Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Literatura

Dokořán vydá knihu od duchovního otce Magnitského zákona

Bill Browder

Skutečný příběh praní špinavých peněz, korupce a vražedných intrik v putinovském Rusku od duchovního otce Magnitského zákona Nakladatelství Dokořán. Nakladatelství chystá na konec letošního roku české vydání knihy americko-britského investora a politického aktivisty Billa   Browdera, často označovaného za duchovního otce takzvaného Magnitského zákona, jehož obdobu ve středu schválila česká vláda. 

Kniha Zmrazeno: Případ Magnitského přináší vzrušující líčení   dramatických událostí, během nichž se stal Browder jedním z hlavních   nepřátel současného ruského režimu i samotného šéfa Kremlu Vladimira Putina. Browder podrobně popisuje, jak se svými kolegy v čele se Sergejem Magnitským odhalili machinace, jimiž se Putin a jeho věrní   obohatili o stamiliardy dolarů. Ruští činitelé se následně všemožnými  způsoby snažili odstranit kohokoli, kdo jejich nakradené bohatství ohrožoval.

Ruský právník Magnitskij odhalil daňový podvod skupiny ruských činitelů , který se týkal Browderova investičního fondu Hermitage, tehdy největšího zahraničního fondu v Rusku. Magnitskij byl kvůli svým zjištěním zatčen a v moskevském vězení ho později ubili k smrti za stále nevyjasněných okolností. Po této události se Browderovým životním posláním stalo najít Magnitského vrahy a dovolat se spravedlnosti. Se svými kolegy začal zjišťovat, kdo stál za podvodnou daňovou refundací v hodnotě 230 milionů dolarů, pro niž byl Magnitskij zatčen a zavražděn, a jak za tímto zločinem ruské úřady zametaly stopy. Browderův tým nakonec vypátral, jakým způsobem proudí obrovské sumy nelegálně získaných peněz z Ruska do západní Evropy a Ameriky, a dospěl k přesvědčení, že z těch to machinací profituje sám ruský prezident Putin.

Browder po těchto zjištěních spustil kampaň, v níž začal na praktiky Putinova režimu veřejně poukazovat a současně podával vyšetřujícím orgánům v západních zemích podněty k zablokování špinavých ruských peněz. Začal rovněž prosazovat přijetí takzvaného Magnitského zákona trestajícího zákazem udělení víz a zmrazením majetku zahraniční činitele podílející se na porušování lidských práv a korupci.

Autor v knize popisuje dramatické peripetie prosazování a schvalování tohoto zákona ve Spojených státech a dalších zemích světa. Putin a jeho lidé na jeho snahy reagovali odvetnými kroky, snažili se Browdera a jeho rodinu různými způsoby zatáhnout zpět do Ruska, nechali ho sledovat v Evropě i v USA.

Browderova nová kniha o Magnitského aféře sleduje tok peněz až na vrchol ruské vražedné kleptokracie.

Zmrazeno: Případ Magnitského by mělo být povinnou četbou.Naštěstí se čte jako thriller.

— Tom Stoppard
Poutavý příběh o vraždách na objednávku, soudních tahanicích a miliardách v hotovosti. Byla by to zábavná beletrie, ale je to skutečný příběh, který slouží jako návod, jak se bránit před zločinností a korupcí putinovského Ruska. Browder nám ukazuje, že k prosazení změn stačí jeden odvážný muž. Je to
inspirativní sdělení, jemuž bychom měli všichni naléhavě věnovat pozornost.

— Garri Kasparov
Browderův popis toho, jak se postavil Putinovi, ačkoliv čelil nebezpečí, zatykačům a šikaně, je povinnou četbou pro kohokoliv, kdo chce porozumět taktikám moderní autokracie.

— Anne Applebaumová

O autorovi
Bill Browder (* 1964) je zakladatelem a šéfem investičního fondu Hermitage Capital Management, do roku 2005 byl největším zahraničním investorem v Rusku. Od Magnitského smrti v ruské věznici v roce 2009 vede celosvětovou kampaň, jejímž cílem je odhalit korupci a porušování lidských práv v současném Rusku. Českou obdobu takzvaného Magnitského zákona ve středu schválila česká vláda.

Ukázka z knihyZmrazeno:   Případ Magnitského

Finrosforum. Jaro–léto 2010
Praní peněz se obvykle považuje za zločin bez obětí a bez tváře. V tomto případě však oběť existovala – Sergej Magnitskij – a my před sebou měli samolibé, výsměšné tváře policejních vyšetřovatelů, kteří těžili ze zločinu, který Sergej odhalil a kvůli němuž byl zabit.

Lidé si ruské policisty představují jako muže v obstarožních uniformách, kteří jezdí v sovětských policejních vozech značky Lada. Majoru Karpovovi a podplukovníku Kuzněcovovi však taková představa neodpovídala.

Uniformy nenosili, dávali raději přednost oblekům od italských návrhářů a luxusním švýcarským hodinkám. Zvláště bezostyšně se choval Karpov. Na síti VKontaktě, ruské verzi Facebooku, vyvěšoval fotografie z večírků, jichž se účastnil, a dovolených, které si užíval v měsících po daňovém podvodu. Jeho arogance byla vyloženě nestoudná. Skoro jako by se nám vysmíval. Každý, kdo na YouTube viděl naše videa, si přál, aby samolibé úsměvy z jejich tváří zmizely. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, bylo zajistit, aby oni a jejich úplatní kolegové nemohli využívat nekale nabytých peněz k cestám na luxusní dovolené v zahraničí a nemohli si tyto prostředky ukládat v západních bankách. Tento záměr se postupně vyvinul do návrhu takzvaného Magnitského zákona – ten by zakazoval udělování víz ruským činitelům odpovědným za porušování lidských práv, v čele s těmi, kdo mučili a zabili Sergeje, a nařizoval úřadům dané země zmrazit jejich majetky. Myšlenka se okamžitě ujala ve Washingtonu, kde ji za jednu ze svých hlavních priorit označil demokratický senátor za Maryland Ben Cardin. Zanedlouho získala širokou podporu obou stran a prosazení zákona podpořili jako první senátoři John McCain, Roger Wicker a Joe Lieberman. Podpora, jíž se Magnitského zákonu dostalo ve Spojených státech, nás sice těšila, zkorumpovaní ruští činitelé však většinu svého volného času trávili a většinu nekale získaných peněz utráceli v Evropě, kde si užívali rozmařilých dovolených v Courchevelu, v Marbelle nebo na Sardinii. Své děti posílali do internátních škol ve Švýcarsku, své ženy do lázeňských letovisek na Azurovém pobřeží a své přítelkyně na módní přehlídky do Milána.

Pokud měli být tito lidé zasaženi tam, kde je to bude bolet nejvíc, potřebovali jsme i evropskou obdobu Magnitského zákona. V Evropě však byla politická situace jiná než ve Spojených státech. Evropská unie měla (před brexitem) 28 členských zemí a byli po ní všude rozeseti různí Putinovi zastánci. Snahu získat Evropany pro naši věc jsem započal v Evropském parlamentu, zákonodárné obdobě amerického Kongresu, avšak s takřka dvojnásobným počtem poslanců. Bylo jich tolik, že jsem si nebyl jistý, odkud začít, rychle jsem ale našel slibný odrazový můstek: finskou europoslankyni za Zelené Heidi Hautalaovou. Předsedala podvýboru parlamentu pro lidská práva a byla známou obhájkyní obětí Putinova režimu. Také se účastnila opozičních shromáždění v Moskvě, na nichž ruská policie běžně bila a zatýkala demonstranty. Vypadalo to, že je odvážná a že by mohla být dobrým spojencem. Ke konci května 2010 jsem se vypravil do Bruselu na schůzku s Heidi. Byla to moje první návštěva v Evropském parlamentu, bludišti kotců, které na mě působilo podobně zmateně jako Evropa sama. Moderní budovy se tam propojovaly se staršími, všude byly eskalátory, výtahy a schodiště, a navíc byly kanceláře poslanců očíslovány jakýmsi neproniknutelným systémem, takže najít tam někoho konkrétního bylo takřka nemožné. Jako by ten parlament navrhoval výtvarník M. C. Escher.

Zmrazeno: Případ Magnitského
Z anglického originálu Freezing Order přeložil Petr Holčák
Vydá nakladatelství Dokořán

https://www.dokoran.cz/

Magdalena Rudolová

Podobné příspěvky

Michal Dusík pokřtil komiks JÁGR, LEGENDA od autorů Lukáše Csicsely a Vojtěcha Šedy

Redakce

PAPÍR A TISK KNIHY ZDARMA VYHRÁL KOMIKS B JAKO BĚŽEC JINDŘICHA JANÍČKA

Redakce

U Arga vychází sbírka Lennonových textů Nanebepění .

Redakce