Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Literatura

Muž v červeném kabátě

V létě roku 1885 dorazili do Londýna tři Francouzi. Tím prvním byl vévoda Edmond de Polignac, typický zlatokop z vyšších francouzských vrstev, který si hodlal najít bohatou americkou manželku. Druhým byl hrabě Robert Montesquiou-Fezensac, průměrný básník a nadšený sběratel kuriozit, který se vždy s někým dohadoval. A tím třetím byl běžný občan s italským jménem: doktor Samuel Pozzi. Lékař, myslitel a vědec. A právě on se stane průvodcem v tomto příběhu.

Vychází nový román významného britského prozaika Julian Barnes:

Muž v červeném kabátě

Barnesův Muž v červeném kabátě je portrétem Belle Époque, oněch krásných časů, kdy byla v Paříži dokončena Eiffelova věž a krásná Sarah Bernhardtová byla na vrcholu kariéry – ale také doby bizarních soubojů, vražd a soudních procesů včetně neblaze proslulé Dreyfusovy aféry.

Ukázka z knihy:

Muz v cervenem kabate_prebal„Není trochu nespravedlivé začít kabátem namísto muže, který je v něm oblečen? Možná, jenže podle toho kabátu – nebo spíš podle jeho vyobrazeni – si toho muže dnes pamatujeme (tedy pokud si ho vůbec pamatujeme). Jak by mu z toho asi bylo? Cítil by úlevu, pobavení, nebo by ho to trošičku urazilo? To záleží na tom, jak si po všech těch letech jeho postavu vykládáme.

Jeho kabát nám navíc připomene jiný kabát, namalovaný stejným malířem. Halí pohledného mladíka z dobré (nebo přinejmenším prominentní) rodiny. Mladík je však rozmrzelý, přestože stojí modelem nejslavnějšímu portrétistovi své doby. Počasí je mírné, ale kabát, který si na požádání musel obléct, je ušit z těžkého tvídu a obvykle se nosí ve zcela jiném ročním období. Když si na volbu oděvu začne stěžovat, malíř odvětí – máme k dispozici jen slova, tudíž nedokážeme určit, jakým tónem na stupnici „jemné poškádlení, „odborný příkaz, „arogantní opovržení mu vlastně odvětil… nicméně malíř odvětí: „O vás tu vůbec nejde, jde o ten kabát. Je ostatně pravda, že si ten kabát, stejně jako červený župan, pamatujeme víc než mladíka, který v něm přebýval. Umění přežívá rozmary jednotlivce, rodinnou hrdost, ortodoxní normy společnosti. Uměni má vždycky čas na své straně.

Pokračujme tedy tím, co je hmatatelné, konkrétní a zcela všední: červeným kabátem. Tak jsem se totiž s tímto obrazem a s tímto mužem setkal poprvé – v roce 2015, když visel v londýnské Národní portrétní galerii, která si ho vypůjčila z Ameriky. Před chvílí jsem ten oděv nazval županem, ale ani to úplně nesedí. To, co vykukuje pod ním, asi nebude pyžamo, ledaže by ty krajkové manžety patřily k nějaké noční košili, což není příliš pravděpodobné. Neříká se tomu náhodou svrchník? Jeho majitel se sotva vyhrabal z postele. Víme, že obraz vznikal během pozdních dopoledních hodin, načež spolu umělec a předloha poobědvali. Víme také, že manželka předlohy byla velmi udivena malířovým obrovským apetytem. A je nám známo, že předloha dlí u sebe doma, neboť nám to sděluje název obrazu. „Domov je vyjádřen sytějším odstínem červené – vínovým pozadím zvýrazňujícím ústřední šarlatovou postavu. Vidíme těžké závěsy svázané úvazem, které společně s dalším pruhem jiné tkaniny bez jakékoli dělící linie splývají s podlahou stejné vínové barvy. Celé to působí nanejvýš teatrálně. Chvástavost nečiší jen ze samotné pózy, ale i z celkového stylu malby.

Ze závěrečné Poznámky autora:

„Doba strávená ve vzdálené, dekadentní, hektické, agresívní, narcistní a neurotické Belle Époque mě naplnila radostí, a to hlavně díky postavě Samuela Jeana Pozziho. Muže, jehož italští předkové doputovali do Francie, jehož otec si vzal En secondes noces Angličanku a jehož nevlastní bratr se oženil s Angličankou v Liverpoolu. Muže, který náš ostrov poprvé navštívil v roce 1876, aby vyhledal Josepha Listera a naučil se postupům listerismu. Muže, který přeložil Darwina a v roce 1885 vystoupil v Londýně z vlaku, aby tu strávil pár dnů na nákupech intelektuální a dekorativní povahy. Člověka racionálního a vědeckého založení, mezinárodního zaměření a neutuchající zvídavosti, který se zvědavým nadšením vítal každý nový den. Muže, jenž svůj život naplnil medicínou, uměním, knihami, společnosti, politikou a v té nejvyšší možné míře také sexem (třebaže všechno se už nikdy nedozvíme). Rozhodně (a díkybohu) nebyl bez chyb. Přesto si myslím, že to byl svým způsobem hrdina.“                                        

  1. B., Londýn, květen 2019

Julian Barnes (*1946) je významný anglický prozaik a novinář. Jeho díla byla přeložena do více než třiceti jazyků.

Česky vyšly romány Historie světa v 10 ½ kapitolách (1994), Flaubertův papoušek (1996), Jak to vlastně bylo? (1999), Arthur & George (2007), Žádný důvod k obavám (2009), Pohlédnout do slunce (2010), Vědomí konce (2011), Roviny života (2015), Hukot času (2017), Než potkala mě (2018) a Jediný příběh (2019).

Za prózu Vědomí konce spisovatel obdržel Man Bookerovu cenu. Je též nositelem francouzského Řádu umění a literatury.

Julian Barnes: Muž v červeném kabátě, přeložil a doslov napsal Petr Fantys, vydalo nakladatelství Odeon v edici Světová knihovna – svazek č. 253, 328 stran, doporučená cena 399 Kč

Euromedia Group, a. s.

www.euromedia.cz

Podobné příspěvky

Tchyně je název nového románu Sally Hepworthové

Redakce

Vychází čtvrtý díl oblíbeného komiksu pro děti

Redakce

Román o alternativních dějinách světa

Redakce