Potřebnou výstavu díla Zdeňka Kirchnera uspořádalo Muzeum Kampa, které připomnělo asi jednoho z nejosobitějších výtvarníků poválečné abstrakce.
Umělec v letech 1955 – 1961 vystudoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze v ateliéru prof. Adolfa Hoffmeistera, v 60. letech se živil tvorbou plakátů, knižních ilustrací a další užitou grafikou. V roce 1968 emigroval do Francie, kde dále vášnivě tvořil, současně však bolestně pociťoval stesk po své české vlasti. „Chybělo mu české pivo, chyběli mu Češi,“ vysvětluje kurátor výstavy David Železný.
Samotu a izolaci mu nepomohly překonat ani občasné výtvarné projekty v rámci uskupení Signum Espaces ani podpora Jiřího Koláře, který v Revue K2 pravidelně publikoval Kirchnerova díla. Zdeněk Kirchner umírá ve Fontenay u Paříže v roce 1987 ve věku pouhých 53 let. „Byl to samorost, stýkal se hlavně s lidmi, kteří uměli pít,“ komentuje jeho pobyt ve Francii Železný.
Miloval jazz, tato hudba se prý stala hybatelem Kirchnerových kompozic, zvláště umělce uchvátila hudba Archieho Sheppa.
Nebýt Jiřího Vovse, který v raných 90. letech přivezl z Paříže umělcovu pozůstalost, tento pozoruhodný výtvarník by nejspíš upadl v zapomnění.
Co tedy Kirchnerovy abstraktní obrazy vlastně představují? “Kdykoliv staneme před Kirchnerových obrazem, pocítíme neobyčejné vnitřní pnutí; dramatickou sílu, která k nám promlouvá z jeho rozervaných a divoce rytmizovaných znaků. Je těžké ubránit se dojmu, že obraz je zašifrovaným sdělením neobyčejné naléhavosti.”
Luděk Toman