České ekonomice by nejvíce prospělo, pokud by se zrušil jak institut zaručené mzdy, tak také institut mzdy minimální. Politicky je to druhé zřejmě zcela neprůchodné, takže buďme rádi za případné zrušení alespoň mezd zaručených. Jejich zrušení žádá jak Hospodářská komora, tak třeba Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků.
Oba tyto instituty přispívají k přeregulovanosti trhu práce. Zaměstnavatelé se nemohou řídit čistě tržními signály, ale musí brát v potaz právě regulaci státu. Vzniká tak tlak na růst nezaměstnanosti, protože obě regulace najímání pracovníků z hlediska zaměstnavatele prodražují.
Odbory nyní vítězoslavně hlásají, že v uplynulých deseti letech šla minimální mzda i mzdy zaručené výrazně nahoru, a přesto se nárůst nezaměstnanosti nedostavil – zůstává nejnižší v EU. Tímto triumfalismem však odbory hlavně demonstrují svoji neznalost ekonomických zákonitostí a krátkozrakost. Dříve či později si „naběhnou na vidle“.
Uplynulá desetiletka byla nejprve – do pandemie – dekádou geopolitické stability a mohutného tištění bilionů v režii centrálních bank. Zaměstnanost byla zajištěna právě tímto tištěním, které ještě nestihlo být inflační v oblasti spotřebitelských cen. Během pandemie jsme si pak zaměstnanost pro změnu kupovali na dluh.
Až se možnosti dalšího tištění a zadlužování vyčerpají, narazíme na zeď ekonomické reality. Vzhledem k tomu, že geopolitická situace je stále tísnivější, náraz do zdi bude o to bolestivější. Pak může nezaměstnanost v Česku prudce vyletět, že se nestačíme divit. A vyletí o to prudčeji, že jsme v relativně klidných časech podlehli fantaziím odborů a nechali minimální a zaručené mzdy narůst až příliš. Obětí budou například mladí lidé s nízkou kvalifikací.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank
