Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Kultura Výtvarné umění Praha

Národní galerie Praha hostí ve Valdštejnské jízdárně dílo české umělkyně 20. století – Toyen

Toyen-Na-zamku-La-Coste-1943

Výstava s podtitulem Snící rebelka vyzdvihuje důležité etapy tvorby umělkyně (od prvních krajin, přes artificialismus – hnutí, které založila v Paříži společně se Štyrským, – až po její hlavní surrealistické obrazy). Je koncipována chronologicky a rozdělena do časových úseků podle důležitých etap tvorby.

Toyen
Tři tanečnice, 1925,

Představuje také zásadní témata z jejího díla, jako je poezie, příroda, erotika či alchymie. Prezentuje obrazy, kresby a koláže, ale i bohatou ilustrátorskou práci ze sbírek českých a evropských muzeí a soukromých kolekcí. Jsou vystavena rovněž díla, která Toyen darovali přátelé a slavní umělci či básníci jako Yves Tanguy, Victor Brauner, André Breton a další. Tento výstavní projekt, jenž je výsledkem spolupráce s Hamburger Kunsthalle a Musée d’Art Moderne de Paris – Paris Musées, se poprvé v historii představí ve třech evropských městech.

Omezení kvůli Covidu

 

Toyen-vystava-umeni
Toyen-Opuštěné doupě,1937 Galerie výtvarného umění Cheb

Výstava s podtitulem Snící rebelka měla být pro veřejnost otevřena 9. dubna ve Valdštejnské jízdárně v Praze. S ohledem na přetrvávající opatření bude však ještě trpělivě čekat, než přivítá první návštěvníky. Do té doby se s Toyen budou zájemci potkávat alespoň prostřednictvím různých online přenosů. Toyen, vlastním jménem Marie Čermínová (1902–1980), patří k nejoriginálnějším a nejznámějším českým umělkyním 20. století. Ještě za svého života se proslavila i ve Francii, kde trvale žila od roku 1947. Výrazná tvorba a neotřelé životní postoje vzbuzují po celém světě zájem o její osobu i práci. Za šedesát let své kontinuální tvůrčí činnosti a úzkého kontaktu s vůdčími básníky a mysliteli své doby vytvořila mnohovrstevnaté a průkopnické dílo. Koncepci současného mezinárodního projektu, jehož cílem je představit a znovu připomenout dílo umělkyně v co nejucelenější podobě, vytvořily kurátorky Anna Pravdová, Annie Le Brun a Annabelle Görgen-Lammers. Na spolupráci se podílejí tři prestižní instituce – Národní galerie Praha, Hamburger Kunsthalle a Musée d’Art Moderne de Paris – Paris Musées. V Národní galerii Praha bude výstava do 15. 8. 2021, poté se přemístí do Hamburger Kunsthalle (24. 9. 2021 – 13. 2. 2022) a následně do Musée d’Art Moderne de Paris – Paris Musées (25. 3. – 24. 7. 2022)

Toyen – Snící rebelka

Toyen Fjordy-1928,NGP

Výstavy v Praze, Hamburku a Paříži budou mít každá svou podobu v závislosti především na muzejním kontextu jednotlivých měst. Všechny jsou ale výsledkem postupně prohlubované spolupráce. Velký dík patří především zapůjčitelům uměleckých děl a řadě dalších osob, které zásadním způsobem přispěly v různých etapách k jeho zdařilé realizaci. Bez hlubokého porozumění významu tohoto projektu, jenž Toyen představuje z nového úhlu pohledu, by společný záměr zůstal jen na papíře,“ řekla generální ředitelka NGP Alicja Knast.         „Výstava ve Valdštejnské jízdárně bude rozdělena do časových úseků reflektujících důležité etapy tvorby Toyen – artificialismus, první surrealistické období ve třicátých letech, druhou světovou válku, její pařížský exil po roce 1947 a účast na akcích francouzské surrealistické skupiny, i spolupráci s Éditions Maintenant. Zdůrazní rovněž témata jako poezii, přírodu, erotiku, alchymii, analogii, sen a noc. Představeny budou nejen obrazy, kresby a koláže, ale i bohatá ilustrační tvorba. Zaměřujeme se také na zásadní spolupráci Toyen s přáteli jak z pražské, tak pařížské surrealistické skupiny, ať už to byli malíři či básníci: Jindřich Štyrský, Jindřich Heisler, André Breton, Benjamin Péret, Radovan Ivšić, Annie Le Brun a další,“ vysvětlila kurátorka Anna Pravdová. „Díla budou zapůjčena z českých a evropských muzeí i soukromých sbírek,“ dodala kurátorka.

Toyen
Toyen-Polni-strasak-1945-8smicka

Zbyněk Baladrán přispěl k výstavě svým unikátním architektonickým řešením, stejně jako Robert V. Novák, jenž je autorem výstavní grafiky. U příležitosti výstavy vychází rozsáhlý bohatě ilustrovaný stejnojmenný monografický katalog ve čtyřech jazykových mutacích, z toho česká a anglická verze v pražské premiéře. Na jeho přípravě se podíleli autoři z celého světa, kteří přinesli svůj jedinečný pohled na tvorbu Toyen. Připravena je také především vizuálně založená publikace pro menší i větší diváky Obrazy do kapsy, což je třetí díl z ediční řady NGP. K výstavě se váže řada vzdělávacích a veřejných programů, zprostředkovávající výtvarné myšlení, tvorbu a imaginaci Toyen. Součástí projektu budou online přednášky domácích a zahraničních odborníků či kreativní dílny. Výstavní prostory rovněž nabídnou interaktivní studio, kam mohou návštěvníci v rámci prohlídky zavítat. V souladu se strategií NGP zaměřenou na hledání způsobů, jak oslovit širší publikum, budou i nadále pokračovat online programy a na sociálních sítích budou zveřejňována videa s kurátorskými komentáři k vybraným dílům, program pro děti či komentovaná prohlídka výstavou, kterou v premiéře uvede ČT art. Více informací o programu naleznete na webových stránkách a sociálních sítích Národní galerie Praha, kde bude postupně aktualizován. Partnerem výstavy se stal nadační fond Bohemian Heritage Fund, edukační videa podpořila nadace Badokh a na vzniku tohoto mezinárodního projektu se též podílí Francouzský institut v Praze. Generálním partnerem NGP je Komerční banka.

Životopis Toyen

Toyen Květena spánku1931,Muzeum umění Olomouc

Narodila se 21. září 1902 na Smíchově (dnes Praha-Smíchov), v rodině poštovního pomocníka Václava Čermína V 16 letech odešla z domova a živila se na jako dělnice při výrobě mýdla. V letech 1919–1922 studovala na Uměleckoprůmyslové škole dekorativní malbu u prof. E. Dítěte ml. Na ostrově Korčula se o prázdninách v létě roku 1922 seznámila s malířem, spisovatelem a fotografem Jindřichem Štyrským (1899–1942). Společně se připojili k avantgardnímu sdružení mladé české generace, k Uměleckému svazu Devětsil. Úzce spolupracovali jako umělecká dvojice. Roku 1925 odjeli společně do Paříže, kde následujícího roku vyhlásili vlastní směr – artificialismus, který představoval originální alternativu k surrealismu a abstrakci. V roce 1929 krátce provozovala s Josefem Hášou a Jaroslavem Štyrským módní ateliér, Byla členkou SVU Mánes  a surrealistické skupiny kolem André Bretona a Paula Eluarda, se kterými se Toyen a Štyrský seznámili v Paříži. Po návratu z Paříže, v roce 1934 se stali zakládajícími členy Skupiny surrealistů v ČSR (společně také s Bohuslavem Broukem, Karlem Teigem, Vincencem Makovským, Vítězslavem Nezvalem a dalšími). Blízká si byla s Jaroslavem Seifertem , který o ní obdivně psal ve svých vzpomínkách a Adolfem Hoffmeisterem. Během nacistické okupace, byl surrealismus považován za zvrhlé umění. Jindřich Štyrský v průběhu okupace zemřel (21. 3. 1942). Toyen se stáhla do ústraní. V bytě Toyen v pražské Krásově ulici se ukrýval surrealista Jindřich Heisler (1914–1953), který byl židovského původu. Po válce Toyen  krátce vystavovala. Na jaře roku 1947 spolu s Jindřichem Heislerem opustila Československo. Odstěhovala veškeré své dílo a odjela do Paříže již natrvalo. Navázala na své předválečné kontakty– dobře se znala s hlavními představiteli surrealismu Bretonem a Péretem. Básník Radovan Ivšić, stárnoucí umělkyni pomáhal s výstavami a v roce 1973 připravil v pařížské galerii a knihkupectví Les Mains Libres výstavu věnovanou knižnímu dílu Toyen. Toyen zemřela 9. listopadu 1980 v Paříži. Do posledních dnů se snažila pracovat.

Pseudonym Toyen

Marie ČermínováHistorie české avantgardy je především oborem působnosti mužů. Zatímco řada pozoruhodných umělkyň pracovala v oblasti dekorativního umění, malířství a sochařství bylo téměř výhradně doménou mužů. Toyen byla jedinou plně respektovanou ženou v předválečné české avantgardě. Toyen protestovala proti měšťáckým konvencím příklonem k anarchistickému hnutí, protestovala proti rodinným, společenským a kulturním autoritám. Chodila netradičně navzdory tehdejším konvencím oblečená jako muž, ve smokingu a s motýlkem u krku, ostříhána nakrátko; mluvila o sobě v mužském rodě. V roce 1922 se vzdala svého dívčího jména, od té doby jí s výjimkou několika blízkých přátel, kteří ji oslovovali familiérním „Manko“, nikdo neřekl jinak než Toyen. Pseudonym Toyen pro ni – podle jeho tvrzení – vymyslel Jaroslav Seifert, který ji potkával, když chodila z dílny na mýdlo na Husově třídě na Žižkově. Pak ji potkal po několika letech a vymyslel jí pseudonym Toyen. „Marie Čermínová nás dlouho žádala, abychom pro ni vymyslili s Nezvalem nějaký vhodný pseudonym. Napadlo nás asi tucet jmen, žádné se ji však nelíbilo. Nám ostatně také.  Až jednou. Seděl jsem s Mankou sám v Národní kavárně a |Manka měla před výstavou. A nechtěla za nic vystavovat pod svým jménem. Když na chvíli odešla pro nějaký časopis, napsal jsem na ubrousek velkými písmeny TOYEN. Když si jméno po návratu přečetla bez rozmýšlení je přijala“, vysvětlil Jaroslav Seifert.

Výstavy Toyen

Toyen
Toyen Hlas lesa III, 1934

V roce 2000 vidělo na výstavě v Praze díla Toyen za tři měsíce skoro 67.000 lidí. Od té doby se v Praze velká výstava Toyen nekonala. O dva roky později byla výstava jejích děl ve francouzském Saint-Etienne. V Paříži dosud velká retrospektiva nebyla a v Německu je Toyen stále téměř neznámá. Proto si tento mezinárodní projekt vznikající ve spolupráci Národní galerie Praha, Hamburger Kunsthalle a Musée d’Art Moderne de Paris klade za cíl představit její dílo v co nejucelenější podobě a prostřednictvím tří výstav a podrobného katalogu ve čtyřech jazycích s ním seznámit evropské publikum.

Jaromír a Věra Hamplovi

Foto: archiv NGP

Podobné příspěvky

Salonní vozy Ringhoffer

Afri

Nová kniha Liane Moriarty: TŘI PŘÁNÍ

Afri

Obří párty na zahájení 53. ročníku karlovarského festivalu byla v červeném

Jaroslav Hauer