Repertoár legendární pražské scény, Studia Ypsilon, v březnu obohatila novinka Let do nebe aneb Fata morgana. Premiéry autorské inscenace Arnošta Goldflama byly na programu 4. a 6. března.
„V této bláznivé době při mně stůj, zpívá se v jedné písni. A když je to tak, pak taky občas děláme bláznivé věci. A tak jsem se rozhodl připravit scénář z mých oblíbených autorů K. Poláčka, I. Wernische, D. Charmse a též z jedné mé aktovky. Jsou to věci vesměs žertovné, hravé, trochu bizarní, s lehkým podtónem smutku. Také tam bude malá opera, několik písní i hudební podkresy. Živá hudba i zpěv, herecké exhibice. Doufám, že to bude herce a herečky bavit a potažmo hlavně
diváky,“ řekl před premiérou inscenace Let do nebe aneb Fata morgana její autor a režisér Arnošt Goldflam. Název hry Let do nebe je převzatý z knihy Danila Juvačeva -Charmse (pseudonym je odvozený z ruského přepisu anglického slova harm (škodit). Hra nemá jednolitý děj, sestává z řady scének. Své místo tu mají Charmsovy literární anekdoty: Jednou se Puškin střílel v souboji s Gogolem. Puškin povídá: „Střílej první ty. “Co já? Ne, ty! „A tak se tedy nestříleli. Puškin sedí doma a přemýšlí: „Já jsem génius, to je v pořádku. Gogol je taky génius. Ale vždyť i Tolstoj je génius a Dostojevskij, dej mu pánbůh věčnou slávu, je taky génius. Kdy už to skončí? A tím to skončilo.“ „Byl jednou jeden zrzavý člověk, který neměl oči ani uši. Neměl ani vlasy, takže zrzavý se mu říkalo jen ze zvyku. Mluvit nemohl, neboť neměl ústa. Nos také neměl. Neměl ani ruce ani nohy. A břicho neměl, a záda neměl, a páteř neměl, ba ani žádné vnitřnosti neměl. Neměl prostě vůbec nic! Takže se neví, o kom je řeč. Raději se už o něm nebudeme dál bavit.“
Divák, který přišel na laskavé židovské anekdoty, které zná z Goldflamova vyprávění vidí najednou úplně jiné divadlo. Nekorektní kus v nekorektní době. Tuto nonsensovou literaturu se svou vlastní estetikou, využívající absurditu a paradoxy není snadné pochopit. Některé scénky sklouzávají až do vulgarity. Do představení mimo Poláčka a Wernische vkomponoval autor svoji velmi zdařilou malou operku.
Oceňovaný režisér, herec, dramatik, pedagog a také spisovatel Arnošt Goldflam v Ypsilonce poprvé inscenoval už v roce 1986, kdy spolu se Zdeňkem Hořínkem připravil Dostojevského Krokodýla. Pár let na to následovalo Srdce. Režíroval také hry Babička se vrací, Proměna aneb Řehoř už toho má dost, Vratká prkna a nyní novinku Let do nebe aneb Fata morgana. Donedávna hrál ve Faustovi a Markétce (Nebe), v současnosti hraje ve Spálené 16 (Samuel). Na začátky spolupráce Arnošt Goldflam nedávno zavzpomínal v podcastu Ypsilonka se ptá: „Ono to bylo tak, že když jsem byl ještě v HaDivadle, tak jsme hrávali v Praze Na Chmelnici a chodilo tam hodně lidí, hodně známých, bylo tam hodně plno, a chodil tam taky Honza Schmid tehdy se Zdeňkem Hořínkem. A oni viděli nějaké představení, které se jim zamlouvalo, a protože Honza občas bral do Ypsilonky hosty, tak mě oslovil, jestli bych tady nechtěl něco dělat. A já jsem samozřejmě byl nadšen, protože Ypsilonka bylo jedno z divadel, ke kterým člověk jako mladý vzhlížel, a tak jsem hned řekl, že ano. No a od té doby jednou za čas tady hostuju.“
Arnošt Goldflam (22. září 1946 v Brně) v roce 1977 absolvoval studium režie na brněnské JAMU. Během studií režíroval i hrál, po absolutoriu působil v satirickém divadle Večerní Brno, v Hanáckém divadle, po přestěhování z Prostějova do Brna nazvaném HaDivadlo, kde se profiloval jako režisér, herec i autor. Goldflam je autorem více než pětaosmdesáti her a dramatizací (Biletářka, Dámská šatna, Doma u Hitlerů, Horror, Písek, Pohádky pro zlobivé děti, Ředitelská lóže ad.). V současné době píše divadelní hry, knížky (v roce 2005 získal Magnesii Literu za pohádky pro malé i velké Tatínek není k zahození), režíruje, učí, hraje v divadle, v televizi i ve filmu.
Tvůrci představení
V režii Arnošta Goldflama se ujala výpravy Petra Goldflamová Štětinová. Scéna je navržena téměř dokonale. Kostýmy výborně reflektují dobu, která se zrovna odehrává na jevišti. Dění na scéně podbarvuje a dotváří hudba Dominika Renče. Hudba je nedílnou součástí a je na vysoké profesionální úrovni. Ypsilonka je známá tím, že téměř všichni herci umí hrát na nějaký hudební nástroj, či zpívají. Hrají: Pavel Nový, Oldřich Navrátil, Petr Vršek, Jiřina Vacková, Paulína Labudová, Barbora Skočdopolová, Jan Bradáč, Veronika Soumarová, Kryštof Mende, Dominik Renč. Herci vytvořili jednolitý kolektiv, mladí dobře zapadli mezi osvědčené bardy. V představení není hlavní role, všichni hrají o sto šest. Snad jen Navrátil, Vršek, Vacková se blýsknou trochu víc. Prodej vstupenek v prodejních místech Studia Ypsilon nebo online v programu či u jednotlivých představení na webu Ypsilonky.
Jaromír a Věra Hamplovi Foto: Archiv Ypsilonky, Hampl
