Největší odborová organizace v Česku, Českomoravská konfederace odborových svazů, opět prokazuje, že má jen málo pochopení pro obecnou celospolečenskou shodu. Pro rok 2024 totiž žádá – jak dnes uvedl její předák Josef Středula – razantní navýšení minimální mzdy, a to ze stávajících 17 300 korun na 19 500 korun. Toto navýšení odpovídá 12,7 procenta. Je tedy bezmála dvojnásobné v porovnání s předpokládaným růstem průměrné mzdy, který by podle aktuálního šetření České národní banky mezi tuzemskými i zahraničními analytiky měl v roce 2024 činit 6,4 procenta.
Pro příští rok totiž žádají růst minimální mzdy, jenž by dvojnásobně převýšil předpokládaný růst mzdy průměrné, což nemá ekonomické opodstatnění
Od výše minimální mzdy se odvíjí také úroveň mezd zaručených, kterýžto institut – navzdory četné expertní kritice – požadují odbory rovněž zachovat. Odbory se tak snaží vytvořit mocný tlak na růst celkové mzdové hladiny v ekonomice, a to v době, kdy ta se stále zcela nevymanila z prostředí mimořádně vysoké inflace, nejvyšší za poslední zhruba tři desetiletí.
Odbory tedy opět upřednostňují svůj partikulární zájem, resp. zájem své členské základny, před celospolečenským konsensem, spočívajícím v dané věci v tom, že tlak na růst mezd by měl být pouze přiměřený tak, aby se v celé ekonomice opět neroztočila inflace. Ta by i podle nové, včerejší prognózy ratingové agentury Fitch (zde) měla v Česku počátkem roku 2024 prudce klesnout. Odboráři však svými požadavky mohou tento příznivý vývoj narušit. Z ekonomického hlediska je obtížně zdůvodnitelné, proč by minimální mzda měla růst dvojnásobně rychleji než mzda průměrná. Dvojnásobný růst minimální mzdy je obtížně zdůvodnitelný už v prostředí nízké či normální inflace, tím méně jej lze ovšem smysluplně hájit v době inflace mimořádně vysoké, jakou prožíváme.
Sama Česká národní banka signalizuje, že hodlá být i přes nynější pokles inflace obezřetná a svoji základní úrokovou sazbu začne snižovat nejspíše až v roce 2024, jak ostatně prognózuje opět i agentura Fitch. Měnová politika se tedy snaží být ve vztahu k inflaci obezřetná a absolutně nezvyšovat riziko jejího druhotného roztočení. Odbory však podobně obezřetně postupovat evidentně nehodlají a hazardují s dlouhodobou kondicí českého hospodářství.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
