Zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu (Oldřich Mecák), Technologické agentury (Matrin Bunček), Hospodářské komory (Martin Plachý) a „knowledge centra“ České spořitelny (Radek Novák) se sešli v Evropském centru nad tématem bezesporu klíčovým pro budoucí ekonomický rozvoj naší země. Třebaže, pravda, cesta k tomu, aby se ze země montoven, ze které si zahraniční kapitál ročně odváží 400 miliard korun, jako je dnešní Česká republika, stala technologicky prosperující mocnost, bude ještě hodně dlouhá.
Proto poněkud překvapivě zazněla slova zástupce ředitele Technologické agentury Martina Bunčeka, že „už dávno neplatí, že ČR je zemí montoven,“ což Bunček podkládá tvrzením, že „zahraniční firmy v posledních čtyřech letech umisťují v Česku globální vývojové centrály“.
Bunčekova agentura ve spolupráci s OECD v minulém roce ukončila studii „mapování inovačních kapacit Česka“, kde získávala informace od 452 subjektů v Česku a zjišťovala jejich inovační aktivity, jak ty, které zahrnují přímo inovační aktivity nebo výdaje do výzkumu a vývoje.
„Co to je česká firma?“, a správná odpověď podle Bunčeka je ta, že záleží nikoliv na vlastnictví, ale na tom, zda jsou v Česku umístěny rozhodovací pravomoci o strategickém výhledu firmy.
Radek Novák z „knowledge centra“ České spořitelny charakterizuje průmysl 4.0 především jako propojování procesů, které se rozběhly už v minulých dekádách, automatizace (70. léta), digitalizace (80. léta) a robotizace (90. léta).
„Nazval bych to revolucí, protože to je rychlé. Před 5 lety nikdo neměl smart phony, dnes už s nima lidi usínají.“ Podle Nováka se proces ještě urychlí zaváděním umělé inteligence, která způsobí, že stroje se budou moci samy učit.
Hlavní možnosti využití průmyslu 4.0 vidí Novák ve finančním sektoru, zemědělství a logistice, jako příklad vpádu průmyslu 4.0 do zemědělství může posloužit skot, kterému lidé do traktů umístili senzory, které posílají informace do počítačových klaudů, podle nichž pak probíhá jeho výživa.
Martin Plachý z Hospodářské komory citoval slova profesora Zeleného, kdysi odpůrce Klausovy kuponové privatizace, o „konci globalizace“ a „re-regionalizaci světa“. Je důležité, aby se snižovaly bariéry vstupu do odvětví. Plachý nechce zemi montoven, ale aby pro úspěch země byly klíčové znalosti.
Všichni zúčastnění se také shodli na tom, že obavy odborářů z nástupu průmyslu 4.0 jsou liché. „Lidi budou mít ne méně, ale více práce.“ Trend, který se rýsuje, je podle nich ten že lidé budou chtít flexibilnější práci, možná budou mít více pracovních úvazků najednou. Lidé budou chtít více svobody, což ve finále povede i k vyšší produktivitě.
Luděk Toman
