V létě roku 1885 dorazili do Londýna tři Francouzi. Tím prvním byl vévoda Edmond de Polignac, typický zlatokop z vyšších francouzských vrstev, který si hodlal najít bohatou americkou manželku. Druhým byl hrabě Robert Montesquiou-Fezensac, průměrný básník a nadšený sběratel kuriozit, který se vždy s někým dohadoval. A tím třetím byl běžný občan s italským jménem: doktor Samuel Pozzi. Lékař, myslitel a vědec. A právě on se stane průvodcem v tomto příběhu.
Vychází nový román významného britského prozaika Julian Barnes:
Muž v červeném kabátě
Barnesův Muž v červeném kabátě je portrétem Belle Époque, oněch krásných časů, kdy byla v Paříži dokončena Eiffelova věž a krásná Sarah Bernhardtová byla na vrcholu kariéry – ale také doby bizarních soubojů, vražd a soudních procesů včetně neblaze proslulé Dreyfusovy aféry.
Ukázka z knihy:
Jeho kabát nám navíc připomene jiný kabát, namalovaný stejným malířem. Halí pohledného mladíka z dobré (nebo přinejmenším prominentní) rodiny. Mladík je však rozmrzelý, přestože stojí modelem nejslavnějšímu portrétistovi své doby. Počasí je mírné, ale kabát, který si na požádání musel obléct, je ušit z těžkého tvídu a obvykle se nosí ve zcela jiném ročním období. Když si na volbu oděvu začne stěžovat, malíř odvětí – máme k dispozici jen slova, tudíž nedokážeme určit, jakým tónem na stupnici „jemné poškádlení“, „odborný příkaz“, „arogantní opovržení“ mu vlastně odvětil… nicméně malíř odvětí: „O vás tu vůbec nejde, jde o ten kabát.“ Je ostatně pravda, že si ten kabát, stejně jako červený župan, pamatujeme víc než mladíka, který v něm přebýval. Umění přežívá rozmary jednotlivce, rodinnou hrdost, ortodoxní normy společnosti. Uměni má vždycky čas na své straně.
Pokračujme tedy tím, co je hmatatelné, konkrétní a zcela všední: červeným kabátem. Tak jsem se totiž s tímto obrazem a s tímto mužem setkal poprvé – v roce 2015, když visel v londýnské Národní portrétní galerii, která si ho vypůjčila z Ameriky. Před chvílí jsem ten oděv nazval županem, ale ani to úplně nesedí. To, co vykukuje pod ním, asi nebude pyžamo, ledaže by ty krajkové manžety patřily k nějaké noční košili, což není příliš pravděpodobné. Neříká se tomu náhodou svrchník? Jeho majitel se sotva vyhrabal z postele. Víme, že obraz vznikal během pozdních dopoledních hodin, načež spolu umělec a předloha poobědvali. Víme také, že manželka předlohy byla velmi udivena malířovým obrovským apetytem. A je nám známo, že předloha dlí u sebe doma, neboť nám to sděluje název obrazu. „Domov“ je vyjádřen sytějším odstínem červené – vínovým pozadím zvýrazňujícím ústřední šarlatovou postavu. Vidíme těžké závěsy svázané úvazem, které společně s dalším pruhem jiné tkaniny bez jakékoli dělící linie splývají s podlahou stejné vínové barvy. Celé to působí nanejvýš teatrálně. Chvástavost nečiší jen ze samotné pózy, ale i z celkového stylu malby.“
Ze závěrečné Poznámky autora:
„Doba strávená ve vzdálené, dekadentní, hektické, agresívní, narcistní a neurotické Belle Époque mě naplnila radostí, a to hlavně díky postavě Samuela Jeana Pozziho. Muže, jehož italští předkové doputovali do Francie, jehož otec si vzal En secondes noces Angličanku a jehož nevlastní bratr se oženil s Angličankou v Liverpoolu. Muže, který náš ostrov poprvé navštívil v roce 1876, aby vyhledal Josepha Listera a naučil se postupům listerismu. Muže, který přeložil Darwina a v roce 1885 vystoupil v Londýně z vlaku, aby tu strávil pár dnů na nákupech intelektuální a dekorativní povahy. Člověka racionálního a vědeckého založení, mezinárodního zaměření a neutuchající zvídavosti, který se zvědavým nadšením vítal každý nový den. Muže, jenž svůj život naplnil medicínou, uměním, knihami, společnosti, politikou a v té nejvyšší možné míře také sexem (třebaže všechno se už nikdy nedozvíme). Rozhodně (a díkybohu) nebyl bez chyb. Přesto si myslím, že to byl svým způsobem hrdina.“
- B., Londýn, květen 2019
Julian Barnes (*1946) je významný anglický prozaik a novinář. Jeho díla byla přeložena do více než třiceti jazyků.
Česky vyšly romány Historie světa v 10 ½ kapitolách (1994), Flaubertův papoušek (1996), Jak to vlastně bylo? (1999), Arthur & George (2007), Žádný důvod k obavám (2009), Pohlédnout do slunce (2010), Vědomí konce (2011), Roviny života (2015), Hukot času (2017), Než potkala mě (2018) a Jediný příběh (2019).
Za prózu Vědomí konce spisovatel obdržel Man Bookerovu cenu. Je též nositelem francouzského Řádu umění a literatury.
Julian Barnes: Muž v červeném kabátě, přeložil a doslov napsal Petr Fantys, vydalo nakladatelství Odeon v edici Světová knihovna – svazek č. 253, 328 stran, doporučená cena 399 Kč
Euromedia Group, a. s.