Muzeum umění Olomouc připravila na druhou polovinu roku výstavu Objem duše / Sochařská sbírka Muzea umění Olomouc a jako součást hlavního projektu výstavu Algoritmus sochy / Kresby, skici a modely.
Muzeum umění Olomouc vlastní přes 1360 sochařských děl a ve svém největším výstavním prostoru Trojlodí představí v sedmi kapitolách více než stovku těch nejvýznamnějších exponátů – skulptur, reliéfů i objektů od gotiky po dnešek.
„Návštěvníci mohou spatřit díla klasiků první poloviny 20. století, jako jsou František Bílek, Otto Gutfreund, Vincenc Makovský, Josef Mařatka, Josef Wagner, Hana Wichterlová a další. Poválečné umění až po současnost reprezentují například Hugo Demartini, Eva Kmentová, Jiří Kolář, Karel Malich, Zbyněk Sekal, František Skála, Magdalena Abakanowicz, Aleš Veselý nebo Jan Wojnar,“ vypočítává Michal Soukup, kurátor sochařské sbírky MUO.
Koncepce výstavy není postavena na chronologickém řazení exponátů, ale snaží se nabídnout různorodá témata i výrazové prostředky, které mohou sochařské dílo definovat. Do výstavy jsou zahrnuta i díla ze stálé expozice Století relativity. Mnohdy nečekaná setkání i překvapivé souvislosti může nabídnout také již zmíněný dialog moderního a starého umění. Na výstavním projektu se podílejí nejen muzejní odborníci z oblasti starého i moderního umění (Michal Soukup, Olga Staníková, Helena Zápalková), ale kvůli objektivnějšímu pohledu na kvalitu sbírky přizvalo Muzeum umění ke spolupráci i Martinu Bezouškovou z Národní galerie v Praze.
K výstavě vychází osmdesátistránkový průvodce s bohatým fotografickým doprovodem většiny plastik, které zde jsou nebo budou k vidění při částečných obměnách expozice. K orientaci slouží jednoduchá schematická mapka na obalu publikace.
Součástí hlavního projektu Objem duše je výstava Algoritmus sochy. Vystavené kresby, skici a modely představují z hlediska vysokého umění v podstatě přípravné práce, ale i ony se s odstupem času mohly stát zcela autonomními díly nezávislými na uskutečněných realizacích.
Unikátní sondu do minulosti představují naopak barokní sochařské modely. „Základním principem fungování barokních dílen bylo opakované využívání předloh, a to nejen vlastních, ale také cizích, ať již to byly trojrozměrné skici a modely, nebo kresebné studie či různorodé grafické reprodukce,“ vysvětluje kurátorka výstavy Helena Zápalková. I nejzdatnější sochaři nepracovali sami, na uskutečnění často rozsáhlých zakázek se podílela dílna, která převáděla mistrovy návrhy do materiálu.
V moderním umění kresby, skici a modely spolu s fotografickými záznamy ilustrují proměnu uvažování nad sochařským dílem od klasické figury, přes abstraktní objekt až k prostorové instalaci, která je typická pro 20. století.
K výstavě Algoritmus sochy sestavily její autorky Štěpánka Bieleszová a Helena Zápalková 48stránkový katalog. Publikace na praktických příkladech skic, studií, modelů, fotografických záznamů či uskutečněných realizací ukazuje uvažování autora nad konkrétním dílem.
Výstavní projekt můžete navštívit do 14.ledna 2024.
Zpracoval s použitím TZ MUO Petr Ondrášek
Fotografie © Petr Ondrášek
