Poslední premiérou sezony pražské Státní opery bude 15. a 17. června spojení dvou oper, které budou netradičně inscenovány v opačném pořadí.
Opery Komedianti a Sedlák kavalír režíruje ve Státní opeře v Praze Ondřej Havelka
Opera Ruggera Leoncavalla Komedianti a opera Sedlák kavalír Pietra Mascagniho patří k nejoblíbenějším titulům v operní historii vůbec. Obě jsou také nejtypičtějšími příklady operního verismu.
„Nejčastěji zastoupenými tématy byly ve veristických operách žárlivost a vraždy“, říká dramaturgyně Opery Národního divadla a Státní opery Jitka Slavíková. „Komedianti jsou tragédií stárnoucího potulného herce Cania, který se od svého kolegy, zatrpklého intrikána Tonia, dozví o nevěře své mladé půvabné ženy Neddy a přímo během představení zabije Neddu i svého soka. V Sedláku kavalírovi lehkomyslná Lola naváže vztah se svým někdejším milencem Turiddem, který za to podle dávného sicilského zvyku zaplatí manželovi své milenky Loly svou krví.“
Hudebního nastudování se ujal hudební ředitel Státní opery Andrij Jurkevyč, který se domnívá, že síla těchto děl se dotkne srdce každého i více než po 130 letech od doby jejich vzniku: „Je to hudba velmi svěží a moderní, zároveň melodická a orchestrální i pěvecké party jsou velmi intenzivní a emocionální.“
V repertoáru světových divadel se vžily jako dvojtitul; obě se inscenují ve stejný večer. Praxi, kdy se jako první odehraje Sedlák kavalír a až poté následují Komedianti, převrací režisér Ondřej Havelka a vysvětluje své důvody: „Lákala mě představa obě opery propojit. Proto jsem se rozhodl pro opačné pořadí. Oba příběhy se tedy odehrají v jedné a téže vesnici a tím spojovacím prvkem bude postava, která má pro děj i vyústění obou příběhů zásadní roli: Tonio. Když Canio před zraky vesnického publika zabije svou ženu Neddu a jejího milence Silvia, Tonio si s hrůzou uvědomí, že to byl on, kdo celou tragédii vyprovokoval, a uprchne. Útočiště najde právě ve vesnici, před níž se příběh kočovné herecké společnosti odehrál. Tam se takřka z žebráka vypracuje díky své chytrosti a ne vždy korektnímu chování na jednu z nejvýznamnějších osobností vesnice. V naší inscenaci se tak z Mascagniho Alfia stane Tonio…“
Dramaturgyně Jitka Slavíková k tomu dodává: „Pořadí obou oper v jednom večeru – první Sedlák kavalír a po přestávce Komedianti – je tradiční, ale ne neměnné! Naše představení má ostatně stejné pořadí, jaké zvolila například už v roce 1893 newyorská Metropolitní opera. Obě opery byly ovšem uváděny v nejrůznějších kombinacích, leckdy bizarních, jako Sedlák kavalír s 3. jednáním Soumraku bohů nebo Komedianti s 2. jednáním Lohengrina. Doložena je dokonce kombinace Komediantů s Hubičkou Bedřicha Smetany – ve vídeňské Dvorní opeře v roce 1894.“
PER BOYE HANSEN
Umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery opera
Podobu obou titulů stylizuje Havelka do poválečného období, kdy světovou kinematografii ovlivnil italský neorealismus. „Italský filmový neorealismus chápu de facto jako paralelu s operním verismem. Syrová, nepřikrášlená pravda o životě. Optikou filmů De Sicy, Rosselliniho nebo Felliniho jsme se inspirovali především při návrzích kostýmů Jany Zbořilové a scény Martina Černého,“ říká režisér a pokračuje: „Náš příběh se tedy odehrává na Sicílii v druhé polovině 40. let 20. století. Nemám rád operní ilustrativní realismus. Proto vedle situačně inscenovaných dialogových scén budu sborové scény hodně stylizovat. Slavná intermezza doplní filmové dotáčky, které osvětlí motivace vztahů mezi postavami a dopoví tak, co takzvaně v libretu není.“
S pohybovou spoluprací kromě choreografky Jany Hanušové pomáhá nové produkci mim Jiří Bilbo Reindinger, a to zejména v opeře Komedianti. „Představení, které sehrají komedianti v druhém dějství opery, by mělo být opravdu vtipné a zábavné. O to víc bude šokující, když veselá, trochu naivní klauniáda vyústí v děsivou tragédii.“ dodává Havelka.
„Režie Ondřeje Havelky je zárukou divácky vstřícného a současně herecky tvořivého přístupu,“ říká
generální ředitel Národního divadla Jan Burian. „Do Státní opery se Havelka vrací podruhé. Poprvé
zde nastudoval v roce 2008 Pucciniho operu Bohéma, která je dodnes divácky velmi oblíbenou inscenací, stejně jako inscenace opery Příhody lišky Bystroušky, kterou vytvořil pro Národní divadlo. Oba tituly se staly trvalou součástí repertoáru.“
Umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen podotýká: „Obě jednoaktové opery mají v operní historii své specifické místo. Představují ztělesnění proudu, jemuž se říká „verismus“ a v němž je děj opery přímým ztvárněním skutečnosti. Oběma skladatelům se podařilo vdechnout hudbě bezprostřednost a živost, která diváky uchvátí, a náš inscenační tým v čele s režisérem Ondřejem Havelkou a dirigentem Andrijem Jurkevyčem dodávají té intenzitě na síle. Tyto opery jsou jistě skvělou volbou pro diváky, kteří se do divadla na operu chystají poprvé.“
Hlavní role alternují v Komediantech Jana Sibera / Y ukiko Kinjo (Nedda), Denys Pivnickij / Michal
Lehotský (Canio), Daniel Scofield / Daniel Čapkovič (Tonio), Csaba Kotlár/Daniel Kfelíř (Silvio)
a Petr Nekoranec/Daniel Matoušek (Peppe).
V Sedláku kavalírovi se hlavních rolí ujali Ester Pavlů / Viktorija Korosunova (Santuzza), Alejandro
del Angel / Peter Berger (Turiddu), Michaela Zajmi / Alena Kropáčková (Lola) a Daniel Scofield /
Daniel Čapkovič (Tonio- Alfio).
Kateřina Motlová
Tomáš Staněk
