Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Příroda

Původ koně domácího objasněn

Dnešní domácí koně mají jediného předka. Pochází z jediné linie v pontsko-kaspické stepi, z oblasti mezi povodími řek Don a Volha, lidé ho domestikovali kolem roku 2200 př. n. l. Studii o původu moderních koní publikoval časopis Nature. Nature je prestižní vědecký časopis se všeobecným zaměřením vydávaný od roku 1869 ve Velké Británii.   Badatelé prozkoumali archaické genomy 273 koní z 25 zemí Evropy a Asie, což zahrnuje desítky miliard dat.

Domestikace koní zásadně změnila mobilitu obyvatel, ekonomiku a válečné strategie, čímž měla podstatný vliv na lidské dějiny. Dávnou historii zdomácnění koní odhaluje nová studie rozsáhlého týmu badatelů z řady zemí světa včetně ČR pod vedením Ludovica Orlanda z francouzského Národního centra pro vědu a výzkum (CNRS) v rámci projektu Pegasus. Vědci analyzovali několik miliard dat pravěkých a starověkých koní z 25 zemí Evropy a Asie. Zjistili, že dnešní domácí koně pocházejí z jediné linie z oblasti dolní Volhy a Donu. Ukázalo se také, že tito koně se do střední Evropy nedostali s migrační vlnou lidí z kultury jámové, ale později. Dřívější představy o historii koní se opíraly zejména o analýzu znaků plynoucí z morfologie kostí a nalezených artefaktů, což má řadu omezení. V poslední době mají badatelé k dispozici genetické metody, které umožňují analyzovat archaické genomy čtené přímo z archeologických nálezů kostí a dokážou tak odhalit skutečnou příbuznost jedinců.

Koňská čelist nalezená na vykopávkách v Ginnerupu, Dánsko

Odkud pocházejí koně domácí? Původ linie koní, která vedla k dnešním koním domácím (genetická linie označovaná jako DOM2). Pomocí analýz určili, že domestikace koní vzešla z ponto-kaspické oblasti, konkrétně z oblasti dolní Volhy a Donu, která je mimo jiné spojována s archeologickou kulturou jámovou. „I když se domestikace koní někde ve východních stepích nabízí, naše práce lokalizuje oblast konkrétně a vyvrací některé dřívější kandidáty na domestikační centrum v Ibérii a Anatolii,“ říká René Kyselý z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, který se výzkumu účastnil. „Identifikovány byly celkem čtyři hlavní holocenní linie koní, dnešní domácí koně jsou ale beze zbytku představiteli pouze linie DOM2.“

Mongolský honák chytá koně do lasa

Ostatní linie zanikly s výjimkou linie asociované s kulturou Botai, jejíž jedinými žijícími představiteli jsou koně Převalského. Moderní kůň byl domestikován kolem roku 2200 př. n. l. na sever od Kavkazu. V následujících staletích se rozšířil v Asii a Evropě. Toto zjištění je výsledkem práce mezinárodního týmu 162 vědců, kteří shromáždili, sekvenovali a porovnali 273 genomů prehistorických koní z území celé Eurasie, což zahrnuje desítky miliard dat. To představuje dosud zdaleka největší objem archeogenetických dat ke koním. Experti tak získali zcela nové možnosti pro posouzení historie domestikovaných koní. Oproti některým dřívějším archeogenetickým studiím, které analyzovaly jen vybraný úsek DNA a jen omezený počet jedinců, nynější publikace v časopise Nature zahrnuje analýzy celých genomů, ty pocházejí z kosterních nálezů koní z 25 zemí Evropy a Asie za období pleistocénu i holocénu (až do doby železné).

Kdy se dostali koně do střední Evropy? Do střední Evropy se koně nedostali v rámci migrace Indoevropanů, ale později. Dřívější studie lidské archaické DNA prokázaly masivní imigraci lidí ze stepní kultury jámové –ztotožňovanými s Proto-Indoevropany – do Evropy, doloženou od počátku 3. tisíciletí př. n. l. Přestože by mohlo dávat smysl, že se domácí koně do střední Evropy dostali v rámci této migrační vlny z oblasti jejich původu, ukázalo se, že přišli později. „Ve střední Evropě se nová linie domácích koní (DOM2) objevuje až ve starší době bronzové, zhruba od 2000 př. n. l. Invaze stepních nájezdníků z východu s pomocí velkého počtu koní, známé z pozdějších dob, lze proto ve 3. tisíciletí př. n. l. stěží předpokládat, lidé se museli pohybovat jinak,“ popisuje René Kyselý. Naproti tomu šíření genetické linie DOM2 po Asii se šířením indoíránských jazyků dobře

Figurína koně (archeologická kultura Magdalénien) z Duruthy, Francie

časově koreluje, stejně jako se šířením lehkých vozů s loukoťovými koly z kultury Sintašta na hranici východní Evropy a Asie, která je nejpravděpodobnější kulturou jejich vynálezu. „Genetická data poukazují rovněž na tehdejší explozi v demografii koní, která nemá v posledních 100 000 letech obdoby,“ dodává Ludovic Orlando. „Tehdy jsme my, lidé, převzali kontrolu nad reprodukcí těchto zvířat a začali je chovat v astronomických počtech.“ Jak si ale tehdejší nesmírnou popularitu vysvětlit? Vědci objevili dvě zajímavé odlišnosti mezi genomem tohoto koně a genomy populací, které nahradil; jedna je spojena s větší poslušností, druhá se silnější páteří. Podle výzkumníků mohly právě tyto charakteristiky zajistit úspěch zvířat v době, kdy docházelo ke „globalizaci“ využití koní v přepravě.

Na výzkumu spolupracovali také dva čeští badatelé, již zmíněný archeozoolog René Kyselý z Archeologického ústavu AV ČR, Praha a jeho předchůdce v téže instituci, archeozoolog Lubomír Peške, kteří se domestikací a historií koní dlouhodobě zabývají. Díky nim zahrnuje datový soubor také deset kosterních vzorků (reprezentujících deset koní) z desíti archeologických lokalit Čech a Moravy datovaných cca 3400 až 500 př. n. l. Analýzy také vyřešily záhadný původ tarpana, který vyhynul na počátku 20. století n. l. Odhalují jeho kombinovaný původ z více linií a vyvrací předchozí hypotézy, které jej považovaly za divokého předka dnešních domácích koní (nebo jeho zdivočelého představitele) nebo křížence s koněm Převalského.

oně běžící stepí ve Vnitřním Mongolsku, ČínaMongolské dítě s koněmKoně běžící stepí ve Vnitřním Mongolsku, Čína

Jaromír a Věra Hamplovi                Foto: archiv CRNS

Podobné příspěvky

Vzácná volavka červená nalezená v Praze

Afri

Bez vody by nebyl život, je třeba ji více chránit

Afri

Pozemkový spolek Pražská pastvina zachraňuje stepní unikáty

Afri