Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Výtvarné umění Praha

Národní galerie Praha vystavuje Mikuláše Medka

Medek obrazy

Národní galerie Praha vystavuje Mikuláše Medka

Národní galerie Praha otevřela retrospektivní výstavu Mikuláš Medek: Nahý v trní. Výstava probíhá souběžně ve Valdštejnské jízdárně, v Klášteře sv. Anežky České a ve Veletržním paláci. Svým životem a dílem patří Mikuláš Medek k nejvýznamnějším malířům české výtvarného výtvarného umění 20. století.

Mikuláš Medek narodil v Praze roku 1926 jako druhý syn Rudolfa Medka (1890 – 1940) a Evy Medkové, roz. Slavíčkové (1895 – 1953). Otec, původní profesí učitel, byl básník, spisovatel a dramatik. Od r. 1916 se účastnil bojů československých legií v Rusku, byl jmenován generálem čs. armády. V letech 1929 – 1939 byl ředitelem Památníku odboje v Praze na Žižkově. Matka, rovněž literárně a publicisticky činná, byla dcerou malíře Antonína Slavíčka (1870 – 1910). Po jeho smrti se vdova, Bohumila Slavíčková Brynychová (1876 – 1962), matka Evy, Jiřího a Jana Slavíčkových, provdala za malíře Herberta Masaryka (1880 – 1915), s nímž měla dvě dcery, Annu a Herbertu Masarykovy. Mikuláš vyrůstal se starším bratrem Ivanem (nar.1925).

Mikuláš Medek, 1 - 2x2=5, 1945, olej, sololit, soukromá sbírka
1 – 2×2=5, 1945, olej, sololit, soukromá sbírka

V r.1938 – 1942 Mikuláš Medek studuje na Akademickém gymnáziu v Praze. V r.1940 umírá jeho otec Rudolf Medek. Do r.1942 spadají první malířské pokusy Mikuláše a úspěšně skládá přijímací zkoušky na Státní grafickou školu v Praze, kde studuje v letech 1942 – 44 u prof.Karla Millera. V r.1943 maluje „polokubistické“ obrazy. V r.1945 se spolu s Ivanem stává členem ilegální studentské skupiny a účastní se květnového povstání. Vstupuje do Komunistické strany Československa. Vystoupil z ní na podzim 1948.V roce 1945 začal studovat Akademii výtvarných umění v Praze u prof.Mináře, později u prof.Vlastimila Rady. V prosinci 1945 je zastoupen dvěma obrazy na výstavě Studenti výtvarníci obrazem 2×2=5 v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu.

 

Mikuláš Medek, 2. Magnetická ryba, 1949, olej, kresba, NGP
2. Magnetická ryba, 1949, olej, kresba, NGP
Medek Mikuláš, 3. Vajíčko (Snídaně)-detail 1949, olej, plátno nalepené na překližce, soukromá sbírka
3. Vajíčko (Snídaně)-detail 1949, olej, plátno nalepené na překližce, soukromá sbírka

Seznamuje s Liborem Fárou a skupinou tzv. spořilovských surrealistů (Zbyněk Havlíček, Luděk Novák , Robert Kalivoda a dalších). V r.1946 přestupuje na Vysokou školu v Praze k prof. Františku Muzikovi. V r.1947 – 48 maluje surrealistické biomorfní obrazy Svět cibule (1945-47), Infantilní krajina (1947) a Zázračná matka (1948). V r.1947 přechází k prof. Františku Tichému, v jehož ateliéru se setkává kromě jiných se Zbyňkem Sekalem, Stanislavem Podhrázským a Josefem Lehoučkou, který ho seznamuje s Emilií Tláskalovou. Tvoří surrealistické objekty a kresby zamýšlené jako ilustrace k Jarryho Nadsamci a Lautréaumontovým Zpěvům Maldororovým. Prostřednictvím Libora Fáry se seznamuje s Josefem Istlerem a básníkem Karlem Hynkem, později poznává Vratislava Effenbergera, Karla Teiga, Václava Tikala a Jana Kotíka. V letech 1947 – 49 žije v manželském svazku s Gabrielou Dvořákovou. Na jaře 1949 byl vyloučen z VŠUP. Do r.1953 píše surrealistické texty. V letech 1949 – 51 maluje „výtvarně pojednané básnické objekty, (které)… vytvořily novou podobu magického realismu“: Vajíčko (Snídaně), Magnetická ryba, Vyhřezlá matka, Akvárium. Torzální figury na obrazech jsou vystaveny útoku a ohrožení nebo drasticky působí. Seznamuje se s Vladimírem Boudníkem, Bohumilem Hrabalem, Zbyňkem Fišerem – Egonem Bondym, Ivo Vodseďálkem a jejich okruhem, Jiřím Kolářem a dalšími. V r.1950 se pokouší být zaměstnán ve výrobě. Několikaměsíční práce na revolverovém soustruhu ve smíchovské Škodovce končí jeho nervovým zhroucením. V dubnu je hospitalizován v nemocnici na Bulovce. Získává příležitostné zakázky v oblasti knižní a propagační grafiky (např. pro Národní hudební vydavatelství Orbis). Začíná malovat cyklus Hostina. V r.1951 spolupracuje na ineditních sbornících Znamení zvěrokruhu a spolu s Emilou odpovídají na lednovou anketu o surrealismu vypsanou V.Effenbergerem. V září uzavírá sňatek s Emilou. V bytě na Janáčkově nábřeží má jeden pokoj zařízen jako ateliér a svá díla zde tvoří do r.1966. Zároveň je byt střediskem schůzek s okruhem přátel. V dubnu 1952 se Medkovým narodí dcera Eva. V letech 1949-51 vznikají obrazy Imperialistická snídaně (Emila a mouchy), Pytel nebo Stalin. K vrcholným obrazům tohoto období náleží Hluk ticha, který Medek datoval dnem 27.6.1950, kdy byli popraveni Milada Horáková, Záviš Kalandra a další.V letech 1952-54 maluje cykly Portréty, v dalších letech cykly  Žerekuře (1952-57), Spící(1952-57),  Nahý v trní (1957-58) a Akce (1955-57).

Mikuláš Medek, 4. Cranachovská nadlyrika s imperialistckou květinou,1953-54, tempera, olej, plátno, soukromá sbírka
4. Cranachovská nadlyrika s imperialistckou květinou,1953-54, tempera, olej, plátno, soukromá sbírka
Mikulá Medek, 5. Nahý v trní I, 1954, olejová tempera, soukromá sbírka
5. Nahý v trní I, 1954, olejová tempera, soukromá sbírka

V srpnu a v září 1955 restauruje spolu se Stanislavem Podhrázským a Zdeňkem Palcrem nástěnné fresky na budově hudební školy ve Strakonicích a v létě následujícího roku sgrafita gymnázia v Klatovech. V r.1956  je publikován první článek o díle Mikuláše Medka od Ludmily Vachtové. Začal malovat cyklus Nahý v trní, seznamuje se s Josefem Hiršalem, Janem Zábranou a s Josefem Škvoreckým. V letech 1957-59 maluje cyklus Hry, dělá návrhy na koberce a pod pseudonymem ilustrace pro revui Světová literatura. Jan Zábrana mu zprostředkovává návštěvu Václava Havla a Jiřího Paukerta – Kuběny. Na obraze Spící (1957) poprvé použije novou techniku – kombinaci syntetického emailu s olejem, kterou v letech 1957-63 rozpracuje v metodu mnohavrstevné struktury. Přes to, že mu nebylo umožněno v r.1958 vystavovat, vystavuje tři obrazy Akce I Vajíčko, Pletařka a Spící na dvoudenní (21. – 22. března) výstavce současných českých výtvarníků na FF UK v Praze. Spolu vystavují Libor Fára, Josef Istler, Ota Janeček, A. Karásek, Jan Kotík a Karel Teissig. Zde jej seznámí Ludmila Vachtová s Františkem Šmejkalem a Zdeňkem Felixem.

Medek Mikuláš, 7. Pletařka, 1957, olej, plátno, soukromá sbírka
7. Pletařka, 1957, olej, plátno, soukromá sbírka

Seznamuje se s členy skupiny Šmidrové včetně Jana Koblasy. Sbližuje se s účastníky pozdějších atelierových výstav Konfrontace 1 a 2. Spolupracuje na ineditním sborníku Objekt 3.

Medek Mikuláš, 6. Velké jídlo, 1956, tempera, olej, plátno, NG
6. Velké jídlo, 1956, tempera, olej, plátno, NG

Začíná malovat Modrou Venuši. V letech 1959-63 vznikají cykly preparovaných obrazů Kostrč, Rána v boku a Maso kříže. V r.1959 se seznamuje prostřednictvím Herberty Masarykové s hudebníky Krzysztofem Pendereckim, Józefem Patkowskim a Luigim Nonem. Vzniká Červená Venuše, začíná cyklus Kostrčí a Preparovaných obrazů, k večeři v nichž pokračuje redukce figurálního tvaru, která vyústila od přelomu let 1959-60 do svébytného „preparovaného obrazu“, vytvořeného novou malířskou technologií. Kombinuje olej a email v postupném několikavrstevném nanášení na plátno, toto bude pak používat trvale.

 

Mikuláš Medek, 8. Velká hlava plná malých nezbedností, 1960, email, olej, plátno, NGP
8. Velká hlava plná malých nezbedností, 1960, email, olej, plátno, NGP
Medek Mikuláš, 9. Náhlá příhoda na hranicích 16 200 růžových cm2, 1962-1963, olej, email, plátno
9. Náhlá příhoda na hranicích 16 200 růžových cm2, 1962-1963, olej, email, plátno

V r.1960 vychází článek Ludmily Vachtové o pěti českých malířích (Istler, Koblasa, Kotík, Medek, Sklenář), v němž je západní čtenář poprvé informován o díle těchto umělců. V r.1961 byla v Medkově ateliéru založena skupina Konfrontace (6 teoretiků a 26 výtvarníků), která nebyla zaregistrována svazem výtvarných umělců a na veřejnosti nikdy nevystoupila a postupně se rozešla. V letech 1960-61 maluje cykly Maso kříže, Kříž železa a začíná cyklus s „centimetry čtverečními,“ které maluje do r. 1964. V r.1962 začíná cyklus Náhlých příhod. Spolupracuje na ineditním sborníku Objekt 5 (autorský okruh tvoří Medková, Istler, Dvorský, Effenberger, Havlíček, Král a Tikal, nově se připojili Věra Linhartová, Milan Nápravník, Prokop Voskovec a fotograf Alois Nožička). Vystavuje na konfrontační výstavě českých a polských umělců výstavě „Argumenty 1962“ v galerii Krzywe kolo ve Varšavě. Českou účast připravil Fr. Šmejkal. V Srpnu 1963 se konala první samostatná výstava s Janem Koblasou uspořádané Oblastním vlastivědném muzeu v Teplicích. Vystavuje větší soubor prací z let 1958-63. S umělci ji připravili Fr. Šmejkal a V. Linhartová. Do katalogu připojuje Medek svůj text, v němž komentuje vlastní tvůrčí proces. Je zastoupen na výstavách Umění 1900-63 v AJG na Hluboké a na zámku v Rychnově nad Kněžnou.

Mikuláš Medek, 10. Oltářní obraz pro kostel v Jedovnicích, 1963, olej,email, plátkové zlato, plátno
10. Oltářní obraz pro kostel v Jedovnicích, 1963, olej,email, plátkové zlato, plátno

Maluje oltářní obraz pro farní kostel sv. Petra a Pavla v Jedovnicích na Moravě (podle návrhu z r. 1962) a začíná malovat obraz pro kancelář ČSA v Damašku a nástěnné panó pro halu ČSA v Košicích (dokončeno 1964). V r.1963 maluje cyklus Náhlých příhod, Sensitivních manifestací a Sensitivních signálů. Na konci roku byl přijat jako kandidát SČSVU. Počínajíc r.1964 dochází k návratu k figuře. Tato linie se stane v jeho tvorbě až do jejímu závěru dominantní. Kromě výstavy v Nové síni v Praze je zastoupen na veřejnosti nepřístupné výstavě Imaginativní malířství 1930-1950 v AJG na Hluboké, připravené Fr. Šmejkalem a V. Linhartovou a dalších výstavách. Je přijat za člena SČSVU. Pracuje na návrzích dvou obrazů pro halu ČSA v Paříži (obrazy realizuje v následujícím roce).

 

Medek Mikuláš, 11. Signály, 1969, nástěnný obraz v letištní budově Praze-Ruzyni, detail, NGP
11. Signály, 1969, nástěnný obraz v letištní budově Praze-Ruzyni, detail, NGP
Medek Mikuláš, 12 - Medek, expozice Veletržní palác
12 – Medek, expozice Veletržní palác

Účastní se soutěže na výzdobu nové budovy letiště Praha – Ruzyně, v níž získává 1. cenu a jeho návrh je vybrán k realizaci. V letech 1964-68 tvoří cykly Příliš hluboký spánek a Příliš mnoho alkoholu. V r.1965 zahajuje cyklus inkvizitorů a probíhá za neobvyklé pozornosti publika jeho první samostatná výstava v Nové síni ve Voršilské ulici v Praze (výběr 39 obrazů z let 1947-65). Poprvé je zastoupen na výstavách československého moderního umění v zahraničí (Bochum, Paříž, Mnichov, Rotterdam atd.) a dalších mezinárodních výstavách. Stěhuje se do ateliéru v Letohradské ulici 5. Na podzim je u něho zjištěna cukrovka. Silně ovlivnila jeho zdravotní stav a tím i způsob práce. Vyžádala si v následujících letech opakovanou hospitalizaci. V r.1966 maluje cyklus Hosté bez hostitele a Sklenice plné nepokoje. Vystavuje na řadě výstav v Čechách i v zahraničí. Za ilustrace ke knize básní Otokara Březiny Ruce dostal cenu brněnského nakladatelství Blok. Kresbami doprovodil Malířské povídky Františka Langra. Ve spolupráci s arch. Josefem Wagnerem navrhuje scénografii ke hře Josefa Topola Slavík v Divadle za branou v Praze v režii Otomara Krejči. V letech 1967 a 1968 tvoří vždy asi měsíc na pobytech v Janově, s následnými výstavami. Vystavuje na významných výstavách v Čechách i v zahraničí. V r.1968 – 69 maluje cyklus Projektanti věží, za který je vyznamenán státní cenou Klementa Gottwalda.  Režisér Jan Iván o Mikuláši Medkovi a sochaři Aleši Veselém natáčí film Cesta k abstrakci. V r.1969 provedl rozměrnou nástěnnou malbu v transitní restauraci nové budovy letiště v Praze-Ruzyni. Stěhuje se s rodinou ze Smíchova na Vinohrady, do domu č. 17 v Šumavské ulici.  V r.1969 a 1970 vystavuje v zahraničí.  R.1971 je zastoupen ještě na výstavě současných čs. umělců v Kolíně nad Rýnem.

Medek Mikuláš, 13. Žíznivý anděl II, 1970, olej, email, plátno, soukr.sbírka
13. Žíznivý anděl II, 1970, olej, email, plátno, soukr.sbírka
Medek Mikuláš, 14. 11. zastavení Křížové cesty, 1971, olej, email, plátno, ,kostel v Senetářově
14. 11. zastavení Křížové cesty, 1971, olej, email, plátno, ,kostel v Senetářově

Pokračují výstavy v Čechách, které ukončuje na dlouho výstava v Krajské galerii v Hradci Králové. V letech 1970-72  maluje cykly obrazů Bekyně, Roušky, Ivišky (1970-73) a Andělé (1970-73).  Dokončuje oltářní obraz pro kapli Božského srdce Páně v Kotvrdovicích u Jedovnic. Medkova monografie od Bohumíra Mráze, která vyšla v r. 1970 v nakladatelství Obelisk, je stažena z prodeje a určena do stoupy. Část nákladu se podařilo zachránit. Během roku 1970 je několikrát hospitalizován. V r.1971 maluje cyklus 14 zastavení Křížové cesty pro nově postavený kostel sv. Josefa v Senetářově, kde se s rodinou účastní vysvěcení kostela 11. července 1971. K realizaci původně požadovaného mariánského obrazu Zvěstování už ze zdravotních důvodů nedošlo. V září 1971 si zlomil nohu v krčku. V r.1972 maluje obrazy cyklů Rouška, Tančící smrtka a Křik. Dělá návrh mozaiky Slunce pro ZDŠ ve Žďáru nad Sázavou. Jeho zdravotní stav se zhoršuje, je opětovně hospitalizován. Emila odchází 15. 3.1973 ze zaměstnání, aby mohla opatrovat těžce nemocného Mikuláše. K diabetu se připojila nemoc kostí a žaludku, musí ležet v sádrovém lůžku. Od dubna do července je opětovně hospitalizován.

Mikuláš Medek, 15 -Expozice, Pohyblivý hrob III + Hrob hledající místo (Pohyblivý hrob IV)
15 -Expozice, Pohyblivý hrob III + Hrob hledající místo (Pohyblivý hrob IV)
16. Čtyři kruhy, 1974, olej, email, plátno, soukr.sbírka

Maluje obrazy posledních cyklů Střelnice, Rampa, Hlava a pět obrazů závěrečného cyklu Pohyblivé hroby. Na objednávku vytvoří dva obrazy pro hotel Intercontinental v Praze, které jsou však odmítnuty s tím, že „jsou v příkrém rozporu s posláním umění v socialistické společnosti“. V r.1974 maluje poslední obraz Čtyři kruhy. V červnu se kvůli zhoršené pohyblivosti Mikuláše po zlomeninách krčku Medkovi stěhují do přízemního bytu v Estonské ulici č. 6 ve Vršovicích. Počátkem července se jeho zdravotní stav (cukrovka) zhorší. Je odvezen do pražské Fakultní nemocnice na Karlově náměstí, kde si opět zlomí nohu v krčku. V srpnu začíná žaludeční krvácení, 21. srpna je operován. O dva dny později, 23. srpna v 18,10 hod., umírá. 30. srpna je pohřben do rodinného hrobu na Olšanských hřbitovech v Praze.

Mikuláš Medek šel v životě i v tvorbě svou vlastní cestou. Před svými vykladači či následovníky byl o mnoho kroků napřed, jeho postoj byl natolik silný i jedinečný, že dokázal odolat nejrůznějším uměleckým a společenským tlakům doby. Je příkladem naprostého uchování si umělecké svobody, nezávislé na okolnostech, za nichž vlastní práce vzniká.

Medek Mikuláš, 17. Mikuláš Medek, expozice Valdštejnská jízdárna
17. Mikuláš Medek, expozice Valdštejnská jízdárna

Retrospektivní výstava je k zhlédnutí ve třech výstavních prostorách. Ve Valdštejnské jízdárně, kde je představena v devíti tematických oddílech autonomní část Medkova malířského díla od jeho počátků až po vlastní závěr. V Klášteře sv. Anežky České jsou vystavena díla se sakrální tematikou – Medkovy práce pro farnost v Jedovnicích (oltářní obrazy pro kostel sv. Petra a Pavla v Jedovnicích, kapli Božského srdce Páně v Kotvrdovicích a 14 zastavení Křížové cesty pro kostel sv. Josefa v Senetářově). Ve Veletržním paláci jsou pak umístěny rozměrné realizace pro Československé aerolinie (obraz pro kancelář ČSA v Damašku, nástěnná panó pro odbavovací halu ČSA v Košicích a tranzitní restauraci v nové budově Letiště Václava Havla v Praze).

 

Medek Mikuláš, 18. Medek, expozice Valdštejnská jízdárna
18. Medek, expozice Valdštejnská jízdárna

V expozicích uvidíte dosud nevystavené obrazy z autorovy pozůstalosti. Ve Valdštejnské jízdárně jsou promítány filmy Klikový hřídel a Podobenství. Součástí výstavy jsou také práce autorů, kteří Mikoláše Medka ovlivnili: Toyen, Salvador Dalí a Karel Teige, nebo generační vrstevníci Jan Jan Koblasa, Josef Istler, Zbyněk Sekal, Robert Piesen či Vladimír Boudník. Připomenuti jsou i hudební skladatelé, kteří složili skladbu na motivy jeho obrazů (např. Ladislav Kupkovič a Rudolf Komorous).

Za úzké spolupráce s rodinou autora koncepci projektu vytvořila pro NGP autorská dvojice Lenka Bydžovská a Karel Srp. Architektonické řešení výstavy se ujal Lukáš Machalický. K výstavě vychází bohatě vypravený katalog a první publikace z nové ediční řady NGP Obrazy do kapsy věnovaná tvorbě Mikuláše Medka, určená dětem i dospělým. Vzdělávací programy pro dospělé, rodiny s dětmi a školy najdete na  https://www.ngprague.cz/vzdelavaci-programy

Výstava je přístupna do 10.1.2021.

S použitím textů TZ NGP a veřejně přístupných zdrojů zpracoval Petr Ondrášek

Fotografie nad textem: Expozice výstavy, Valdštejnská jízdárna

Fotografie 2,4,5,6,7,8,11,14 © NG Praha, Fotografie nad textem + 1,3,9,10,12,13, 15,16,17,18 © Petr Ondrášek

Podobné příspěvky

Beseder Gallery zve na výstavu Kurt Gebauer jak ho (asi) neznáte

Petr Ondrášek

Národní galerie Praha otevřela novou stálou expozici nazvanou “1939–2021: Konec černobílé doby”

Petr Ondrášek

Nový depozitář Národní galerie

Redaktor J.Hampl