Domovská výstava Akvarel mezi Prahou a Vídní nabízí zcela nový kontext dodnes populární techniky, u nás často k její škodě vnímané jen přes biedermeier. Ve velkorysém rozsahu a zcela novém kontextu odprezentuje práce českých i rakouských mistrů. Mnohdy málo známá díla jsou dokladem živého středoevropského dialogu 19. století.
Akvarel, tedy práce s vodou ředěnými barvami na papíře, stojící na pomezí kresby a malby, je v dějinách výtvarného umění technikou s dlouhou tradicí. Svou univerzalitou zasáhl do většiny oblastí výtvarného umění. Akvarel charakterizuje lehkost, suverenita a virtuozita, neboť z podstaty své techniky skýtá minimum možností pro váhání a opravy.
Jedním z center umění akvarelu byla v 19. století Vídeň, kde se tato technika stala významnou součástí měšťanské a šlechtické kultury. Vynikající příklady vídeňského akvarelu se nacházejí ve sbírkách Národní galerie Praha (např. díla Rudolfa von Alta, Thomase Endera či Josefa Kriehubera). Národní galerie zároveň disponuje obsáhlými fondy akvarelů malířů a malířek českého původu (např. Antonín Mánes, Bedřich Havránek, Jan Novopacký, Amálie Mánesová, Vincenc Morstadt).
Výstava ukazuje nejen uměleckou výměnu mezi dvěma metropolemi v době, kdy byly součástí jednoho státu, ale i vysokou kvalitu českých akvarelistů a podněty, které přinášeli do středoevropské vizuální kultury. Velká část exponátů je málo známá či dosud nevystavovaná. Výstava představuje akvarel v jeho komplexnosti: mimo tradiční obory (veduta, krajina, portrét, interiérové vyobrazení) se zaměřuje i na další důležitá témata, jako je akvarel v rukou malířek a akvarelová skica.
Vybrané akvarely pocházejí především ze sbírek NGP, doplňují je zápůjčky například z vídeňské Albertiny. Dokládají univerzálnost techniky, ve své době klíčové, a její vliv na další média jako architektura nebo fotografie. K výstavě, která je přístupna do 7.ledna 2024 byl vydán obsáhlý celobarevný katalog.
Vzdělávací programy pro veřejnost naleznete na: https://www.ngprague.cz/vzdelavaci-programy
Dalším počinem NGP je dočasné rozšíření sbírkové expozice Konec černobílé doby o výstavu v grafickém kabinetu pod názvem Pravoslav Sovák: Hlasitost ticha. Představuje hlubotiskové experimenty jednoho z nejvýraznějších evropských grafiků své generace, který proslul především silným citem pro koncepci a konstrukci. Patří mezi osobnosti, jejichž přítomnost a umělecký přínos se z povědomí českého publika částečně vytratily kvůli emigraci do Švýcarska, kde od konce 60. let žil a tvořil.
Rodák z Vysokého Mýta se vlastní volné tvorbě začal naplno věnovat až poměrně pozdě, v polovině 50. let. Už předtím sice vytvářel první kresby, grafiky i malby, avšak teprve trvalé přesídlení do Prahy mu umožnilo se na práci plně koncentrovat a začít systematicky experimentovat s technikou suché jehly a leptu. Období počátku 60. let pak bylo pro Sováka dobou experimentů. V jeho dílech se začala objevovat výraznější organičnost a exprese v budování tvarů, chvílemi se přibližující až soudobým informelním proudům. Po emigraci se z jeho tvorby začala pomalu vytrácet dříve pro něj zcela zásadní polarita, vycházející ze spojení konstruktivnosti a přirozenosti, a novým znakem se stala mnohovrstevnatost.
Posledními pracemi, které ještě vycházejí z původních principů, ale výrazově již směřují k novým východiskům, odrážející téma pouštní krajiny, které začal rozvíjet na počátku 70. let, snad v reakci na zkoumání hranic lidské svobody, horizontů života a možná i na pocit existenciální osamělosti.
Po nedávném úmrtí Pravoslava Sováka (1926 – 2022) si výstavou připomínáme jednoho z nejvýznamnějších evropských grafiků své generace. Výstavu je možné navštívit do 7.ledna 2024.
Obraz nad textem: Rudolf Alt, Pokoj Hraběnky Harrachové na zámku Hrádek u Nechanic (nedokončeno)
Zpracoval s použitím textů NG Petr Ondrášek
Fotografie © Petr Ondrášek
