Západočeská galerie v Plzni ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR a Národní galerií Praha připravila výstavu na téma Plzeňského mezioborového sympozia k problematice 19.století konaného v rámci festivalu Smetanovské dny.Výstavu Jdi na venkov značí výtvarné umění a lidová kultura v Českých zemích 1800 – 1960.
Zaměření na lidovou kulturu vycházely z myšlenek Jeana-Jacquese Rousseaua a osvícenství, kdy poddaný lid měl být oporou pro moudrou vládu. Zájem o lidi žijící na venkově ve spojení s přírodou byl idealizovaně popisován jako život s přirozenou mravností, čistotou myšlenek a citů. V Čechách zájem o lidové kroje, život na vesnici ve všední práci i slavnostních zvycích – zachycení a zobrazení např. dožinkových slavností, trhů, poutí, posvícení, lidových svateb, sbírání lidových písní, pověstí, zobrazováním krajinářských motivů s místy památného charakteru apd. připravilo nástup národně osvobozenecké generace a proces sebeurčení evropských národů. Venkov se začal proměňovat s citovými vazbami k určitému kraji, což zachycovaly vydávané velké publikace o lidových krojích z různých částí Čech a Moravy.
Venkovské atributy a rysy lidovosti začaly být vysoce hodnoceny a odtud se odvíjela identita moderního národního kolektivu.
Název výstavy Jdi na venkov! je převzat z Myšlenek o slovanském malířství od Ludvíka Rittersbergera z r.1848, kde říká: „Jdi na venkov, do takového okolí, kde lid náš ještě zachovalý jest, a vstup v neděli ráno do kostela … kde bys ve shromáždění …českoslovanskou lepotvárnost našel …ztepilou postavu a pravidelné tahy spojené s jakousi líbeznou plností…“ Tento popis se ztvárnil nejvíce v díle Josefa Mánesa, ať v litografii Domov, akvarelu Slovenská rodina nebo na stěžejním díle Kalendářní desky orloje Staroměstské radnice v Praze. Další významnou postavou je Mikoláš Aleš. Připomeňme lunety pro Městskou spořitelnu pražskou, návrhy praporu pražského Sokola, ilustrace Špalíčku národních písní a říkadel, akvarel Jan Sladký Kozina a mnohé další.
Z dalšího, obsáhlého výběru prací mnohých autorů představených na výstavě jmenujme výběrově obrazy Joži Úprky Jizda králů nebo Moravští šohaji a obraz Boží Tělo ve Velké. Mezi dalšími díly najdeme obraz Václava Špály Píseň domova nebo díla Miloše Jiránka Myjavský trh, Boží tělo ve Velké a jiné. Jindřich Štýrský je zastoupen např.olejem Loutkář, malířka Toyen obrazem Tři králové. Z děl Josefa Čapka je představen obraz Prodavačka výšivek, Zdeněk Rykr dílem Polní nářadí, Josef Šíma kvašem Slovensko, František Hudeček kresbou Kříže na detvanském hřbitově nebo olejem Slovensko a Emil Filla velkými oleji cyklu Balady, národní písně a říkadla. Výběr umělců pokračuje až po soudobé umělce.
Rozsah výstavy ale tímto není vyčerpán. V expozici jsou představeny lidové stavby, výběr architektonických realizací například od Dušana Jurkoviče pro Národopisnou výstavu českoslovanskou r.1895, připomenutí vlivu lidové architektury v díle Jana Kotěry, Pavla Janáka, Josefa Gočára a dalších.
Expozice neopomíjí lidovou tvořivost, souvislosti s vývojem umění evropského, významné výstavy, vznik výtvarných skupin a např.Ústředí lidové a umělecké výroby v r.1945. V expozici najdeme fotografickou dokumentaci nebo je promítán film vzniklý v režii Karola Plicku Zem spieva.
K výstavě, která je otevřena do 12.května tohoto roku, byl vydán representativní katalog, který nás v 18 kapitolách seznamuje detailněji s jednotlivými výtvarnými projevy a souvislostmi v průběhu 160 let vývoje české kultury.
Akce spojené s výstavou naleznete na http://www.zpc-galerie.cz/cs/aktualni-programy
Zpracoval: Petr Ondrášek
Foto: © ZČG Plzeň
Obrázek nahoře: Joža Úprka, Boží tělo ve Velké, 1912,ZČG v Plzni
Jaroslav Čermák, Slovenský bača se psem, 1854,sb.Karlštejnská,a.s. jpg
Josef Mánes,Marina 1852,NG v Praze,jpg
Josef Čapek, Zpívající děvčata, 1936, soukr.sb.jpg
E.Filla, Zátiší s malovaným džbánkem 1913.NG v Praze.jpgeo.
Josef Šíma,Slovensko, 1947, GHM Prahy.jpg
Zdenek Rykr, Polní nářadí, 1936, NG v Praze.jpg
Záběr z filmu Zem spieva, 1933,režie Karol Plicka,SFÚ Bratislava.jpg
