Centrum současného umění DOX v Praze vystavuje přehlídku děl Krištofa Kintery. Žádné kresby tuší na papíře, žádné čáry tužkou ani reprodukce skicáků. Přesto Krištof Kintera tvrdí, že vystavuje „kresby“. Na 330 děl jednotného formátu se představuje ve společné site-specific instalaci ve třech patrech věže pražského Centra DOX. Dohromady tvoří osobní zpověď umělce, který na jednotlivých stránkách pomyslného deníku zaznamenává to, co ho zajímá, frustruje i děsí. Dotýká se zároveň ale i našich vlastních nejniternějších pocitů, tužeb, bolestí a strachů.
Tvorbu Krištofa Kintery zná české i zahraniční publikum především díky jeho sofistikovaným kinetickým sochám a monumentálním, technicky náročným instalacím v galeriích i veřejném prostoru. Jen těžko si lze v kontextu jeho komplexních projektů představit klasičtější umělecké postupy, jako je kresba. Přesto nemalou část své tvorby, které se průběžně věnuje už téměř dvě desetiletí, označuje výtvarník právě za „kresby“. V mnoha případech jde téměř o trojrozměrná díla jednotného formátu, která by většina lidí považovala spíš za koláže či asambláže. Pro Krištofa Kinteru jsou to ale jednoznačně kresby. Především proto, jakým způsobem vznikají – spontánně, rychle, s lehkostí.
Přímočaré kompozice kreseb vytváří Kintera s omezeným množstvím prostředků – nalezených a „spotřebovaných“ věcí a materiálů naší každodenní existence. Důležitou roli v nich má často text. Starý polštář s očima z vypálených žárovek pochybuje o svém přínosu evoluci, mačkaná plechovka smutně hlásí, že se každý den zkouší dát dohromady, rozbitá televizní obrazovka se zklamaným výrazem oznamuje, že „Všechno je jinak“. Doslova rána sekerou je vytesaný nápis „Nikdo nemá nic“. Jednoduché, přesto vizuálně působivé aranže, krátké razantní texty, hravost, ironie, nadsázka.
„Vzniká tak vlastně určitá forma deníku – osobní zpověď umělce, kdy na jednotlivých stránkách zaznamenává své vlastní pocity, emoce a myšlenky, zároveň ale s ironií, nadhledem i vhledem komentuje naše vlastní pochybnosti, obavy i frustrace. Umělec se tak ocitá v roli terapeuta, alchymisty a léčitele. Rentgenuje drobné zlomeniny našich vztahů, stetoskopem naslouchá tlukotu našich myšlenek a skalpelem popichuje naše ega,“ říká kurátorka výstavy a umělecká ředitelka Centra DOX Michaela Šilpochová.
Teď se poprvé – a možná na dlouhou dobu i naposled – setkávají Kinterovy kresby v Centru DOX, což sám autor považuje za malý zázrak. „Za tu dobu, co je tvořím, hovoříme o nějakých 500 nebo i 600 kresbách. Řada z nich je v zahraničí, museli jsme je velmi komplikovaně domluvit a přivézt. Nesmírně zajímavá je pro mě ale především synergie se zapůjčiteli. Mám radost, že se mé kresby staly jakousi společnou věcí všech těch lidí, kteří si je pořídili. A nejenže si je pořídili, ale že se jimi obklopují ve svých domovech a zasahují jim do jejich života. Teď ta díla půjčili na výstavu a volají mi celý nešťastní, že je mrzí, jak dlouhá ta výstava bude a jak dlouho budou muset bez té své kresby doma žít. Takže ty emocionální vazby, propletenec vztahů s majiteli děl a do toho ta unikátní logistická operace, to celé dohromady je pro mě doják. A když dojdu nahoru, do věže Centra DOX, a tam vidím instalaci v plné palbě, tak mám nesmírnou radost.“
Výstava Krištofa Kintery nám představuje jednoho z nejaktivnějších umělců na české i mezinárodní scéně, který pravidelně vystavuje i v renomovaných evropských institucích.
Výstavu, ke které vyjde v průběhu výstavy publikace, můžete navštívit do 20.srpna. Programy pro rodiny, pedagogy, školní skupiny a širokou veřejnost najdete na https://www.dox.cz/vzdelavani.
Zpracoval s použitím TZ DOX Petr Ondrášek
Fotografie © Petr Ondrášek