A je to tady. I když se J.K. Rowling nechala několikrát slyšet, že se k příběhu o čarodějném učni již více nevrátí, od její poslední knihy uplynulo bezmála devět let a na pultech knihkupectví září zbrusu nový díl této čarodějné ságy. Nejedná se sice o typický román, jak jsme u předešlých knih zvyklí, ale o divadelní hru, která se nyní hraje v Londýnském West Endu. Takže, o čem má být nové dobrodružství?
Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší.
Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst.
Divadelní hru Harry Potter a prokleté dítě na námět J.K. Rowlingové, Johna Tiffanyho a Jacka Thornea napsal Jack Thorne. Je osmým příběhem ze série o Harrym Potterovi a zároveň prvním, který se oficiálně dočkal divadelního zpracování.
Čtení této divadelní hry není vůbec složité a čte se velice pěkně. Postav se v příběhu také nijak moc nevyskytuje, a tak zde není šance se v nich ztratit a nevědět kdo je kdo. Vzhledem k tomu, že je celá kniha psána pouze v monolozích, je čtenář ušetřen přehršeného popisování všeho možného, které ve svých knihách Rowlingová tak ráda používala. Tímto se čtení zrychlí a za pár hodin můžete mít knihu přečtenou celou. Na druhou stranu je to škoda, protože monology, ať jsou napsané sebelíp a sebe napínavěji, nedokáží čtenáře natolik vtáhnout do děje tak, jak je tomu u románové verze. Románové zpracování by tomuto kousku slušelo o chloupek víc.
Varování: následující text obsahuje spoilery
Co se týče příběhu samotného, nebojím se ho označit za nejslabší díl celé řady o Harry Potterovi. Nepřichází s ničím novým a tak trochu vykrádá díly předešlé. Opět se vloupeme do Ministerstva kouzel za pomocí Mnoholičného lektvaru, opět se bude probírat Voldemort, opět se budeme pomocí obraceče času vracet v čase do Harryho mládí a budeme se pokoušet křísit mrtvé, Harry bude mít opět sny o Voldemortovi a já se ptám proč? Proč se musí opět navazovat na něco, co bylo již ukončeno? Hlavní postavou celé knihy je Harryho syn Albus, nebylo lepší mu vymyslet zbrusu nové dobrodružství, se zbrusu novým záporákem? Nemluvě o hlavní zápletce, která je stará jako lidstvo samo a působí jako klišé. Ve finále se ani nedozvíme, kdo opravdu tedy je ono prokleté dítě. Je to Albus, který žije ve stínu svého slavného otce, Scorpius který bojuje s minulostí své rodiny, a nebo snad nová kamarádka jménem Delphi?
Ač se kniha snaží sebevíc, není to ten starý známý Harry potter. Vytratilo se jakési kouzlo, které tento výjimečný počin doprovázelo. Příběh na mě nepůsobil magicky a pohádkově (tak jako díly předešlé) a na vině rozhodně nebyl styl, kterým je kniha psána.
Na prknech co znamenají svět musí Prokleté dítě vypadat jistě velice zajímavě. V knize je pár momentů, kdy si čtenář říká, jak tohle na divadle udělají. Například jezero, zneviditelnění neviditelným pláštěm, nebo proměny po Mnoholičném lektvaru. I když v žádném případě nejsem rasistou, tak i přesto bych asi nepřekousla vidět na jevišti černošskou Hermionu. V představení si jsou postavy vcelku podobné, jen Hermiona je z nějakého důvodu černoška. Že by moderní umění?
Za zmínku také stojí, že se údajně objevila šuškanda, která říká, že filmové studio Warner Bros registrovalo na Prokleté dítě ochrannou známku. Znamená to snad, že se i osmý díl dočká zfilmování? Jestli ano, budou mít tvůrci filmu plné ruce práce. Harry Potter se možná umí vracet v čase a ,,oživovat“ mrtvé, ale v našem světě je to bohužel jinak. Bez Severuse Snapea by to prostě nešlo.
