Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA) před nedávnem představilo závěry studie, ve které se zabývalo dopadem regulace hazardu ve třech z největších krajských měst. Pro Brno, Ostravu i České Budějovice platí, že se v boji s hazardem rozhodly vydat tou nejpřísnější cestou – zvolily model nulové tolerance, která v důsledku znamená absolutní zákaz technických her na jejich území. To je bezpochyby vznešený a ambiciózní cíl, jakkoliv diskutabilní, vezmeme-li v potaz, že místní regulace nijak nepostihuje dynamicky rostoucí on-line hraní.
Jeden by si tedy řekl, že se tato města ke svému kroku odhodlala na základě monitoringu lokální situace a úspěšný dopad svých kroků nadále sleduje a sbírá data o efektivitě své zvolené politiky. Studie CETA ukázala ale naprostý opak.
Za vůbec nejzávažnější zjištění studie nazvaná „Analýza rozhodovacího procesu regulace land-based hazardních her v obcích ČR“ proto považuji fakt, že česká města při přijímání regulačních opatření se zásadním ekonomickým významem, včetně záporných dopadů pro své městské rozpočty, nepracují s jasnými metrikami a ani si nestanovují cíle, jejichž naplňování by po uvedení předpisu do praxe mohly sledovat a vyhodnocovat. Studie zkoumala rozhodovací procesy při regulaci hazardních her, můžeme se ale domnívat, že samosprávy tak přistupují i k dalším oblastem svojí činnosti. Pouhé konstatování, že se hazard podařilo vymýtit, neobstojí, pokud jej obce nemohou podpořit daty a statistikami (kdy naopak statistiky Celní správy vykazují růst odhalení nelegálních heren). A podle zjištění CETA tak neučinilo ani jedno ze tří sledovaných měst.
Autoři analýzy tak pregnantně konstatují, že místo datové a exaktní analýzy dopadů místní regulace mohli tak akorát analyzovat subjektivní dojmy a čistě politické interpretace přijatých regulací postavené na emocích. V takové situaci je nezbytné sledovat trendy a ty neúprosně dokládají, že ani Brno, ani Ostrava, ani České Budějovice nejsou ani po zavedení nulové tolerance prosty hazardu. To dává smysl z hlediska ekonomického chování trhu. Násilným omezováním trhu na straně nabídky jen vytvoříte přetlak na straně poptávky. A konkrétně u hráčů hazardních her to znamená zvýšený zájem o dostupné alternativy.
Analytikům CETA se podařilo navíc relativizovat i těch několik málo jasně formulovaných ambicí, které dotazovaní představitelé měst deklarovali. Vyloženě paradoxní je zjištění studie, že Brnu a Českým Budějovicím, i přes proklamovanou politiku nulové tolerance, ve sledovaném období narostl daňový výnos z hazardu. Počty hráčů obce opět nesledují, proto lze tvrzení o jejich poklesu považovat maximálně tak za domněnku a předpoklad vycházející z myšlenky, že když snížím nabídku, automaticky tím snížím poptávku. Města na dotaz na pozitivní dopady zákazu hazardních her uváděla klesající kriminalitu, data přitom ale ukazují, že se v reálných číslech nic zásadně nezměnilo. V Brně kriminalita nadále narůstala, v Ostravě nadále mírně klesala. V obou případech tomu tak bylo ale i před přijetím jejich obecně závazných vyhlášek.
Musíme se proto ptát – mají opravdu podobná regulační opatření na úrovni města a obcí smysl, pokud samosprávy nejsou schopny či ochotny vynaložit na jejich přípravu a vyhodnocování dostatečné kapacity? Analytici CETA upozorňují, že je to v tomto případě něco za něco. V případě nulové tolerance technické hry se města vzdávají zcela podílu na daňových výnosech z hazardních her. A v tom případě by i rozpočtová odpovědnost měla stát na jasných datech efektivity a přínosech přijímané regulace.
Z pohledu ekonomického je pak značně diskutabilní představa, že poptávka zmizí snížením nabídky. V Ostravě je land-based hazard podle oficiálních čísel na postupném ústupu, podle dat Celní správy ČR je ale přitom Moravskoslezský kraj jako takový největší líhní nelegálních heren a tzv. kvízomatů. Černý trh není ovšem jediným substitutem, kterého hráči využívají. Někteří vyjíždějí mimo intravilán obce a navštěvují příměstské herny a kasina, jiní se přesouvají do online provozoven. To je patrné z volně dostupných dat a celostátních i celosvětových trendů. Ani v tomto případě totiž data nemají k dispozici přímo dotčené obce, což mimo jiné nasvědčuje, že při přijímání nulové tolerance nebyly tyto možnosti ani zvažovány jako možný problém do budoucna.
Autor: Stanislav Procházka
