Než bude Eurozóna opravdu zodpovědně připravená na přechod k bezemisní velmoci, měla by zvážit fakta. Ani skandinávské země si na ekologii nevydělaly ze dne na den. Aby se taková infrastruktura mohla vybudovat a měla smysl, je nezbytné na ni odpovědně generovat peníze a uvažovat v globálním měřítku. Jestliže se do tohoto procesu kontroly a redukce emisí nezapojí Čína, Indie, další asijské země a celý region Jižní a Střední Ameriky, bude příklad Evropy sice krásný, ale nikdy nebude dostatečně účinný.
O drahé Evropě a zadlužené budoucnosti
Vozový park lze omladit i jinak
Proč zkrátka nemotivovat jedince k přechodu z víc než deset let starého vozu na nové auto se spalovacím motorem, jehož emise jsou ale mnohonásobně příznivější? Víme dobře, že evropští výrobci umí nabídnout kvalitní auta za rozumné ceny. Ale EURO 7 by nesmělo tak přísně dotírat už od roku 2025, kdy se mnohem přísněji budou sledovat i další parametry. Společně s oxidem uhličitým třeba emise pevných částic z brzd a pneumatik. Nová norma v podstatě říká, že vše musí vydržet dvojnásob dlouho. Pokud by se podařilo oddálit první změny z roku 2025 například na rok 2030, bylo by to užitečnější nejen ekonomicky. Zchladil by se zájem o ojetiny, ale také by se podařilo uchovat prodeje a ochránit cashflow. Automobilky i součásti subdodavatelských řetězců by díky tomu získaly více prostředků na vývoj bezemisních aut a lepší pozici. A trh v EU by se nemusel obávat rizik vyplývajících z importu USA a Asie, zejména Číny.
Konec kšeftování s emisními povolenkami
EURO 7 ano, ale až bude energetická infrastruktura připravená
Kdo tratí nejvíc na přerozdělováním evropských peněz?
Přerozdělování financí bývá běžným nástrojem EU i jejích členů, jak dostat finance tam, kam je potřeba. Nejsem toho velkým přítelem, protože to není vždy stoprocentně transparentní. Ukažme si jeden z příkladů. Pomoc těm „nejchudším a nejzranitelnějším“ v rámci celého transformačního procesu k bezemisní Evropě plánuje EU saturovat ze speciálních fondů. Jaká jsou kritéria na jejich rozlišení, když stále dochází k masivním daňovým únikům nebo kšeftování s podporami a chudobou? Nakonec na tyto podpory nejvíce doplácí jedinci, kteří se snaží jednat poctivě a tvoří převážně střední příjmovou skupinu. Tato páteř zdravé společnosti je masivně znevýhodňována a nemůže se bránit. EU tak dláždí cestu k tomu, aby se čím dál více jedinců ze zoufalství dopouštělo společensky nežádoucího chování, mají-li „důstojně“ žít. Nejsem přesvědčen, že má k dispozici natolik propracovanou kontrolní metodiku, aby dokázala v takových případech peníze lidem opravdu přerozdělit efektivně.
Práce, která má hodnotu – kdo o ní rozhoduje? EU?
Jedinou cestou je podle mého něco úplně jiného. Nepotřebujeme dále velebit rozdávání podpor. Musíme lidi nechat pracovat, aby si peníze vydělali, a ty tak byly podložené prací, která má hodnotu. Zároveň je již nyní třeba hledat, jak ekonomicky aktivní i seniorskou populaci na trhu práce vhodně uplatnit, protože nová norma s sebou přinese velké změny v poptávce po lidech a pokud k tomu ještě připočítáme vliv AI, může před námi být velký problém se zaměstnaností a zaměstnatelností obyvatel EU, která by měla dopady zejména na země jako Česko a Německo. Daleko spíše bych proto uvítal masivní rekvalifikační fondy a mnohem rychlejší transformaci vzdělávacího systému.
Rád bych věřil, že v roce 2026, kdy je naplánována revize proveditelnosti normy EURO 7, vystoupí někdo se zdravým selským rozumem, který její náběh více rozloží v čase tak, aby se měly možnost přizpůsobit jak podniky v oblasti automotive, tak běžná populace. Zelená řešení bez vzájemné kooperace zvládnout nelze. Bezemisní budoucnost se může stát jednosměrným lístkem, který z partnerství s dalšími světovými velmocemi ekonomického nebe vytvoří nevratnou a nebezpečnou závislost.
Bc. Kateřina Šimková