Přestože jsem ji neznala, rozhodla jsem se do Keni společně s rodinou vzít i jednu ze svých čtenářek. Celý příběh začal jejím e-mailem, jak přečetla všechny mé knihy a poté si zarezervovala na konec roku zájezd do Keni. Navrhla mi, abych se k ní přidala. V té době už jsem měla domluvený pobyt v Keni o několik měsíců dříve, a tak jsem jí spontánně nabídla, ať letí se mnou.
Očarovaná turistka
Několik dní před odletem jsem zjistila, že mu přeposlala itinerář našeho letu, rezervaci ubytování i plán každého dne. „Bude na nás čekat na letišti,“ oznámila mi.
„To určitě ne. Máme zajištěný odvoz přes jednoho mého kamaráda a do auta už se nevejde.“
„Tak já s ním pojedu do hotelu místní dopravou.“
Už to začíná. A to jsme ještě ani neodletěly, pomyslela jsem si a snažila jsem se jí slušně vysvětlit, že běloška nemůže jet po setmění dodávkou matatu, navíc s velkým kufrem a s neznámým člověkem.
Nakonec se mi ji podařilo přesvědčit s tím, že Keňan na ni počká před naším penzionem. „Ubytování si ale zaplatí sám,“ řekla rozhodně. Cesta do Keni probíhala bez problémů a zdálo se, že z nás bude skvělá parta. Paní byla velmi milá a rozuměly jsme si. Co se potom stalo, asi nikdy nepochopím. Keňan na nás čekal před penzionem a jakmile ho paní uviděla a objala, jako mávnutím kouzelného proutku se z ní stal úplně jiný člověk. Bez váhání si změnila jednolůžkový pokoj na dvoulůžkový a zaplatila nejen za sebe, ale i za toho Keňana. Bez mrknutí oka si vzala na pokoj člověka, kterého viděla poprvé v životě. Divila jsem se nejen já, ale i můj kamarád Gardwell a lidé na recepci.
„Určitě ji očaroval,“ řekl Gardwell.
Změna v jejím chování byla tak velká, že bych tomu i uvěřila.
„Chlápci z pobřeží používají kouzelný prášek z mušlí, kterým člověka posypou a on se pak chová přesně tak, jak oni chtějí,“ přidala se recepční.
Od příletu paní tlačila na to, aby nás její Keňan všude doprovázel. S tím jsem však nesouhlasila. Na začátku jsme si řekly, že našeho programu se účastnit nebude, protože o něm nic nevíme a mohlo by to být nebezpečné. Milá paní nakonec kvůli tomu dělala v naší skupině nesnesitelné dusno. Bohužel až takové, že jsem se musela rozhodnout nechat ji napospas osudu, ať si zůstane v Keni s oním Keňanem. Když jsem jí to říkala, třásly se mi ruce jako osika. Byla to opravdu nepříjemná situace.
Následující den jsem na recepci zjistila, že paní a Keňan se sbalili a odletěli společně na pobřeží do Malindi. Letenky samozřejmě platila ona. Když jsme si o tom povídali s českým velvyslancem, shodli jsme se, že z toho může být pořádný průšvih. Nikdo nevěděl, jestli ji ten Keňan neokrade nebo neprodá do nějakého nevěstince.
Ukázka je z knihy Můj africký příběh od spisovatelky Hany Hindrákové.