Galerie Benedikta Rejta v Lounech se v rámci výstavního projektu Krása připojuje k akcím uspořádaným k tomuto výročí Galerií hlavního města Prahy a Galerií Středočeského kraje. Vystavením liniových obrazů v prostorách galerie si připomínáme tento zásadní mezník pro Sýkorovu tvorbu a historický moment pro české umění.
První linie (olej na plátně, 150 x 150 cm) dokončil Zdeněk Sýkora v červenci roku 1973, tedy právě před padesáti lety. O několik let později bylo dílo zakoupeno do sbírek GBR, české publikum mělo možnost poprvé jej spatřit až po osmnáctileté výstavní odmlce na Sýkorově retrospektivní výstavě v Domě umění v Brně roku 1988. Od devadesátých let byl tento obraz vystavován poměrně často, neboť reprezentuje první autorův pokus o nalezení nového systému, tedy přechod od struktur, jejichž principem jsou definovaná pravidla pro kombinování prvků, k liniím, které jsou založeny na náhodnosti.
„Mě potom na strukturách začala štvát ta jejich pravidelnost, prostě mi vadilo, že nešla udělat chyba, že ta práce je bez rizika, že už nepřekračuji žádné hranice. Když je něco bez rizika, pak už to pro mě není tvorba. Začátkem sedmdesátých let jsem udělal několik obrazů se zvětšenými elementy, takzvané makrostruktury, a na jedné z nich byla ta obrysová linie na rozhraní černé a bílé plochy obzvlášť nápadná. A mně ty sinusoidy začaly strašit v hlavě a já si říkal: Sakra, to by byla možná cesta dostat se zase někam jinam. Jenom jsem tušil, že to další by mělo být něco, co není tak svázané rastrem, něco, co volně dýchá…A začal jsem zkoušet linie. Otázkou ale bylo, co s nimi udělat. Tehdy mne napadlo, že by se mohly pohybovat a že by ten pohyb mohl být náhodný. Vznikaly obrazy, ve kterých já sám cítím volnost, svobodu, kosmos, vesmír. U linií už počítač nic nehledá, pouze mi dělá řady náhodných čísel, které já sázím do svého systému. Takže teprve u linií nastoupila náhoda, u struktur se s náhodností vůbec nepracovalo, a to zvlášť zdůrazňuji, protože se pořád dokola od nějakého „uměnovědce“ opisuje, jak byla náhoda důležitá u struktur!“
Zdeněk Sýkora
In Vladimír Drápal, Důležité je promyslet se obrazem, Rozhovory, s.241, Gallery 2009
Malíř Zdeněk Sýkora (1920-2011) se ve světovém měřítku jako jeden z prvních zapojil do své umělecké práce počítač, studoval v letech 1945-1947 výtvarnou výchovu a deskriptivu na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT, po přesunutí oboru na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (prof. Martin Salcman). Na Pedagogické fakultě Sýkora poté působil od roku 1947 jako asistent a v letech 1966-1980 jako docent. Je zastoupen ve většině českých a řadě významných zahraničních veřejných a soukromých sbírek. Galerie Benedikta Rejta v Lounech vlastní jednu z nejvýznamnějších Sýkorových kolekci včetně jeho první struktury i linie.
Malířská cesta Zdenka Sýkory začala v krajině kolem rodných Loun a jeho první samostatná výstava roku 1952 představila právě zdejší okolí. Od realistické krajiny prošel Sýkora pod vlivem zážitku z Matissových pláten v Ermitáži proměnou přes impresionisticky dojmovou malbu k fauvisticky smyslovému barevnému přednesu, který vyvrcholil cyklem Zahrad. V 60.letech se v jeho tvorbě odehrál další osudový zlom směrem k abstrakci. V té době se stává členem skupiny Křižovatka (1963), vystavuje na důležitých mezinárodních výstavách konstruktivního umění. V roce 1964 spolu s přítelem Jaroslavem Blažkem došli ke způsobu, jak „vypočítat“ obraz a Zdeněk Sýkora namaloval podle z počítače vyšlé partitury svoji první kombinatorickou strukturu. Strukturami si vydobyl ve svém oboru čelní pozici a v roce 1973 ho následující zlom směrem k liniím dovedl na pozici čestnou. V roce 2003 byl francouzským ministrem kultury vyznamenán na rytíře Řádu umění a literatury a jeho monumentální obraz Linie č.24, tvořený 227 liniemi z let 1983–84, který později trefně nazval Poslední soud, rok na to zakoupila pařížská galerie Centre Pompidou a zařadila ho do své stálé expozice.
Vystavená díla můžete shlédnout jen do 30.července.
Foto nad článkem: Zdeněk Sýkora ve svém lounském ateliéru nad rozpracovanými Liniemi č. 2-81 linií. Na zdi za jeho zády První linie z roku 1973. Foto © Hana Hamplová 1975.
Tisková zpráva GBR Louny
Fotografie © Petr Ondrášek
