Štěchovická záhada je vyřešena. Řeči o pokladu měly zakrýt skutečný plán nacistů pomoci Hitlerovi k atomové bombě.
Na sklonku druhé světové války se Adolf Hitler upínal k zázračné zbrani. Štěchovická elektrárna měla posloužit jako zdroj elektřiny pro separaci těžké vody. Protektorát Čechy a Morava se nejen kvůli Štěchovicím stal centrem vývoje děsivé zbraně.
Známý reportér, badatel a autor několika úspěšných knih přichází s dalším fascinujícím titulem. Zjistil například, že čeští vědci vyráběli nejdůležitější součásti německých urychlovačů částic. V Příbrami čekaly na své využití tuny složeného uranu, přestože za války se v Příbrami uran ještě netěžil. Autorovi se podařilo najít i místo, kde měla být nejdůležitější výroba Třetí říše.
Kniha zachycuje netradiční formou průběh hledání a objevování děsivého projektu, který měl zvrátit vývoj dějin a nestalo se tak jen těsně. Sám autor ke hledání dodává: „Často dostávám otázku, jestli to hledání po archivech není nuda. Ve skutečnosti neznám nic napínavějšího.“
Ukázka z knihy:
Skutečný důvod nacistického zájmu o Štěchovice byla elektrárna samotná. Nacisté její výstavbu nejprve téměř zastavili, aby potom její důležitost neustále rostla. Podpořili i doplnění běžné elektrárny o elektrárnu přečerpávací, přestože tím výrazně vzrostly náklady na stavbu a kleslo celkové množství vyrobené energie. Přečerpávací elektrárna totiž spotřebuje na napuštění horní nádrže více energie než vypouštěním následně vyrobí. Pro účely zásobování pražských zbrojovek za totálního nasazení, kdy pracovaly všechny v třísměnném režimu, navíc byla přečerpávací elektrárna zbytečná.
V roce 1943 přidělil přilehlému výcvikovému prostoru SS nejvyšší prioritu v dodávkách materiálů a pracovníků generál SS Hans Kammler. Udělil ji přesto, že v oblasti výcviku neměl žádnou pravomoc. Jeho úkolem bylo připravit podmínky pro vývoj tajných zbraní. Jediné válečně využitelné místo v opuštěné zemědělské krajině byla přehrada s elektrárnou na samotném okraji prostoru. Jeho pokyn byl splněn. Ještě téhož roku přebírá dozor nad stavbou Úřad říšského protektora, stavba je utajena a není na ni povolen přístup bez předchozího písemného povolení. Až do samotného konce války stavba pokračuje v režimu „peníze nehrají roli“.
V únoru 1943 zničili norští záškodníci za pomoci britských vojsk továrnu na separaci těžké vody v norském Vemorku. V polovině května při operaci Chastise zničili Spojenci přehrady v Porýní. Jedinou takto výkonnou vodní elektrárnou mimo samotné území třetí říše v držení nacistů jsou – Štěchovice. Po spuštění první turbíny na konci roku 1943 je gravitační elektrárna v jakémsi podivném poloprovozu. Přestože na její stavbě se nešetří a má nejvyšší prioritu, po spuštění turbín nechává obsluha bez užitku protéct víc než polovinu vody, přestože z ní mohla prakticky bez nákladů vyrobit elektrickou energii.
Na konci dubna 1945 dostávají vědci na území Protektorátu pracující na nových zbraních pokyn přivézt výsledky své práce do Štěchovic. Ve Štěchovicích se v té době scházejí i nejvyšší pohlaváři SS. Nedaleko odsud se prý 9. května 1945 zastřelil i Hans Kammler. Jeho tělo nebylo nalezeno, tudíž spíše zmizel.
V únoru 1946 se ve Štěchovicích objevují Američané a vyzvedávají materiály z Frankovy štoly. K jejich obrovskému zklamání se uvnitř nenacházejí dokumenty o vývoji tajných zbraní, ale bezcenné papíry úřadu K. H. Franka. Nejsou zabezpečené proti vlhkosti, jak by se u důležitých materiálů dalo očekávat, a tak jsou částečně promáčené. Oproti tomu jsou ale dokonale pyrotechnicky zabezpečené. Vše ukazuje na to, že Frankova štola byla jen klamný cíl. Veškeré spekulace, proč byly Štěchovice pro nacisty důležité, co všechno sem odvezli vědci, měly skončit jedním obrovským výbuchem. Úkol, který tak úplně nevyšel, přitom dostal – Emil Klein.
Z dostupných materiálů nevyplývá, kdy a jak byla elektrárna připojena k rozvodné síti. Státní okresní archiv v Dobřichovicích uchovává dokument, ve kterém hlásí Ústřední elektrárny obci Štěchovice, že vedení velmi vysokého napětí, které prochází katastrem obce, bude spuštěno do provozu na začátku ledna 1942. Téměř dva roky před dokončením elektrárny samotné. Proč?
Jaroslav V. Mareš: Absolvent oboru Žurnalistika a mediální studia na FSV UK a oboru Informační studia a knihovnictví na Filosofické fakultě UK. Od roku 2000 činný v médiích, především v televizních stanicích. Od roku 2014 členem reportérského týmu pořadu Očima Josefa Klímy na Prima TV, od roku 2018 pořadu Záhady Josefa Klímy na TV Seznam. Vytváří i badatelské pořady TaJeMno a TaJeMné podzemí. Provozuje webové stránky badatele.net a stejnojmenný kanál na serveru YouTube.com.
První kniha Jaroslava V. Mareše Největší záhady kriminalistiky (2018) se brzy po vydání zařadila mezi bestsellery a na její úspěch navázaly i další tituly: Přísně tajné skandály (2019), Největší záhady české historie (2019), Štěchovický poklad – konec legend (2020) a Nacistické poklady a StB (2021).
Od autora již v nakladatelství Universum vyšlo:
Jaroslav V. Mareš: Atomový protektorát – Zapomenutá účast českých firem na Hitlerově zázračné zbrani, vydává nakladatelství Universum, 308 stran, doporučená cena 399 Kč
