Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Literatura

Lovec mafiánů

Syrově autentický příběh „lovce mafiánů“, místy úsměvný,nísty drsný, když bojoval s těmi nejtěžšími kalibry pražského podsvětí. Žádná ředěná polívčička, ale pěkně silný vývar okořeněný pikantními poznatky napsaný skutečným policistou – operativcem, který stál tváří v tvář nejen Mrázkovi a Krejčířovi, ale i mnoha dalším zločincům.

Lovec mafiánůLovec mafiánů

Nakladatel: Olympia 2021

 

Přes pětadvacet let bojoval proti ekonomickým deliktům, v čele operativců prokazatelně zachránil státu miliardy korun, zatímco mnozí nekonali, nebo nechtěli konat. Strčil však hlavu do oprátky, když si stěžoval u nadřízených, že je mu bráněno ve vyšetřování. Odplatou mu bylo pronásledování inspekcí ministra vnitra, likvidace jeho týmu operaticů a podlomené zdraví. Následoval hořký konec u policie v podobě vynuceného odchodu do civilu.

Předmluva….

V životě každého člověka nastane jakýsi bod zlomu. Zastaví a ohlédne se za svým životem, za svou prací. A v mém případě se jedná o práci kriminalisty. Nemám v úmyslu psát autobiografii, ani kroniku popisující naprosto přesný časový sled událostí. Jde o vyprávění příběhů z mého policejního života. Na rozdíl od spisovatelů detektivek v knize najdete skutečné příběhy a případy, které se v době mého „policejního“ života skutečně odehrály. Vzhledem k tomu, že jsem stále vázán mlčenlivostí, nejsou v některých kauzách, případech a příbězích uváděna pravá nebo celá jména osob, kterých se to týkalo. Kde to možné je, tam jména uvádím, což se týká zejména hodně starých případů nebo těch, které byly medializovány. Dovedu si představit, jak mnozí z vás údivem pozvednou obočí – policista a spisovatel? Ujišťuji vás, že jsem měl kolem sebe několik spolupracovníků, kteří mi pomáhali s výběrem případů i vyhledáváním mnou již zapomenutých jmen a faktů, tak s přípravou knihy, aby byla čtivá a pro čtenáře zajímavá. Cítím potřebu udělat ještě jednu velice důležitou poznámku.

Karel TichyPo celou dobu – od svého příchodu na kriminální službu až do vynuceného odchodu od policie – jsem byl operativec, to znamená, že jsem vyhledával a odhaloval trestnou činnost, zadokumentoval maximum důkazů a případy pak předával vyšetřovatelům a státním zástupcům. Ti ve vyšetřování rozhodovali, kdo, co a s jakými důkazy půjde před soud….. 

 

Text © Karel Tichý
Lovec mafiánů
© Nakladatelství Olympia, s.r.o., 2021
Vydání první
ISBN 978-80-7376-xxx-x

Karel Tichý 

Narodil jsem se roku 1958 v jižních Čechách, v Táboře. Po ukončení studia na gymnáziu v Soběslavi jsem se chtěl stát veterinářem. Na vysněnou školu jsem se však nedostal a skončil jsem na rok a půl na Vysoké škole báňské v Ostravě. Byl jsem přijat na geologii, ale po příjezdu do Ostravy mi sdělili, že došlo k omylu a jsem zařazen na obor hlubinného dobývání ložisek. A tak jihočeský synek skončil na nějaký čas dole v dole. Možná už tehdy bylo ve hvězdách napsáno, že moje největší a zároveň poslední velká policejní kauza bude mít přímý vztah právě k Ostravě. Po roce a půl jsem dobývání uhlí vzdal a vrátil se do Tábora. A osud tomu chtěl, abych se ve třiadvaceti oženil, přestože jsem ještě tehdy nenaplňoval dobový kánon „Kluk má po vojně, tak se žení“. Bylo ale načase najít si pořádnou práci a začít se starat o rodinu, která se měla brzy rozrůst o syna.  Po dlouhém a těžkém rozhodování padla osudová volba: „Půjdu k policajtům.“ Tehdy, v době hluboké totality, ke Sboru národní bezpečnosti (SNB). A ač to zní naprosto jednoduše, tak to rozhodně jednoduché nebylo. Nebyl jsem totiž ten správný dělnický kádr. Nikdo z rodiny nebyl v komunistické straně, otec byl chemik a matka zdravotní sestra. A k tomu tu byl ještě problém s příbuznými v západní cizině. V Anglii zůstala jednak sestřenice mé matky a jednak bratranec otce jako válečný pilot z druhé světové války. Naštěstí i tehdy byli u SNB lajdáci a ani tehdy všemocná Státní bezpečnost (StB) na toto velké „bezpečnostní riziko“ nepřišla (ke škodě mnoha  budoucích zločinců).

A ještě jednu věc musím osvětlit, aby s tím někteří šťouralové neměli tolik práce při vyhledávání mých kostlivců ve skříni. V textu se zmiňuji i o svém členství v Komunistické straně Československa a působení v ní v roce 1989, a to proto, že jsem byl mnohokrát účelově napadán a označován za vysokého funkcionáře KSČ a StB, a to hlavně tehdy, když si útoky proti nám, kriminalistům zabývajícím se hospodářskými delikty,  zadávali různí zločinci.

Než jsem se však dostal k „lovu“ zlodějíčků, pachatelů drobné i velké kriminality, podvodníků, zločinců, gaunerů, vrahů, mafiánů a politiků, musel jsem ještě ujít dlouhou cestu.

Foto: Petr Brodecký

Podobné příspěvky

Eva Hrušková představitelka Popelky křtila knihu Popelka & spol – 50 let.

Jaroslav Hauer

Od arabského socialismu k Islámskému státu

Redakce

Cukrářka Petra Stahlová vydala unikátní kuchařku Moderní veganské dezerty

Redakce