Průměrná úroková sazba hypoték v červenci poskočila nejvýrazněji od roku 2018, z červnových 2,13 na 2,23 procenta. Dramatického zdražování hypoték se však Češi obávat nemusí. Trh nyní očekává, že základní úroková sazba České národní banky v horizontu dvanácti příštích měsíců vystoupá ze stávající úrovně 0,75 až na rovná dvě procenta. Nad tuto úroveň by však dále růst neměla. Trh předpokládá, že po dosažení maxima ve zmíněném ročním horizontu znatelně zesílí tlaky na pokles základní sazby ČNB, takže za tři roky bude tato sazba pod úrovní dvou procent, konkrétně na hodnotě 1,75 procenta. Vše zachycuje zelená křivka na grafu níže.
Hypotéky Čechům zdraží nejvýše průměrně na zhruba tři procenta, nadále je přitom budou mít znatelně dražší než třeba Slováci
Trh tedy sází na to, že současné inflační tlaky jsou pouze přechodného rázu a v horizontu dvou až tří let plně odezní, takže ČNB dokonce přikročí k mírnému snížení své základní sazby.
Pokud by se investoři do českých dluhopisů obávali trvalejší výrazné spotřebitelské inflace, budou žádat vyšší výnos dluhopisů, a ten by tak dále rostl nad březnová a dubnová letošní maxima. Jestliže ovšem výnos dluhopisů od té doby spíše klesl, signalizuje to, že ani úroky na hypotékách v ČR zase tolik neporostou.
Se zhruba 80procentní pravděpodobností tedy ani v příštích letech průměrná sazba hypoték v ČR výrazněji nepřekročí úroveň tří procent. Hypotéky v ČR ovšem budou i nadále dražší, než jsou zpravidla v eurozóně, včetně třeba Slovenska. A to právě proto, že trh eurozóny je deformován výše vzpomínaným programem odkupu aktiv za nově tištěné biliony eur. Toto takzvané kvantitativní uvolňování, jež je v eurozóně v důsledku pandemie ještě razantnější, než bylo před ní, uměle stlačuje úrok napříč eurozónou, tedy i ten na hypotékách.
Jeho odvrácenou tváří je nejen inflace cen aktiv (tedy třeba citelný růst cen nemovitostí), ale i to, že třeba Němci čelí a v rostoucí míře čelit i budou záporným úrokům ze svých celoživotních úspor. Tímto faktickým zdaněním vlastních úspor sice přispívají na záchranu Řecka či Itálie před bankrotem, ovšem činí tak nedobrovolně.