Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Film

Film IDENTITA ES – těžko uvěřitelný osud

Dokument Identita ES přináší neuvěřitelný životní příběh jednoho z nejuznávanějších světových imunologů a genetiků, který celý život zasvětil odhalování tajemství genů, a přitom sám po desítky let neznal svou vlastní identitu. Jen souhrou náhod objevil, že je někým úplně jiným.

Emil Skamene prožil mládí v Praze, vystudoval medicínu na Karlově univerzitě. V roce 1968 opustil Československo a žije již léta v Kanadě. Zcela výjimečně nosí na klopě malou zlatou lilii jako rytíř řádu nejvýznamnějších Quebečanů a nad ním kulatý nenápadný odznáček, vyznamenání od britské královny Alžběty pro Kanaďany, kteří jsou významní pro Britské impérium. Za svůj plodný profesní život napsal profesor Skamene přes 280 publikací z oblasti genetiky, imunologie a metabolických poruch. Získal desítky význačných ocenění mnoha světových univerzit, vědeckých akademií, výzkumných center a společností i mezinárodních organizací. Byl zakladatelem a prvním ředitelem Ústavu pro klinický výzkum Univerzity McGill v Montrealu, je ale také členem České učené společnosti. To je jen jedna strana příběhu. Kapitola o úspěšném vědci, který patří mezi světové špičky ve svém oboru.

při natáčení

Kapitola druhá, z osobního života, je neméně fascinující. Profesor Emil Skamene se narodil za II. světové války v haličské Bučači asi v srpnu 1941. Přesněji to neví. Svou pravou identitu neznal třicet let. Narodil se jako Emil Kleiner, dítě židovských rodičů, významného haličského notáře Benio Kleinera a jeho manželky Gizely. Jeho rodiče zahynuli při pogromu ukrajinských nacionalistů v roce 1943. Krátce před svou smrtí však dokázali zařídit, že osmnáctiměsíční syn byl dopraven do Prahy. B. Kleiner měl v Praze sestru Frederiku, která přišla do Prahy v r.1931, vystudovala medicínu a vdala se za křesťana Richarda Skamene. B. Kleinerovi bylo zřejmé co je čeká, pokusil se zachránit syna a požádal o pomoc sestru. Ta dostala na Židovské obci tip na Josefa Steigera, českého Němce, příslušníka SS. Za převoz z Bučače mu slíbila zlato, šperky a peníze.

Emil v ruksaku

Když Steiger přijel do Bučače byl Emil nemocen a nepřežil by transport, při druhé návštěvě se musel vrátit kvůli situaci na frontě. Teprve na potřetí se to podařilo. Emil byl v ruksaku s ústy zalepenými leukoplastí, aby se neprozradil.  Cesta trval tři dni, Steiger musel cestu přerušovat, aby chlapce nakrmil. Skamenovi uplatili matrikáře v kostele a získali rodný list na jméno Emil Dvořák. Emila vydávali za syna Richardovy sestřenice z Moravy Julie Dvořákové, která se k nim do pražského bytu nastěhovala.  Skamenovi měli dceru Naďu o půl roku mladší než Emil a po válce ještě syna. Na procházky s dětmi chodili na nedaleké liduprázdné Olšanské hřbitovy. Když Frederika dostala předvolání do transportu nechala se pomocí přátel několikrát hospitalizovat. Po dalším předvolání si nechala od bývalé kolegyně píchnout bakterii tyfu. Přežila ale s poškozeným zdravím. Emil po promoci v r. 1964 uspěl v konkurzu do Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV, který vedl profesor Milan Hašek. V létě 1968 mu profesor Hašek zprostředkoval účast na světovém transplantačním kongresu v New Yorku. Konal se v září, Emil měl v kapse Haškův dopis pro profesora Paula Russella.Ten mu dal dekret na místo začínajícího vědeckého pracovníka ve fakultní všeobecné nemocnici v Harvardu.

u památníku v Bučači
u památníku v Bučači

Krátce nato dostal dopis od druhé ženy jeho zachránce Steigera, snažila se od něj získat peníze za jeho záchranu. Netušil, o co jde, pro vysvětlení si jel k rodičům do Düsseldorfu.Tak se dozvěděl pravdu. Pochopil proč tak dobře rozuměl polským turistům, které provázel jako student i to, že byl trochu jiný než jeho sourozenci. Josefa Steigera, který je navštěvoval považoval Emil za jednoho z řady rodinných přátel.

Rozjel se do Bučače, dal dohromady rodokmen Kleinerů a zpovídal rodáky, kteří přežili. Ze všech 16 000 bučačských Židů přežili válku jen čtyři lidé. Jedním z nich byl profesor Simon Wiesenthal, lovec nacistických zločinců, který přispěl k odhalení Eichmanna. Profesor Skamene inicioval památník židovským obětem v Bučači. V roce 1971 dostal nabídku kanadské McGill University v Montrealu vybudovat oddělení buněčné imunologie a imunogenetiky na jejich výzkumném ústavu. Po listopadu 1989 se profesor Skamene přihlásil ke své vlasti. Jako kapacita ověšená tituly neváhal dokončit obhajobu vědecké hodnosti kandidát věd, kterou musel přerušit roku 1968. Za celoživotním snažením profesora Skamene stojí touha dokázat, že záchrana jeho života měla cenu.

K námětu svého snímku scenáristka a režisérka Alena Činčerová dodává: „Za mnoho let svého působení na poli dokumentárního filmu jsem se setkala se stovkami lidských příběhů. Některé byly všední a obyčejné, jiné překypovaly zvraty a rozmanitostí. Jeden mi doslova vyrazil dech. Je to příběh špičkového vědce, který věnoval celý svůj profesní život tajemství genů, a přitom po léta neznal geny vlastní. Neznal svou skutečnou identitu.“

Jak jste životní příběh profesora Emila Skamene objevila? Kdy jste se poprvé s protagonistou svého snímku potkala tváří v tvář? Seznámil nás náš společný česko-kanadský kamarád, dnešní konzul v Montrealu, pan dr. Hynek Žikovský. Tam žije i pan profesor Skamene. Já jsem tehdy natáčela dokument o Kanadě pro populární cyklus Febia/České televize Cestománie. Věděla jsem o profesorovi Skamene, že je úspěšným vědcem. Objevil například gen náchylnosti na tuberkulózu, měl dokonce za své objevy dostat Nobelovu cenu. To samo by vydalo na zajímavý dokument. Byli jsme pak společně s mou dcerou, která tvořila druhou polovinu štábu Cestománie (režisérka Adéla Sirotková), v Montrealu na večeři, kde nám charismatický pan profesor vyprávěl svůj neuvěřitelný životní příběh. Okamžitě jsem to zatoužila zfilmovat.

Nakolik složitá byla práce s archivy u nás a zejména v Kanadě? Práce s archivy byla složitá, ale také úžasně přínosná a objevná. Příběh ztracené a nalezené identity profesora Emila Skamene je příběhem holocaustu. Dokumentů na toto téma jsem již viděla mnoho, ale očitá svědectví, která před lety zaznamenala Spielbergova nadace se stovkami Židů, kteří holocaust přežili, to je opravdu síla. Mezi nimi bylo i svědectví doc. Friederiky Skamene, adoptivní maminky pana profesora, o tom, co se dělo za II. světové války Židům v haličské Bučači. Tehdy to bylo Polsko, dnes je to Ukrajina. Natočili jsme i jakoby archivní reminiscence na první měsíce jeho života.

na Karlově mostě

Kolik let tedy nakonec trvala realizace filmu Identita ES od chvíle, kdy jste se poprvé rozhodla osud jeho protagonisty dostat před kameru, až do chvíle, kdy byl snímek sestříhán, ozvučen a připraven k uvedení do kin či na obrazovku? 20 let! S panem profesorem jsem se seznámila roku 2001. Krátce po té, co byl spáchán v New Yorku útok na World Trade Center. To jsme zrovna měly s Adélou namířeno na cestu přes Atlantik do Kanady. 

 

První verzi scénáře jsem napsala v roce 2004 a někdy v té době natočila i první záběry s panem profesorem, když přijel do Prahy. To byl spíš studijní materiál, ten se v dnešním filmu už neobjeví. Pak jsem stále sháněla peníze a producenty. Viktor Schwarcz ze Cineart TV Prague a Lenka Poláková z České televize se mého vysněného projektu ujali až o deset let později. Časem jsme získali grant na vývoj projektu od Fondu kinematografie. V roce 2015 jsme se rozhodli opustit cestu hraného filmu či dokudramatu a natočit „jen” dokument s hranými dotáčkami.

Čas nás tlačil, byly to poslední momenty, kdy byl pan profesor ještě výkonným vědcem a lékařem. Odletěli jsme s miništábem pěti osob do Montrealu a tam za pár dní zkusili natočit vše důležité. Všichni dělali všechno, nebyla to vůbec legrace. Náš příjezd byl načasován, abychom zachytili i slavnostní otevření “supernemocnice” McGill University Health Centre v Montrealu. Je tu propojeno několik nemocnic s výzkumnými ústavy. 40 tisíc metrů čtverečních plochy, investice přes tři miliardy dolarů. Tento projekt se kdysi zrodil v hlavě profesora Skamene. A on to nadšeně komentoval. „Je to moje tlustý bejby …”  Téhož léta pak přiletěl pan profesor do Prahy a natočili jsme tady klíčové vzpomínky na jeho dětství a mládí. Pak jsme hledali další finance, abychom mohli dotočit pár dobových hraných scén. Až když jsme získali další malý grant od Nadace Praha ve filmu, Prague Film Fund, mohli jsme pomýšlet na realizování válečných záběrů. A do toho přišel covid… Ten na čas zastavil nejen náš film.

Bučač, pomník

Celovečerní dokument režisérky Aleny Činčerové Identita ES o tomto víkendu získal na britském Lion Film Festivalu hned dvě ceny, Alena Činčerová byla v kategorii celovečerních filmů za tento svůj počin oceněna jako nejlepší režisérka a samotný film Identita ES byla vyhlášen nejlepším celovečerním dokumentem. Tato dvě ocenění však nejsou pro tento film prvními festivalovými vavříny. Na konci loňského roku získal na Hollywood International Golden Age Festivalu cenu pro Nejlepší mezinárodní dokument. V tureckém Izmiru pak na festivalu Eastern Europe International Movie Awards  obdržel hlavní cenu v kategorii celovečerních dokumentů, zvláštní uznání si pak přivezl ze soutěže Impact Docs Awards

Tvůrci filmu

Režie a scénář:  Alena Činčerová   Kamera:  David Ployhar

Producent: Viktor Schwarcz – CineArt TV Prague

Hudba: archiv     Vystupují:  Emil Skamene a jeho rodina

Hrají:  Jiří Ployhar, Theodor Rybář, Amáta Skálová, Martin Kačer, Miroslav Chýle

Alena Činčerová je absolventkou režie dokumentární tvorby na FAMU v Praze. Na svém kontě má jako scenáristka a režisérka asi 250 titulů převážně dokumentárních filmů. K významným patří např. Sedláci, o síle vztahu k rodným gruntům, natáčený v průběhu jedenácti let na přelomu dvou režimů a tisíciletí. Stovku má člověk jednou za život, dokument věnovaný nestorovi české kinematografie Otakaru Vávrovi (spolu s J. Němcovou a A. Sirotkovou), Radúz Činčera, otec nejen Kinoautomatu (spolu s A. Sirotkovou). V České televizi také vytvořila zcela nové formáty. Prvním byl populární zábavný cyklus Komici na jedničku (celkem 35 dílů). Tím zatím posledním je dokumentární cyklus Modrá krev o historii a současnosti české aristokracie s Františkem hrabětem Kinským v roli průvodce. První i druhá řada cyklu se setkala s mimořádnou diváckou popularitou. Filmařka nyní dokončuje desetidílnou řadu třetí.

Alena Činčerová zrekonstruovala a vrátila na filmové plátno i jeviště Kinoautomat, první interaktivní film světa, filmově scénické představení, slavný vynález jejího otce Radúze Činčery z roku 1967, který představila v Britském Filmovém Institutu v Londýně v obnovené premiéře v roce 2006, o rok později i v Praze.

osmiletka4.b 1951Emil posl. ř., 2 zleva p

Film je výborně zpracovaný, však se režisérce na premiéře dostalo ovací ve stoje. Profesor Skamene je přesně takový, jak je vylíčen ve filmu: skromný a pracovitý. Chodili jsme spolu do osmiletky od 3. do 8. třídy a určitou dobu jsme seděli spolu v lavici. Ve filmu se mihne i fotka ze školních let, kterou jsem dal k dispozici.

McGill University Clinical Research Institute, MontrealMcGill University Clinical Research Institute, Montreal

Jaromír a Věra Hamplovi            Foto: archiv filmu Identita ES, Hampl

Podobné příspěvky

Režisér Tomáš Magnusek si z desítek kil navíc dělal legraci. Teď je o 68 kg lehčí

Jaroslav Hauer

Film Schmitke získal Cenu studentské poroty za nejlepší film na festivalu Finále Plzeň

Šebík

Týden čtení dětem nabídl desítky setkání se zajímavými lidmi a příběhy

Šebík