Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Krimi Kultura Rozhovory Zajímavosti

Rozhovor s kontroverzním umělcem Eposem 257

eposperexEpos 257 na své tažení proti reklamě, vyrazil již v roce 2009 s paintballovou puškou. Jeho terčem se nestala žádná konkrétní reklamní kampaň, nýbrž prázdný billboard, který mu zároveň posloužil, jako obrovské plátno. Střelba do billboardů pro něj představuje určitou formu protestu a zároveň abstraktní akční malbu. Tento svérázný umělec od té doby přistupuje k billboardům jako k obrazům. Později sestrojil stroj na výrobu speciální munice a začal pálit také na reklamní vizuály. Z těch po jeho zásazích zůstávaly jen části grafiky a náhodné útržky reklamních sloganů, které tím ztratily svůj původní význam a získaly úplně nový, umělecký rozměr. Jeho bizarní akce pokračovaly v podřezávání nohou u dálničních billboardů a vyvrcholily vyříznutím tváří prezidentských kandidátů Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana, v průběhu přímých prezidentských voleb na počátku roku 2013.

Střelba do billboardů

Co Tě v roce 2009 přivedlo na nápad odstřelovat billboardy paintballovou puškou. Jednalo se o Tvůj nápad?
Na konci roku 2008 jsem jel po dálnici a všiml jsem si spousty prázdných billboardů. Pravděpodobně to bylo tím, že právě začala finanční krize a firmy v obavě z toho, co bude dál, přestaly masívně investovat do reklamy. Říkal jsem si, že se jedná o skvělá plátna v urbanistické krajině, která přímo vyzývají k tomu, je pomalovat. Byl to můj prvotní impuls a poté jsem moc dlouho nemusel přemýšlet nad tím, jak je pomalovat, aniž bych na ně musel šplhat. Prakticky ihned jsem si jel koupit paintballovou pušku a střílel jsem nejdřív s ní, což mi po určité době přišlo nedostačující a rozvinul jsem to dál. Samotná výroba nábojů se stala součástí mého díla a zároveň i určitého protestu.

Jak své kontroverzní umění nazýváš?
Nemám moc rád škatulkování. Pohybuji se mezi různými žánry a baví mě jejich hranice překračovat. Nedá se říct, že by se jednalo vysloveně jenom o streetart, má to přesahy do land artu, vztahuji se ke kořenům a mým předchozím zkušenostem s graffiti. Pro mě osobně, i když to možná bude znít paradoxně, graffiti znamená mnohem víc rozvezení balíků sena po městě, než vytvoření nějakého velkého murálu (pozn. velkoformátová malba) na zakázku. Rozvezení balíků sena po městě byla diverzní akce a je to to samé, jako když jdeš sprejovat s chromem po městě a nikoho se neptáš. Je v tom diverzní přístup.

Následně jsi sestrojil speciální stroj na výrobu munice. Vypadá velice zajímavě a futuristicky. Můžeš mi prozradit, jaké máš vzdělání? – Je výtvarné, či spíše technické?
Mám výtvarné vzdělání, ale rozhodně si na tom nezakládám. Tento stroj mi zkonstruovali kluci z H3T. Já jsem přišel s nápadem, co by ten stroj měl splňovat a s jeho parametry. Bavilo mě i to, že jsem ten stroj nemusel konstruovat sám a byl odprostěn od řešení jeho estetiky. Šlo mi především o jeho funkčnost.

Co ti noční výlety, při kterých ze speciální bazuky barvou odstřeluješ billboardy, přinášejí? Jedná se o adrenalin, touhu být viděn, nebo je v tom něco jiného?
Určitě je v tom také adrenalin. Touha být vidět bezesporu patří k umění, jelikož se jedná o základní touhu věci realizovat. Samozřejmě je v tom i něco hlubšího… – Jedná se též o výrazové gesto, ale domnívám se, že když se například odkážeme na Freuda, tak je touha chtít být viděn, něčím skrytě nejhlubším. Být si tohoto vědom je cestou, jak překonat sám sebe a dosáhnout nějakého hlubšího sdělení. Jedna z věcí, která mě na graffiti zpočátku fascinovala, je že nevíš, kdo ho dělá, či kdo za ním stojí a jeho individualitu znáš jen prostřednictvím autorových výtvorů. Je v tom spojené tajemství, magie a legenda…

Co na to říkají Tvoji rodiče. Nemají tendence Ti to rozmlouvat?
Teď už ne. To bylo ještě v dobách, když jsem dělal graffiti. Tehdy s tím hodně bojovali, ale postupem času zjistili, že to stejně nemá smysl a naopak, že lze spatřovat nějaký smysl v tom, co dělám a kam se to vyvíjí…

Viděl jsem video na kterém podřezáváš nohy u billboardů. Nemáš strach, že Tě přitom chytí?
To víš, že mám strach. O tom je právě ten adrenalin.

Chytli Tě už někdy?
Chytli mě hodněkrát, ale jenom za graffiti.

Platil jsi nějakou pokutu?
Platil jsem 5000 Kč.

V televizi nedávno běžel dokument, kde ukazovali, jak jsi zapálil plastový kontejner ze kterého ve výsledku zbyla jen placka se čtyřma kolečkama. Příjde mi to docela šílené. Jak Tě napadlo tohle?
Pracoval jsem se samotným konceptem výstavy, ke kterému jsem byl přizván. Jednalo se o výstavu “Městem posedlí”. Zpracovával jsem posedlost městem. V Čechách kontejnery často zapalují mladíci, kteří se baví obsesí, že něco hoří. Když jsem ten kontejner zapálil, tak mi šlo o to, co nejintenzivněji přenést můj zážitek do věci, kterou budu vystavovat a ve výsledku se to krásně propojilo. Dále v tom jsou angažované apolitické konotace, protože kontejnery se hodně zapalují na demonstracích, takže si například představím anarchistickou demonstraci v Kreuzbergu, kde hořely spousty kontejnerů.

Jak se osobně stavíš k vandalismu, či poškozování cizích věcí?
Záleží na tom v jakém úhlu se na to díváš. V graffiti je poškozování cizích věcí v hodně případech, velmi diskutabilní.

Když si někdo vyjde se sprejem a posprejuje sochu na Karlově mostě…
Samozřejmě, tam se jedná o disrespekt k historii a danému uměleckému dílu. Myslím si, že graffiti souvisí s dobou a s architekturou, ve které vzniklo. Souvisí se současným městem a nemá na Karlově mostě, co dělat.

Odsuzuješ, když někdo vezme sprej a posprejuje kostel, nebo posprejuje sochu?
Ano, odsuzuji. Jedná se o nepsané tabu v naší komunitě a samozřejmě, že se jedná o obrovský disrespekt k historickým odkazům.

Jak bys reagoval na to, kdyby někdo za účelem svého uměleckého vyjádření, na Tvé výstavě, poškodil Tvůj stroj na výrobu patron?
Určitě bych si to bral osobně a aby mě to dostalo, tak by to muselo být hodně promyšlené gesto. Záleží na tom, v jakém kontextu by to bylo, jelikož dneska je možné za umění prohlásit cokoliv. Nedokáži si moc dobře představit, proč zrovna u mého stroje. Co by na tom bylo za umění a jak hlubokou myšlenku by to vyjadřovalo. Rozhodně na tom nějakým způsobem nelpím. My se tady bavíme o veřejném prostoru a tenhle stroj je na výstavě v galerii, což je vnitřní prostor, který je veřejně zpřístupněn, ale jedná se o trochu jiné konotace. Jsem na to poměrně dost zvyklý, protože tvořím převážně ve veřejném prostoru a vždycky musím počítat, že se s tou věcí může stát cokoliv. Nedokáži si představit způsob, aby mě to dokázalo nadchnout. Naopak si dokáži představit naštvaného člověka, kterého by moje tvorba popudila natolik a šel by to tam v afektu rozmlátit. – To by mi přišlo zajímavé už jen v tom, že mé dílo způsobuje takové emoce…

V roce 2007 jsi na větráky z metra instaloval monumentální nafukovací sochy. Co jsi se s tím snažil veřejnosti sdělit?
Využil jsem své zkušenosti, protože, když jsem dělal graffiti, tak mě hodně bavilo chodit malovat vagóny metra a prolézat tunely. Spoustu větráků jsem měl prolezlých a přemýšlel jsem, jakým způsobem využít to, že to jsou větrací šachty s poměrně silnými větráky. Přemýšlel jsem o tom, že by se toho dalo nějak využít. Chtěl jsem zhmotnit energii, která není vidět a také mě na tom bavil vizuální výraz toho, že se něco dere ven, kdy jsem vlastně řešil svůj přerod z grafiťáka někam jinam. Že je to nějaká věc, která se pomyslně žene nahoru z undergroundu, do nějaké větší vizuality a nadstavby.

V roce 2009 jsi po městě rozmístil balíky sena. Co jsi se tím konkrétně veřejnosti snažil říct?
Šlo o konfrontaci a kontrast mezi naprosto rozdílnými prostředími. Prostředím venkovské krajiny a městské krajiny. Je tam také moment překvapení, vytržení z běžného všedního kontextu a vsazení do jiného. Samotná diverzní akce, však o fungování současné společnosti a médií, poodkryla mnohem více. Zkušenosti z této akce jsem se rozhodl využít dále, když jsem byl dva měsíce poté osloven pro instalaci na piazzetě Národního divadla, a shrnul jsem je v publikaci “SENO”, která se tomuto projektu věnuje.

Jak dlouho chceš ve svém kontroverzním umění pokračovat?
Otázkou je, co je myšleno kontroverzním. Prostřednictvím svého umění chci i nadále vyvolávat a klást otázky. Komentovat dění a chápání světa kolem sebe.

Tady na výstavě jsem viděl z billboardů vyříznuté tváře prezidentských kandidátů Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana. Zajímalo by mě za kolik si je případní zájemci mohou koupit..
Jedná se o současný politický portrét a prodejní cena je součastí tohoto díla. Za milión jednoho, ale samostatně jsou neprodejní.

Je na to nějaký kupec?
Něco se rýsuje…

Schwarzenberg nebo Zeman?
Nikdo.

Jaké jsou Tvé plány do budoucna?
Určitě v tom nějakým způsobem dál pokračovat. Nejsem zaměřený na to, abych dělal šílené nebo šokující věci, ale pro mě zůstává stěžejní myšlenka a zároveň význam, který v sobě mé dílo nese a co tím chci sdělit. Tohle budu řešit pokaždé, zatímco výrazové prostředky se budou měnit.

 

Děkuji za rozhovor                                                                                                      Vít Hassan

 

Čtěte také: Eposovy “lovy billboardů”, aneb brutální umění v akci

Podobné příspěvky

Pavel Šporcl zahrál hymnu na střechách Prahy 3

Jaroslav Hauer

První premiéra letošní sezony ve Studiu Ypsilon – Komedianti

Redaktor J.Hampl

Francouzská policie bude jezdit vozy Peugeot 5008

Redakce