V nakladatelství XYZ vychází kniha oblíbeného baviče a moderátora Karla Šípa. Glosy s názvem Do hrobu si to nevemu (25. 11. 2021, 299 Kč) jsou plné vzpomínek a humoru, který Karlu Šípovi není cizí.
GLOSY A VZPOMÍNKY V NOVÉ KNIZE KARLA ŠÍPA VÁS ZASÁHNOU PŘÍMO DO BRÁNICE
„Vážený a milý čtenáři. Oceňuji tvůj vkus, protože tě zaujala tato knížka. Asi bys rád věděl, co uvnitř najdeš. Takhle. V běhu času se mi sejdou nápady, úvahy i zasuté vzpomínky, o které se chci podělit. Takže se třeba dočteš, jak jsem poznal Karla Gotta a co jsem o něm zatím nikomu neřekl. Představím ti i svůj názor na přistání na Marsu. A nejrůznější záhady. Ty mě zajímaly odjakživa. Víc už musíš zjistit sám – snad se u toho zasměješ v míře vrchovaté,“ prozradil Karel Šíp, který kromě autobiografie Bavič (2019) napsal i knihu Karneval paměťových buněk (2018).
Název knihy Do hrobu si to nevemu napadl autora z logiky věci. „Jsou to všemožné nápady, úvahy a vzpomínky, pro které nemám jiné uplatnění. Tyto věci mi zkrátka táhnou hlavou, pokud zrovna nestojím na jevišti,“ popisuje dále autor, který v knize nemohl opomenout vzpomínky na slavného Karla Gotta. „Na Karla si nelze nevzpomenout, příležitostí je dost, stále je přítomen v éteru, vysílají se reprízy jeho koncertů, hrají se jeho písně, zkrátka je tu pořád s námi.“
Sám autor přiznává, že je milovníkem záhad. „Mám je rád a mnohé jsem nakousl právě v knížce Do hrobu si to nevemu (upozorňuji, že slovo nevemu je správně, bez onoho “z”). Ale moje úvahy jsou nahodilé, dumám o nich nesystematicky, jak mi zkrátka přijdou na mysl. A snažím se jim nějak přijít na kloub, často je to předmět mé osobní zábavy,“ popisuje svůj koníček Šíp, kterého mají diváci rádi především pro jeho vtipnou povahu. „Důvodů k smíchu je kolem nás spousta, jen je třeba je správně rozpoznat. Snažím se, aby ty veselé věci v mojí mysli přebily ty neveselé, kterých je bohužel stále víc.“
A jak to má sám Karel Šíp s knihami? „Často mám pocit, že ty podstatné knihy jsem již kdysi přečetl, dneska nejradši sáhnu po nějaké literatuře faktu. A na dovolenou k moři si často beru cokoliv od izraelského humoristy Ephraima Kishona. Psal povídky, které mě znovu a znovu dokážou pobavit.“
Po aktuální novince zatím další knihu v plánu nemá. „Nejsem spisovatel, psaním se neživím, je to pro mě zábava, většinou letní zábava, protože v létě mám volno. Když se k tomu přidá pandemie, pro mě je to ideální čas na psaní, protože toho volna mám víc, než jindy,“ dodal.
Karel Šíp
Moderátor, bavič, scenárista a textař Karel Šíp vstoupil do povědomí televizních diváků pořadem Hitšaráda, který úspěšně moderoval s Jaroslavem Uhlířem. Na tento pořad navázala televizní show Galasuperšou. Rovněž uváděl řadu televizních pořadů např. Rozjezdy pro hvězdy, Klip-klap, kabaret Šaráda a účinkoval v několika televizních estrádách. Společně s Jiřinou Bohdalovou připravoval pro ČT pořad Za oponou s Jiřinou. V roce 1971 založil skupinu Faraon, kde hrál na baskytaru. O rok později přizval ke spolupráci zpěváka Jiřího Schelingera. Karel Šíp je autorem zhruba pěti set písňových textů.
Ozáření filmovým plátnem
V určité chvíli jsem stál před životním rozhodnutím. Kam se vydat po maturitě, jestli směrem k filmu,
nebo k televizi. Škola, do které jsem chodil, nabízela oboje. Nastoupit jako asistent na Barrandov,
nebo jako asistent do dynamicky se rozvíjející televize. Rozhodl jsem se pro dynamiku a rozvoj. Co mě
k tomu rozhodnutí tehdy vedlo, už nevím. Intuice, rozum, nevím. Film byl sice větší jistotou, film mě
vlastně provázel od dětství. Tatínek o mně často říkal, že jsem biografová bába. Nevím, jestli to byl jeho vlastní výrok, nebo se tak tehdy říkalo každému, kdo trávil v kinech většinu času. Mohl jsem si jít zahrát fotbal s klukama, mohl jsem se jít koupat na koupaliště, mohl jsem doma louskat Staré pověsti české.
Ne, čuměl jsem z první řady kina Oko na pohádku Sadko, tu si pamatuju. Kazil jsem si oči, protože mi
nedošlo, že je ještě budu v životě potřebovat. Existoval tehdy nádherný vynález, jako stvořený pro biografové báby. Kino Čas. V Praze na Václavském náměstí, vedle hotelu Jalta, pak to bylo kino Letka,
pak i divadlo Jiřího Grossmana, dnes tam sídlí tuším divadlo Palace. Kino Čas jako jediné kino ze všech kin hrálo pořád. Nepřetržitě. Kdo měl zrovna čas, šel do kina Čas. A tam koukal na to, co zrovna
běželo. V kině Čas nehrozilo, že když člověk propásne začátek, má smůlu. Ne. Tam mohl sedět, dokud
sled filmů nedošel k místu, které viděl, když tam přišel. Ale ani to nebyl důvod odejít z kina. Člověk mohl sedět, jak dlouho chtěl. Speciálně v zimních mrazivých dnech bylo kino Čas k nezaplacení. Třeba
člověk, kterému jel vlak z nedalekého Hlavního nádraží až za dvě hodiny, šel do Času. Protože tam se nehrály ucelené filmy s dějem, filmy, které měly začátek, prostředek a konec. Ne, jen krátkometrážní kousky, grotesky a tak. Pamatuju, že jeden čas tam dávali Kolotoč smíchu, což byly sestříhané scény
z filmů Vlasty Buriana. To jsem tam sjel asi třikrát za sebou. Přečkal jsem pokaždé týdeník, krátký film.
__________________________________________________________________________________
Produkce skupiny Albatros Media a.s. pokrývá více než 17 % nakladatelského trhu v České republice; každoročně uvede na trh cca 2 500 nových knih. Vedle osmnácti samostatných nakladatelství (Albatros, CooBoo, Motto, Domino, XYZ, CPress, ComputerPress, BizBooks, Edika, Management Press, Mladá fronta, B4U Publishing, Fragment, Egmont, Kniha Zlín, Vyšehrad, Panteon a Valer) vlastní také vydavatelství audioknih Voxi, prodejce elektronických knih Palmknihy.cz a vydává knihy v rámci partnerského projektu Edice České televize.
Jana Fikotová, PR manažerka
