60. let dvacátého století. Na spřízněné výrazové i významové vlně uměleckého vyjádření se nese i umělecká tvorba Jiřího Jílka, otce Anežky Kovalové, stejně tak i celá sobotínská umělecká rodina Kovalových. Jde o vnímání podstaty věcí zdánlivě všedních, obyčejných, o vnímání údělu člověka v bezprostředním sepětí s přírodou.
Iniciátorem založení městské galerie současného umění v Šumperku byl, vedle Miroslava a Anežky Kovalových, bývalý porevoluční šumperský místostarosta a člen městské rady Igor Kroupa (1951–2010). Díky jeho zájmu a podpoře kultury, umění a památkové péče se v Šumperku podařilo zrealizovat řadu výjimečných a historicky cenných projektů. Připomeňme obnovu zchátralého historického centra Šumperka, které bylo následně v roce 1992 prohlášeno Ministerstvem kultury za městskou památkovou zónu. Zasadil se o rekonstrukci klášterního kostela Zvěstování Panny Marie a Geschaderova domu, prosadil obnovu vyhořelého šumperského divadla a taktéž otevření prostoru pro současné výtvarné umění v Galerii Jiřího Jílka v Sadech 1. máje v Šumperku. V ještě nedokončené galerii byla v souvislosti s návštěvou Václava Havla 8. března 1993 realizovaná premiérová výstava soch a kreseb Jiřího Jílka. Oficiálně pak byla Galerie Jiřího Jílka slavnostně otevřena 8. září 1993 retrospektivní výstavou Jiřího Jílka, jež se následně stala základem pro stálou expozici. Výstavu zahajoval Pavel Zatloukal z Muzea umění v Olomouci. Navazující prostor byl určen pro aktuální, krátkodobé výstavy. Intenzivních třicet let nepřetržitého provozu galerie je dobrou příležitostí k ohlédnutí se. Nutno připomenout roli Aleny Čižmářové, která se o produkční rozjezd galerie starala do října 1994. Z doby její působnosti připomeňme například výstavy Milana Zimmermanna, Josefa Istlera, Pavla Hřebíčka, Jindřicha Štreita nebo zvony rodiny Dytrychových včetně Zvonu svobody pro Šumperk. Po měsíční rekonstrukci, od prosince 1994, galerii komplexně kurátorsky i dramaturgicky převzal Miroslav Koval.
Anežka Kovalová vzpomíná: „Nad každou kresbou, grafikou, či obrazem na této výstavě se mi vybavuje setkání s jejich autorem, vidím je při instalaci v galerii, při povídání po vernisáži. Všechna ta setkání, pokaždé jedinečná a inspirující, nám přinášela radost a autorova spokojenost z výstavy byla nám vždycky tou největší odměnou a zaháněla Mirkovy časté pochybnosti o smysluplnosti jeho galerijní práce.
Pozvané autory jsme často znali ze studií nebo z dřívějších kontaktů, ale s většinou z nich jsme se zde viděli poprvé. Byli to jak autoři už věhlasní a uznávaní, tak i neznámí a teprve začínající, rádi jsme vyhledávali malíře léta neprávem opomíjené a přehlížené a také nezařaditelné a obdivuhodné solitéry. A zda mají či nemají za sebou odborně školení, nehrálo nikdy roli. Všechny ale spojovalo jediné: soustředěné hledání vlastní cesty, často v ústraní, bez mediálního humbuku, bez ohledu na to, co je na výtvarné scéně zrovna v kurzu, a bez ambicí se na ní co nejdřív prosadit…
Mirkovým hlavním kritériem a kompasem při výběru autorů po celou dobu těch třiceti let byl vztah k zemi, k přírodě, k poctivé cestě s respektem k hodnotám, které nepomíjejí, navzdory vše relativizující době. Naše setkání s těmito autory se často proměnila v přátelství, která trvají dodnes bez ohledu na vzdálenost.“
V komponované retrospektivě výstava představuje sochaře, malíře a básníka Jiřího Jílka (1925–1981, otce Anežky Kovalové), malířku a kreslířku Anežku Kovalovou (*1949), malíře, kreslíře, fotografa a kurátora Miroslava Kovala (1944–2022), stejně tak jejich syna Štěpána Kovala (*1974) společně s výběrem umělkyň a umělců, jejichž tvorba rezonuje s vizuální vnímáním a cítěním Kovalových a podtrhuje dramaturgickou vytříbenost Galerie Jiřího Jílka.
Charakteristický program galerie utvářela dlouhá linie těchto autorů a postupně jí zajistila respekt a uznání mezi teoretiky, návštěvníky a výtvarníky, kteří pozvání k výstavě pokaždé rádi přijali. Mirkovy texty k jednotlivým výstavám byly mimořádné svým vytříbeným jazykem a vhledem do podstaty práce každého z nich. Lemují tak celou dobu třiceti let, které Mirek galerii plně zasvětil a snad bude vyslyšeno přání mnohých a v dohledné době dojde k jejich soubornému vydání. Výstavu je možné navštívit do 10.září.
S použitím textů Pavlíny Vogelové a Anežky Kovalové zpracoval Petr Ondrášek
Fotografie © Petr Ondrášek
