27. ledna 2023 – na mezinárodní den památky obětí Holokaustu
TÉMA: Otázka viny a spoluviny a toho, co to má (sakra) společného se mnou?
Hana Alisa se celý svůj život věnuje umělecké tvorbě, v jejíž rané fázi řešila své neurózy spojené se syndromem druhé generace po holokaustu. Dnes ve svých 76 letech říká: „To, že moje matka přežila tu hrůzovládu, je zázrak. To, že já jsem se narodila, je zázrak a moje děti, vnuci a pravnučka jsou zázrak.“
Tvorba autorova se dělí na PŘED A PO… Jednoho dne, již v pozdějším věku, pochopil, rozhlížeje se kol sebe, že světu je zapotřebí především lásky. A tak si řekl, že napíše o jejím hledání a nalézaní. Nakladatelství Volvox Globator mu z grantu Ministerstva kultury vydalo román Šťastný kosočtverec, který je právě o tom. Ostatní jeho tvorbu najdete na: https://www.origopublishing.com/.
Ukázka autorské tvorby:
Není již dále možné, aby si mocichtiví zločinci jen tak hráli s osudy lidí. Toho již bylo dost.
Stojíme tady nazí
Stojíme tady nazí s prázdnýma rukama
Někteří s krásnýma nohama,
jiní s křivýma nohama
Kladivo osudu
Plní strachu a zájmů
Neúprosná nutnost pravila:
„Každá nutnost má svoje pravidla.“
Stojíme tady: jako solné sloupy
Čekajíce na co?
Až dopadne rána osudu?
Až máchne kosou smrt milená?
Až zahřmí?
Jiří Kačur, ze sbírky básní: „On to někdo zařídí“