Svou jubilejní 25. sezónu zahájilo Divadlo v Dlouhé klasickou fraškou anglického dramatika Michaela Frayna z roku 1982 Bez roucha. Původní premiéra plánovaná na 20. března byla posunuta kvůli pandemii Covidu na 9. září.
Hra měla českou premiéru v pražském Činoherním klubu v režii Jiřího Menzela roku 1986, od té doby byla na českých jevištích nastudována víc jak dvacetkrát. Komedie, jak se dá, nebo taky nedá dělat divadlo se od svého prvního uvedení v roce 1982 v Londýně hrála denně po dobu pěti let. Vznikl podle ní v roce 1992 i film režiséra Bogdanoviche s Michaelem Cainem Christopherem Reevem v hlavních rolích.
O hře
Inspirací pro tuto frašku byl podle autora moment, kdy si při sledování divadelní zkoušky své předchozí hry „Dva z nás“ uvědomil, že je mnohem zábavnější sledovat hru zezadu ze zákulisí než zpředu z hlediště. Anglický název „Noisses off“, který znamená hluk v zákulisí je ve skutečnosti scénickou poznámkou vystihující divákům skrytou bouřlivou akci během hroutící se inscenace. Překlad Jaroslava Kořána z roku 1986 toto nereflektuje. Vychází z názvu hry ve hře „Nothing on“ fiktivního autora Robina Housemongra, kterou se herci snaží zahrát. V první části sledujeme průběh poslední generální zkoušky před premiérou bulvární frašky Sardinky, sardinky! Zjišťujeme, že herci mají ještě rezervy a inscenaci do dokonalosti hodně chybí. Ve druhé části sledujeme její devadesátou reprízu ze zákulisí, kde zuří žabomyší války mezi herci. Žárlivé scény, pěstní souboje, pomluvy, pády ze schodů, zapomínání textu, chybějící 
rekvizity představují mix, který nepřestává bavit. Ten ale klade na herce velké fyzické nároky. Herci musí neustále velikou rychlostí vybíhat a sbíhat po schodech, otvírat a zavírat několik dveří, v jedné scéně dokonce se spuštěnými kalhotami. Pot, slzy i krev teče z herců zájezdové společnosti. Režisérka Hana Burešová Fraynovu velice dlouhou hru o 3 jednáních seškrtala na dvě dějství. Není to na úkor hry, ale spíše jí to prospělo. Hra obsahuje pár dobových prvků, například zesměšňování arabského šejka dnes vyznívá nepatřičně. Jinak ale i po 40 letech funguje stále dobře. Sám Frayn to shrnul slovy postavy neurotického režiséra Lloyda: „O tom to totiž je – o dveřích a o sardinkách. Přinést sardinky a odnést sardinky. Tomu se říká fraška. To je divadlo. To je život.“
Tvůrci představení
Úprava textu a režie Hana Burešová, dramaturgie Štěpán Otčenášek. Zdařilou scénu navrhl David Marek, kostýmy Hany Fischerové harmonicky rezonují s fraškou. Vše podmalovává hudba Jana Vondráčka Herci hrají s velkou chutí, jsou skvěle sehraní. Tak vyzdvihovat jednotlivce není třeba. Hrají Helena Dvořáková, Marek Němec, Eva Hacurová v alternaci s Marii Poulovou, Ondřej Rychlý, Štěpánka Fingerhutová, Jan Vondráček Klára Sedláčková-Oltová, Miroslav Zavičar, Jiří Wohanka a v alternaci Dan Deutscha a Mikuláš Krutský. V programu naleznete žertovné charakteristiky všech herců od útlého věku do současnosti a také pojednání o různých tvářích frašky. Dozvíte se tam i o další Fraynově tvorbě a na závěr Karel Čapek osvětlí, jak vzniká divadelní hra.
Jaromír a Věra Hamplovi Foto archiv Divadla v Dlouhé: Martin Špelda
