Výpravná a literární předloze věrná filmová adaptace známého románu Alexandra Dumase Tři mušketýři je jedním z nejdražších francouzských filmů všech dob. Mezinárodní hvězdné obsazení v čele s Vincentem Casselem či Evou Green a důraz na zachování ducha nadčasového literárního díla je důkazem, že Francouzi film za 70 milionů dolarů berou vážně. Nejnovější francouzská filmová verze známého příběhu o d‘Artagnanovi se v českých kinech letos objeví ve dvou dílech. První část s podtitulem D’Artagnan dorazí do kinosálů 6. dubna, druhá část s názvem Milady pak 13. prosince.
Tři mušketýři: D‘Artagnan (Les Trois Mousquetaires: D‘Artagnan)
Na rozdíl od aktuální britské verze i trailer filmu Tři mušketýři: D’Artagnan potvrzuje, že francouzští tvůrci se snažili co nejvěrněji vybrat lokace (natáčelo se osm měsíců po celé Francii), kulisy i herce. Jedním z hlavních záměrů tvůrců bylo odlišit se od jiných současných velkých produkcí, které sázejí na počítačové efekty a natáčení v uzavřených studiích. V obou snímcích se objeví na tisíce komparzistů, základem byl však důraz na příběh oblíbených hrdinů i antihrdinů, které ztvárnil současný francouzský herecký výkvět – Vincent Cassel (Athos), Romain Duris (Aramis), Pio Marmaï (Porthos) a François Civil (d’Artagnan). Objeví se i Eva Green coby Milady nebo Louis Garrel, který si zahrál Ludvíka VIII.
Trailer s CZ dabingem ke zhlédnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=dFHIwjOHW08
V případě obou filmů režiséra Martina Bourboulona se mohou diváci v českých kinech těšit jak na verzi s českým dabingem, tak (ve vybraných kinech) v původním znění s titulky.
Rozhovor s režisérem – MARTINEM BOURBOULONEM
Je vzrušující natáčet tak význačné dílo, jako jsou Tři mušketýři? Co pro vás tento román představuje?
Myslím, že je to vzrušující jak pro režiséra, tak pro diváky. Poté přichází palčivá otázka – jak nepokazit dobrodružný historický trhák v roce 2022? Takže jsem se musel znovu pustit do skvělých dobrodružných filmů zahrnujících jak mé oblíbené, tak studovat historii. Všichni si pamatujeme téma Tří mušketýrů, smysl pro čest a bratrství, který je zobrazen, ale také, jak rozsáhlé bitvy předloha zobrazuje. Když přemýšlím o tom, co pro mě tento román znamenal v dětství, napadá mě něco opravdu obrovského.
Dle vašeho názoru, jak moc tento příběh v současné době rezonuje?
Mně připomíná filmy 60. a 70. let, které nás nutily snít. Ale není to žánr, který by se objevoval příliš často. Takže teď jsem cítil jakousi povinnost to udělat. Některá témata Tří mušketýrů, jako přátelství a zrada, jsou naprosto nadčasová. Ale také tento film vnímám jako obrovský dobrodružný příběh.
Scénář k filmu napsali Matthieu Delaporte a Alexandre de La Patellière. Účastnil jste se procesu psaní?
Tvorba scénáře probíhala v několika fázích. Ze strany producentů, Dimitriho Rassama a skupiny Pathé s Jérômem Seydouxem a Ardavanem Safaeem v čele, nejprve vznikl impulz, aby reformovali literární dědictví. Tak, jako to ve své době dělal Claude Berri a další významní producenti. V době, kdy se s příchodem platforem mění způsob, jakým jsou filmy konzumovány, jsme všichni toužili po kině a velkém plátně. Matthieu a Alexandre pracovali na přizpůsobení a zhuštění díla. Velmi rychle přišel nápad rozdělit náš příběh na dvě části. Tehdy jsem se přidal s poznámkami k jejich prvnímu návrhu scénáře. Vzájemně se doplňujeme a dobře se známe, takže to bylo snadné. V tu chvíli jsme představili náš kontrastní pohled, aby se jejich psaní ubíralo směrem k filmu, který jsem chtěl režírovat.
Vše vychází z Dumasovy práce a struktury jeho románu. Matthieu a Alexandre dokázali zachovat z příběhu to nejlepší s několika důvtipnými dodatky.
Váš film obsahuje několik dlouhých souvislých záběrů, jako například první velká bitva v lese. Dává pocit hladkého plynutí od jedné postavy k další…
Chtěl jsem, aby tam byl pocit neustálého kontaktu s postavami, možnost prožívat každou akční scénu z jejich pohledu, s maximálním pohlcením. Publikum by se mělo řídit více emocemi než reakcí postav nebo samotnou akcí. To je velká technická výzva, ale dle mého názoru se vyplácí. Scény působí realisticky a pravdivě.
Ve dvou sekvencích – když je chycena královna a Athos uvězněn – bitva se odehrává mimo kameru. Tyhle sekvence vytvářejí zajímavý protipól bojových scén. Což není u tohoto typu filmu obvyklé.
V těchto dvou scénách jsme měli pocit, že zažít královninu osamělost nebo Athosův zmatek je zajímavější a důležitější než natáčení samotné akce. Drama je v těchto okamžicích příběhu extrémní a tyto momenty by mohly být pro osud obou postav rozhodující. Zůstat kamerou u nich se nám zdálo jako oprávněnější režijní volba. Zejména proto, že jsou uvězněni uvnitř a logicky nevidí, co se děje venku. Každopádně ve filmech mi vždy přijde zajímavá akce mimo kameru. To, co není zobrazeno, je často silné a tajemné. Dodává scénám intenzitu. Chtěl jsem tento princip tvorby scény použít, abych do adaptace Tří mušketýrů vnesl modernější nádech.
Herecké obsazení byla hračka, nebo bylo naopak náročné?
Na castingu je vždy něco lehce magického.
Výběr herců pro mušketýry – Françoise Civila, Vincenta Cassela, Pia Marmaïe a Romaina Durise – byl jasný velmi rychle. Díky jejich hereckému talentu se všichni stali postavami doslova okamžitě. Byl jsem také velmi šťastný, že mohu spolupracovat s Evou Green, Vicky Krieps a Lynou Khoudri. Je privilegium přivést tak talentované herečky z různých prostředí dohromady v jednom filmu. Každá z nich vnáší do příběhu svou sílu. Pokud jde o Louise Garrela, dokázal stvořit velkolepého krále! Jsou tam i další role, které pro mě byly důležité. Náš film má velmi početné obsazení, včetně tak úžasných herců jako Eric Ruf, Marc Barbé a Patrick Mille. Potřebovali jsme ztvárnit 17. století, a aby byl příběh uvěřitelný, každý herec na plátně musel vyzařovat impozantní charakter!
D’Artagnan je výbušný, Athos melancholický, Porthos je bonviván a Aramisův nejednoznačný charakter z něj dělá tak trochu rock’n’rollovou hvězdu…
Romain Duris je herecký chameleon a dokáže zahrát cokoliv. Je rocker! Myslím, že je jako Aramis dokonalý, kočičí a sexy. Má svůj vlastní styl koketerie. Pio byl pro Porthose perfektní – je to bonviván, vše přehání, má hlad, jakmile vstane od stolu! Piova bujná a velkorysá osobnost je pro Porthose jako stvořená. Pokud jde o Vincenta Cassela, byl první, koho jsme na poradách zvažovali – obraz šedého vlka, který ztvární Athose. Matthieu a Alexandre přišli se skvělou replikou, která se mi moc líbí: „Athos se snaží utopit své démony v alkoholu, ale ti se postupem času naučili plavat.“ Vincentovi se podařilo vytvořit osamělou a melancholickou postavu. Také mi přišlo zajímavé dát dohromady novou generaci herců, jako jsou François Civil a Pio Marmaï, s generací Romaina Durise a Vincenta Cassela, kteří se filmu věnují již dlouhou dobu. Pokud jde o Françoise, nemohli bychom tento film natočit s žádným jiným d’Artagnanem. Jeho přesnost je vzácná a jeho fyzická přítomnost je extrémně silná. Je úžasný d’Artagnan, zároveň okouzlující, bezstarostný a drzý.
Na plátně přivádíte k životu některé nádherné ženské postavy. Ony jsou těmi, kdo řídí osudy…
Opravdu miluji ty tři ženské postavy a herečky, které je ztvárňují. Ženy hrají v tomto příběhu zásadní roli. Osud Francie je spojen s osudem královny. Milady de Winter je mimořádná špionka, nezávislá a těžko definovatelná. Byl jsem nadšený, že Eva Green byla k dispozici, aby si ji zahrála, protože vyzařuje tajemství a sílu. Vzala na sebe jakousi superhrdinskou auru. V roli Constance mě potěšilo režírování Lyny Khoudri, které jsem si všiml už v jiných filmech. Její příběh s d’Artagnanem je poutavý. Pokud jde o Vicky Krieps, je to skvělá herečka a zamiloval jsem si ji, když jsem ji poprvé viděl ve filmu Nit z přízraků (Phantom Thread). Její um na mě opravdu zapůsobil – dokáže sdělit, že je zamilovaná do vévody z Buckinghamu, už jen tím, jak se rukama dotýká dopisu.
Louise Garrel jako král Ludvík XIII. přináší do filmu nekonvenční prvek…
Je sladký, nejednoznačný a zvláštní zároveň. Louis Garrel nám dokázal dát krále, kterého je těžké definovat. Je to zcela nově pojatá postava. Louis je skvělý herec.
V tomto filmu se mísí několik žánrů…
Ano, a nejtěžší bylo smíchat všechny ty barvy dohromady. Hořký a realistický boj v lese se musel snoubit s milostným příběhem mezi Constance a d’Artagnanem a na některých místech i s mnohem komičtějším rejstříkem. Myslím, že z toho heterogenního mixu vyplývá určitá soudržnost, a to bylo důležité pro nás všechny.
Jak se vám s herci spolupracovalo na jazyku 17. století?
To byla jedna z výzev. Chtěli jsme být věrní tehdejšímu jazyku, který je velmi krásný, i když jsme mu dali určitou modernost. Nejsem příznivcem zkoušení nanečisto a rád navozuji zónu nejistoty s rizikem, že to pro některé herce není příjemné. Rád na natáčení hledám ten kouzelný moment. Na place, v kulisách a kostýmech jsme se snažili trefit tu správnou notu, aby dialog zněl přirozeně. Jazyk musel být plynulý, nenucený.
Tohle je vaše druhá spolupráce s Thierrym Delettrem, který pro film vytvořil kostýmy.
Jeho výtvory jsou úžasné! Našel způsob, jak přistoupit k 17. století novýma očima. Bál jsem se klišé v kostýmech mušketýrů. Chtěl jsem opak, něco špinavého, něco autentického! Téma opeřeného klobouku nám zabralo hodně času. Ze začátku jsem se toho bál, ale Thierry vytvořil tak úžasné klobouky, že jsem je nakonec chtěl všude! Myslím, že jsme našli správnou rovnováhu, naše kostýmy jsou na půli cesty mezi mušketýry a kovboji.
Bylo těžké vybírat pro natáčení vhodné lokace?
Francie je nádherná celá, ale má několik výjimečných míst, která byla pro náš film jako stvořená. Natáčeli jsme v oblasti Paříže, v Bretani, v regionu Hauts-de-France, v Normandii pro první film, v Burgundsku, Grand Est a regionu Auvergne-Rhônes-Alpes pro druhý. Producenti i já jsme cítili, že natáčení na skutečných místech, na tak působivých místech, jako je Invalidovna, nádvoří Louvru, katedrála v Meaux, v Château v Chantilly, ve Fontainebleau a Compiègne, i když to bylo trochu komplikované, přispěje k realističnosti filmu.
Další důležitou součástí filmu je zvuk a hudba…
Zvuk je pro celkový dojem, kterého jsem chtěl dosáhnout, rozhodující. Pro simulaci zvuku výstřelů střelného prachu bylo velmi těžké něco najít. Muselo to být barokní, muselo to publikum okouzlit, ale také to muselo „tvrdě udeřit“ v souladu s dnešní zvukovou estetikou. Pro hudbu bylo zlomové setkání s Guillaumem Rousselem, který velmi rychle vystihl správný tón a hudební motivy pro dané scény.
Na osvětlení filmu jste pracoval s Nicolasem Bolducem…
Když jsme si s Nicolasem začali povídat, hledali jsme, jak vytvořit u tohoto filmu tu správnou patinu. Patina byla heslem naší přípravy! V dnešní době jsme všichni zvyklí na velmi jasný obraz ve vysokém rozlišení. Chtěli jsme vytvořit obraz, který by byl více otlučený a poškozený než dnešní standardy. Abychom toho dosáhli, pokusili jsme se obraz „zašpinit“ prachem, kouřem, hledali jsme doslova lsti, jak vytvořit dojem dobového díla 17. století. Ale práce s obrazem znamená také zajistit výběr kulis, práci na kostýmech a líčení herců… Je to celá řada věcí dohromady a vždy jsem měl pocit, že vedoucí jednotlivých oddělení by měli být v neustálém kontaktu.
Tři mušketýři: D‘Artagnan
(Les Trois Mousquetaires: D‘Artagnan)
Režie: Martin Bourboulon
Scénář: Matthieu Delaporte, Alexandre de La Patellière
Podle románu: Alexandre Dumas
Kamera: Nicolas Bolduc
Střih: Célia Lafitedupont
Výprava: Stéphane Taillasson
Kostýmy: Thierry Delettre
Casting: Elodie Demey
Hudba: Guillaume Roussel
Producent: Dimitri Rassam
Hrají:
François Civil: D‘Artagnan
Vincent Cassel: Athos
Pio Marmaï: Porthos
Romain Duris: Aramis
Eva Green: Milady
Lyna Khoudri: Constance Bonacieux
Vicky Krieps: královna Anna
Louis Garrel: král Ludvík XIII.
Jakob Fortune-Lloyd: vévoda z Buckinghamu
Eric Ruf: kardinál Richelieu
a další…
Jana Šafářová
