Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových připravilo výstavu výtvarníka Lubomíra Přibyla – Liniemi k prostoru. Představena je tvorba z období sklonku padesátých a průběhu šedesátých let 20. století Mapuje klíčovou etapu umělcovy tvůrčí cesty.
Lubomír Přibyl se narodil roku 1937 v Praze, kde žije a pracuje. Studoval v letech 1952-56 na Střední odborné školy výtvarné v Praze a v letech 1957-58 na AVU v Praze u prof.V.Rady. Akademická výuka jej neuspokojovala a byl ze školy vyloučen. Se spolužáky Antonínem Málkem a Zdeňkem Beranem se seznamuje informelem. V letech 1959-1961 jej svobodný tvůrčí přístup v tvorbě Vladimíra Boudníka a Jiřího a Běly Kolářových inspiroval při hledání vlastního výrazu. Zážitek z pozorování elektromagnetických výbojů při tajné návštěvě ve zkušebně přístrojů vysokého napětí v Běchovicích ho orientoval ke světu abstraktní geometrie. První samostatnou výstavu má v roce 1959 v divadle Rokoko a už v roce 1961 na sebe upozornil Mezinárodním bienále grafiky ve slovinské Lublani a v roce 1963 zde získává čestné uznání. V průběhu let se zúčastnil velké řady samostatných i kolektivních výstav doma i v zahraničí, kde byl řazen do linie evropské konkrétní a geometrické tvorby a kde získává řadu ocenění. V Čechách je členem SČUG Hollar a Klubu konkretistů. V roce 2006 obdržel za celoživotní dílo Cenu Vladimíra Boudníka.
Výtvarnou práci Lubomíra Přibyla popisuje kurátorka výstavy Ilona Víchová: „Na výtvarnou scénu nastoupil na konci padesátých let materiálovými tisky, ve kterých na matrici fixoval písek. Organizoval jej do geometrických tvarů (trojúhelníků, obdélníků a linií) nebo znakových či totemických forem a otiskoval na papír … Od počátku šedesátých let Lubomír Přibyl definitivně zaměnil plátno za překližku, s níž pracuje dodnes. Obrazovou plochu nejdříve vysypával pískem tak, že utvářel lapidární útvary, jako jsou paraboly, segmenty či linie. Povrch obrazu poté překrýval černou olejovou barvou nebo plátky hliníku. Kontrastem mezi strukturálními poli a hladkými plochami docílil iluzi trojrozměrné dimenze. Právě témata prostoru, jeho možností a proměn rozvíjel v celém následném díle. Vedle otisků materiálové textury (juta, rybářská síť, provazy) na plochu papíru začaly v Přibylově ateliéru od poloviny šedesátých let vznikat obrazy tvořené systémem šňůr. Umělec v nich v předem stanoveném systému provrtává podkladovou plochu a jednotlivými otvory šňůry provléká. Výsledná textura vytváří dojem prostoru, který je buď velmi jednoduchý, budovaný lomenými a zhuštěnými diagonálami či prostorovými plány, nebo může být i komplikovaný, vyrůstající z řezu a posunů trojrozměrných těles…“
V prodejně musea je v prodeji velká monografie umělce z nakladatelství Gallery vydaná r.2006 s texty Jiřího Fialy a Jiřího Valocha. Výstavu můžete navštívit do 22.března.
Foto nad článkem: Expozice, foto © M.Strnad
Ostatní foto, pokud není uvedeno jinak © Museum Kampa
Zpracoval Petr Ondrášek
