Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Kultura Výtvarné umění ČR

PETR PAVLÍK VYSTAVUJE V GALERII UMĚNÍ KARLOVY VARY

Petr Pavlík, expozice

Galerie umění Karlovy Vary připravila výstavu Petra Pavlíka Poutnice v nesnázích. Petr Pavlík (nar.1945 Praha), je český malíř, sochař, ilustrátor, výtvarný kritik a publicista, fotograf a vysokoškolský pedagog.

Malá žlutá krajina, 1981, AJG Hluboká nad Vltavou
Malá žlutá krajina, 1981, AJG Hluboká nad Vltavou
Žlutá krajina, 1980, GHMP
Žlutá krajina, 1980, GHMP

Jeho současná výstava volně navazuje na stejnojmenný projekt, který v létě loňského roku připravila karlovarská galerie pro Galerii výtvarného umění v Hodoníně. Základem výstavního výběru jsou opět díla z majetku umělce, jež doplňují obrazy ze sbírek pořádající instituce, dále z Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Alšovy jihočeské galerie, Galerie výtvarného umění v Chebu a významných soukromých sbírek (COLLETT Prague / Munich a Galerie Zlatá husa manželů Železných).  

Rodiče Petra Pavlíka pocházeli z venkovského prostředí na Vysočině, ale po svatbě začali žít v Praze na Vinohradech. V 50. letech byl Petrův otec odsouzen z politických důvodů na pět let do vězení. Po maturitě nesměl Petr studovat, pracoval manuálně a na konci 60. let byl přijat na pražskou AVU. V době normalizace spolupořádal nezávislé výstavy a další akce. Oficiálně vystavovat nesměl.

Žlutý pes/Moje laboratoř, 1987, NG Praha
Žlutý pes/Moje laboratoř, 1987, NG Praha

Po absolvování středoškolského studia v Praze (1958-1963) pracoval v různých dělnických profesích a zároveň navštěvoval soukromé malířské kurzy. Absolvoval jeden semestr na Pedagogické fakultě UK a roku 1967 byl přijat na AVU v Praze. Po roce školení v krajinářském ateliéru prof. Františka Jirouška raději přestal malovat a přestoupil do ateliéru monumentální malby a plastiky Arnošta Paderlíka, kde se věnoval návrhům na výtvarná řešení veřejných prostorů v architektuře. V roce 1970 studoval fotografii u prof.Jána Šmoka na FAMU. Spolu s přáteli z AVU založil umělecké studio AA, které se věnovalo ladartu a veřejným akcím. Roku 1973 se vrátil k malbě a absolvoval AVU.

Tajemství 0001, 1990
Tajemství 0001, 1990

V 70. a 80. letech byl členem různých neoficiálních sdružení výtvarníků a organizátorem výtvarných a společenských aktivit. Vystavoval v menších pražských galeriích (divadlo v Nerudovce, Galerie Fronta, Opatov) nebo mimo Prahu, kde kontrola komunistického režimu nebyla tak přísná.

V době nejtužší normalizace (1978-79), kdy řada výtvarníků nesměla vystavovat, se spolu s J. Sozanským, I. Bukovským, J. Načeradským, J. Kroutvorem scházel s profesorem AVU Jiřím Kotalíkem a spoluorganizoval návštěvy ateliérů generačních vrstevníků i významných výtvarníků generace 60. let. V letech 1983 – 1988 organizoval ve svém ateliéru pravidelná měsíční setkání s Jindřichem Chalupeckýcm, kterých se účastnili sochaři Jiří Beránek, Kurt Gebauer a Magdalena Jetelová a malíři Vladimír Novák, Ivan Ouhel, Michael Rittstein, Tomáš Švéda a Jaroslav E. Dvořák.

Panorama s kráčející poutnicí, 1986
Panorama s kráčející poutnicí, 1986

V druhé polovině 80. let navštěvoval bytové přednášky filozofa Petra Rezka a podílel se na vzniku samizdatového sborníku Šedá cihla (Jazzová sekce, 1985). V roce 1985 byl zakládajícím členem volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece a roku 1987 se stal členem výboru Nové skupiny, kterou inicioval Jindřich Chaloupecký. Zúčastnil se legendárních výstav Konfrontace (1978, MBÚ Praha), Lidový dům (1987, 1988), jízdárna v Kolodějích (1988), Nová skupina (1990).

V roce 1993 dočasně přerušil svoji výtvarnou tvorbu a věnoval se teoretické, kritické a literární činnosti. Publikoval v Ateliéru, Architektu, Lidových novinách, Prager Zeitung, Literárních novinách, HOSTU, Mladém světě. Přednášel na AVU v Praze, Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, FF UK v Praze,  Glasgow School of Art, Akademii výtvarných umění v Halle, v Alšově jihočeské galerii a jinde. Soubor jeho teoretických a kritických statí vyšel knižně ve Středoevropské galerii a nakladatelství.

Poutnice na konci cesty, 1993-2021
Poutnice na konci cesty, 1993-2021

V letech 1995-99 pracoval jako restaurátor. Od roku 2004 je pedagogem na katedře scénografie Divadelní fakult AMU v Praze. Od roku 2012 se znovu věnuje malbě a sochařství. Vystavoval v Evropě i ve Spojených státech, jeho dílo je zastoupeno např. ve sbírkách Národní galerie v Praze,v pařížském Muzeé d´ Art Moderne Centre de George Pompideu, v Puškinově muzeu v Moskvě nebo v národní galerii v Oslu. Je spoluzakladatelem volného uskupení 12/15 a členem S.V.U.Mánes.

K výstavě uvádí ředitel galerie a kurátor výstavy p.Jan Samec:

„V titulu výstavy je leitmotiv poutnice. Umělec se tímto motivem zaobírá dlouhodobě, už od svých studií na Akademii výtvarných umění v Praze na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Pavlíkova díla z té doby obsahují pocit jakési transcendentální tíže, jež je všudypřítomná a ohýbá tvary zobrazených prvků.

Svatá poutnice, 1999
Svatá poutnice, 1999
Večerní poutnice, 2021
Večerní poutnice, 2021

Později se z imaginárního prostředí vynořují útvary evokující kameny, balvany či skály, skýtající tajemné prohlubně – úkryty či dokonce náznaky primitivní architektury v Domově Poutnice, 1983. Paralelně se však v malbách prosazuje autonomní lineární struktura, například v rozměrnějším diptychu Panorama s kráčející Poutnicí, 1986. Mimo osu kompozice se zde na vrcholu kopce objevuje drobná postavička Poutnice, zcela v duchu autorovy poznámky, že „… jednoho dne prostě vešla do mých obrazů“. Tato tajemná symbolicko – mýtická postava kráčí i v pozdějších malbách, kresbách i grafikách v různých kontextech a mnoha podobách. Jedná se o symbolické zpodobení maminky, autorova raného vjemu, kdy se s ním matka loučila a „někam“ odcházela. Pravděpodobně proto má také její silueta infantilní charakter. Autor sám o ní uvažuje takto: „Nevíme, odkud a kam míří, a proč vlastně, přesto nepochybujeme o tom, že její cesta má hluboký smysl. Jde o podobenství životní poutě každého z nás.“

Malá noční poutnice, 2020
Malá noční poutnice, 2020
Poutnice (Dvojata), 2022
Poutnice (Dvojata), 2022

Výstava obsahuje ještě další čtyři obrazy, v nichž motiv Poutnice už víceméně dominuje (Poutnice na konci cesty, 1998-2021, Červená Poutnice, 2020, Noční Poutnice, 2021 a Svatá Poutnice, 2022). U poslední z nich uplatňuje autor svébytnou metody přemalby nikoli staršího obrazu ale reprodukce svého obrazu.

Tento princip originálně rozvinul v sérii apokalyptických námětů, u kterých během přemalby sice vycházel z původní morfologie a barevnosti reprodukovaného díla, ale využil přitom jiné kresebné a tvarové fragmenty i rozdílné kompoziční prvky. Tak osobitý způsob recyklace či reinterpretace vlastní tvorby zcela odpovídá Pavlíkovu způsobu uvažování a přemítání nad vlastní malbou, kdy i dříve mnohé své obrazy znovu a znovu zkoumal, upravoval, domalovával, převracel, přetáčel a přemalovával. Na diváka může překvapivě působit i rozdílnost výsledků, když výchozí podklad byl totožný.

Apokalypsa I-IV, 2020, 2021
Apokalypsa I-IV, 2020, 2021

Organizátoři výstavy věří, že mnoho návštěvníků výstavy si při zhlédnutí Pavlíkových děl uvědomí, jak působivá a aktuální jsou umělcova dlouhodobá témata v kontextu dnešních událostí, ať už se jedná o poutnice či apokalyptické vize.“

Výstavu můžete v Karlových Varech navštívit do 23.října.

Zpracoval Petr Ondrášek

Fotografie © Petr Ondrášek

Podobné příspěvky

Museum Kampa otevírá dnes v sobotu 1. srpna 2020

Afri

Bolek Polívka a Milan Lasica spolu září ve hře Klíště, v Praze bude premiéra v září

Afri

Pozvánka na film Dospělým ze dne na den

Afri