Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Kultura Literatura

Tchyně je název nového románu Sally Hepworthové

Tchne-Sally Hepworthova

Tchyně je název nového románu Sally Hepworthové, kterou někteří čeští čtenáři už možná znají z její předchozí knihy Rodina odvedle (2019).  Hlavní hrdinkou nového příběhu je mladá žena Lucy, která si tak úplně nepadla do oka se svojí nastávající tchýní… Když je dotyčná dáma  nalezená mrtvá, otázky vyšetřovatelů jsou samozřejmě nasnadě.  A to i přesto, že se hned vedle těla tchyně našel i její dopis na rozloučenou. Vydal Ikar.

Nový psychothriller od autorky bestselleru Rodina odvedle

Sally Hepworthová: Tchyně

Lucy svou tchyni poznala před pěti lety. Ačkoli se k ní Diana tehdy chovala přátelsky a zdvořile, Lucy okamžitě poznala, že nesplňuje její představy. I přesto se jí snažila vždycky zavděčit. Teď se našlo Dianino tělo a vedle něj dopis na rozloučenou. V něm se píše, že raději zemře hned, než aby sváděla únavný boj s rakovinou. Jenže při pitvě se žádná rakovina nenajde. Místo toho patolog odhalí stopy jedu a dušení. Navíc je zřejmé, že každý člen rodiny něco tají. Ale co? A kdy už konečně všechno to tajnůstkaření skončí…?

Spisovatelka Liane Moriarty, autorka slavných Sedmilhářek, byla po přečtení románu Tchyně nadšená a prohlásila, že je to „beletrie ve své nejlepší podobě!

Ukázka z knihy:

 „Kdysi mi někdo řekl, že v životě máte dvě rodiny – do jedné se narodíte a tu druhou si vyberete. Ale úplně pravdivé to není. Jistě, vyberete si partnera, ale třeba děti už si nevybíráte. Také si nevybíráte švagry a švagrové, partnerovu tetu, což je stará panna tíhnoucí k alkoholu, ani jeho bratrance, u něhož se netrhnou dveře s přítelkyněmi, které neumí anglicky. A ze všeho nejméně si vybíráte tchyni. Tohle všechno určují pochechtávající se sudičky…

„Haló! volá Ollie. „Je někdo doma?

Stojím před rozlehlou vstupní halou Goodwinovic sídla a kloužu pohledem po nekonečném mramoru rozprostírajícím se do všech stran. Pod křišťálovým lustrem se vine schodiště ze suterénu až do prvního podlaží. Jako bych vstoupila na prostřední dvoustranu časopisu Hello!, kde bývají fotografie celebrit uvelebených na zdobných kusech nábytku nebo stojících na zarostlém pahorku v jezdeckých botách a se zlatým retrívrem u nohou. Takhle jsem si vždycky představovala interiér Buckinghamského paláce, anebo když ne zrovna toho Buckinghamského, tak aspoň některého z těch menších – paláce svatého Jakuba nebo hradu Windsor.

Zkouším zachytit Ollieho pohled, abych… co vlastně? Pokárala ho? Rozveselila? Upřímně řečeno nevím, ale je to jedno, protože už bere dům ztečí a ohlašuje náš příchod. Říct, že na tuto situaci nejsem připravená, by mé rozpoložení nevystihovalo ani trošku. Když Ollie navrhl, abychom šli k jeho rodičům na večeři, představovala jsem si lasagne se salátem v malebném domku ze světlých cihel, tedy takovém, v jakém jsem sama vyrůstala. Ollieho rodiče jsem si představovala jako milující matku svírající album s fotografiemi miminka v sépiové barvě a velice arogantního, ale nesmělého otce s plechovkou piva v ruce a ostražitým úsměvem na tváři. Místo toho mě vítaly nasvícené obrazy a sochy, zatímco rodiče, třebas i nesmělí, zatím nebyli nikde v dohledu.

„Ollie! Popadnu ho za loket a chytám se mu něco vztekle pošeptat, když vtom z výklenku nad vysokými dveřmi na druhém konci haly vyběhne boubelatý brunátný pán se sklenkou červeného vína v ruce.

„Tati! zvolá Ollie. „Tak tady jsi!

„Podívejme. Kohopak sis to k nám přived?

Tom Goodwin je naprostým opakem svého vysokého tmavovlasého syna. Menší postavy, s nadváhou a bez elegance, červenou kostkovanou košili má zastrčenou do plátěných kalhot s páskem, přes který přetéká pořádné panděro. Vezme syna kolem ramen, ten tátu na oplátku poplácá po zádech.

„A vy budete Lucy, prohlásí Tom, když pustí Ollieho. Popadne mě za ruku a srdečně mi s ní potřese, u toho tiše hvízdne. „Panejo! Gratuluju, synku.

„Ráda vás poznávám, pane Goodwine. Usměju se.

„Tome. Říkejte mi Tome. Věnuje mi úsměv výherce v loterii, pak dělá, jako by si náhle na něco vzpomněl. „Diano! Diano, kde jsi? Už jsou tady!

Za pár vteřin k nám ze zadního traktu domu kráčí Ollieho matka.

Na sobě má tmavě modré kalhoty a bílou blůzu, z níž oprašuje neexistující drobty. Hned si uvědomím, co mám na sobě já – dlouhé červené šaty s bílými puntíky z padesátých let, které kdysi patřily mé matce. Myslela jsem, že v nich budu okouzlující, ale teď vidím, že to byla divná a špatná volba, zejména v porovnání s všedním zdrženlivým oděvem Ollieho mámy.

„Omlouvám se, říká, když se přiblíží na vzdálenost několika kroků. „Neslyšela jsem zvonek.

„Tohle je Lucy, řekne Tom.

Diana natáhne ruku. Když ji za ni beru, všimnu si, že je navzdory střevícům bez podpatku téměř o celou hlavu vyšší než její muž a štíhlá jako proutek, tedy až na pár faldíků kolem pasu, což je pro střední věk typické. Stříbrem prokvetlé vlasy má zastřižené na elegantní mikádo k bradě a má rovný řecký nos; na rozdíl od Toma jsou si se synem podobní.

Uvědomím si také, jak chladně mi podává ruku.

„Moc mě těší, paní Goodwinová, říkám a pouštím jí ruku, abych mohla předat donesenou kytici. Cestou sem jsem trvala na tom, že se stavíme v květinářství, ačkoli mě Ollie varoval: „Ona kytky zrovna moc nemusí…“

SALLY HEPWORTHOVÁ je bývalou personalistkou, vystudovala Monash University v australském Melbourne. Jejím domovem je téměř celý svět, pobývala například v Singapuru, ve Velké Británii a v Kanadě. V současné době je spisovatelkou na plný úvazek a žije s manželem a třemi dětmi v Melbourne.

                       

                                 

www.euromedia.cz                                                                                   

Podobné příspěvky

Kniha Matky na palici rozesmála mě i dceru

Šebík

Divadelní tip: Tatiana Vilhelmová a Vojtěch Dyk si v La Fabrice společně hrají na film

Šebík

Michal Hrůza v novém videoklipu připomíná příběh muže, který se odvážně vydal na křídlech za svobodou

Jaroslav Hauer