Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Literatura

ZAPOMENUTÝ OSTROV NĚKDE V PACIFIKU

zapomenuty ostrov

Nakladatelství Cosmopolis, součást Nakladatelského domu GRADA, přichází s knižní prvotinou české autorky Terezy Dusové. Román pro ty, co nejedou životem jak po skluzavce štěstí, ale někdy se jim nevede nebo nedejbože musej chodit i do práce a s košem. Když není kam utéct, je třeba vzít věci tak, jak jsou. Jenom pro ty opravdu nejtěžší případy je tu Zapomenutý ostrov někde v Pacifiku

ZAPOMENUTÝ OSTROV NĚKDE V PACIFIKU

knihaOtec a dospělý syn se spolu vydávají na neplánovanou rybářskou expedici. Jeden neví, co se životem, a druhému ho moc nezbývá. Oba utíkají před problémy – k nadsázce, humoru i ke vzpomínkám. A přitom si dodávají odvahu k tomu, co budou muset dřív anebo později udělat.

Knižní prvotina úspěšné české scenáristky Terezy Dusové

 Příběh o tom, že i v beznadějných koncích je vždycky naděje. A taky trochu o tom, že ty nejdůležitější věci v životě se dějí tak nějak mimochodem, a když není kam utéct, je třeba vzít věci tak, jak jsou. Jenom pro ty opravdu nejtěžší případy je tu zapomenutý ostrov někde v Pacifiku

 O autorce:

Ttereza dusovaereza Dusová vystudovala scenáristiku a dramaturgii na pražské FAMU. Po dobu studií začala pracovat jako scenáristka, později jako hlavní scenáristka a dramaturgyně seriálu Letiště. Spolu s Richardem Malatinským přeložila a z britského originálu adaptovala seriál Přešlapy. Je autorkou komediálního seriálu Základka. Do televizních cyklů Soukromé pasti a Nevinné lži přispěla scénáři k několika filmům. Scenáristicky se podílela na třetí řadě seriálu Terapie (režie: Petr Zelenka).

 Ukázka z knihy

V  ideálním světě se lidé dělí do čtyř skupin. Na lidi duchem velké a tělem malé, na ty tělem velké a malé duchem, na duševní i tělesné zakrslíky a na titány těla i ducha. Hugo nežije v ideálním světě. Dost možná nežije vůbec a je jen smyšlenou postavou, ale kdoví.

Ve skutečném světě si Hugo právě čte, co napsal, a přemýšlí, jestli je to na začátek dost dobrý. První věty musí chytnout, aby vás donutily číst dál, to je učili v prvním ročníku. Jak to není zajímavý, tak je to průser.

„Hele, to nedává smysl, cos napsal,“ ozve se Hugovi za zády Zuzana. Jsou spolu tak dlouho, že Hugo občas zapomíná, proč spolu vlastně jsou. Hlavně ve chvílích jako je tahle.

„Uděláš mi kafe, miláčku? Seděl jsem nad tím celou noc.“

Není to pravda, do tří hrál WoWko a pak se litoval, ale mohlo by ji to na chvíli umlčet.

„Nad těmahle čtyřma větama, jo? To ses měl radši vyspat.“

Zuzana někdy dost nepříjemně připomíná Hugovu mámu.

A pak, co může podržtaška z reklamky vědět o psaní?

„Co když někdo není ani velkej ani malej, ale prostě takovej nijakej?“ ozve se od kávovaru, a Hugo se ze všech sil snaží vy bavit, jak hezký má Zuzana prsa. Doufá, že mu to zabrání, aby ji poslal do prdele hned po ránu. „Musíš uznat, žes zapomněl napsat o lidech, co jsou prostřední. A bez nich to nedává smysl.“

„Jdi do prdele!“ zakřičí Hugo do vrčení kávovaru a prskající kávy.

„Co jsi říkal?“

„Nic.“

Hugo na lidi, co jsou takový nijaký, nezapomněl. Oni tam nepatří. Ideální svět je to právě proto, že tam takový nijaký lidi nejsou. Nejsou tam lidi jako on. A rozhodně tam není tohle debilní léto, kdy už patnáct dní v kuse leje a nálada ve městě stojí za hovno. Léto ve městě vždycky stojí za hovno. Jenže Zuzana tady má svoje super místo v reklamce, který by nerada ohrozila nevhodně vybraným termínem dovolený. V září nebo v říjnu může bejt někde na jihu přece taky hezky.

Zuzana v ideálním světě pochopitelně není.

Ačkoli tam možná jsou její prsa.

A zadek.

Zuzana je v ideálním světě němá, usměvavá bytost, ochotná souložit vždycky, když má Hugo chuť. A Hugo má chuť často. On sám je v ideálním světě výšky sice jen lehce nadprůměrné, ale psýché, intelektem a dílem se řadí k velikánům. Nestouplo mu to do hlavy. Zůstal pořád tím milým a zábavným klukem, kterýho si pamatujete od prvního setkání do posledního vydechnutí. Ne že ho nepoznáte dva měsíce po škole, když vás nadšeně zdraví na Libeňským mostě. Možná se ale nejmenuje Hugo. To jméno odjakživa nesnáší.

Tereza Charvátová, PR a propagace

Nakladatelský dům GRADA

www.grada.cz

 

Podobné příspěvky

Naďa Konvalinková na křtu lechtivého románu: Volila jsem mezi dvěma muži!

Afri

Příběhy z písku od autorky Vendulky Březovské

Afri

Klasika ANDĚLIN POPEL, ověnčená Pulitzerovou cenou

Afri