Jaroslav Popelka po listopadu 1989 nedostával lukrativní místa, prestižní funkce a třpytivé metály jako jiní disidenti, ale když ho začátkem listopadu 1989 propustili z posledního trestu, odešel studovat teologii. V průběhu času se ale k politice musel vrátit. Stal se mluvčím Holešovské výzvy a v době Nečasových reforem se postavil do čela demonstrací. Minulý týden si za to vysloužil „odměnu“: šestiměsíční podmínku s podmínečným odkladem na jeden rok. Údajný trestný čin: násilí proti úřední osobě.
Údajné použití automobilu, který Slávek řídil, jako „zbraně“ proti policistovi nastalo 10. dubna 2013 před úřadem vlády. „Bylo těžké se v tom chaosu zorientovat, policisté vytlačili lidi z chodníku do silnice, což bylo nebezpečné,“ vzpomíná. „Když jsem zjistil, že po mě policisté chtějí, abych odjel, zapnul jsme signalizaci a pomalu se pokoušet splnit jejich pokyny.“
Jenže obžaloba tvrdila, že Popelka úmyslně najel na policistu. Slávek upozorňuje, že jel krokem, maximálně 3 km/hodinu, a i samotný policista Král, který se podle obžaloby měl stát předmětem útoku a podle svých vlastních slov „ucítil naťuknutí do holeně“, nakonec v jednom z předešlých soudních přelíčení vypověděl, že celý incident trval jen několik sekund a on se během nich necítil ohrožen na životě a zdraví. Necítil prý ani bolest.
Proč tedy Slávka Popelku nakonec odsoudili? Právě v této věci vynikne absurdita konečného rozsudku. Původně sice obvodní soud pana Popelku vskutku odsoudil (k podmíněnému trestu), nýbrž v odvolacím řízení městský soud pro Prahu rozhodl, že se o žádný trestný čin nejednalo, pouze o přestupek. V únoru 2015 odvolací senát Václava Kašíka tento názor odůvodnil tím, že v tomto případě chyběl znak násilí a že svědek Král sám popsal incident jako bagatelní.
Státní zástupce se ale odvolal k Nejvyššímu soudu, ten rozsudek zrušil a městský soud pro Prahu tudíž v říjnu 2015 byl donucen přiznat, že se trestný čin sice stal, nicméně alespoň Slávkovi vynesl nejnižší možný trest: týdenní podmínku na zkušební dobu jednoho roku. Ale ani s tím se státní zastupitelství nespokojilo a tak se případ, u městského soudu již dvojnásobně vyřešený ve prospěch údajného „násilníka“, musel prostřednictvím rozhodnutí Nejvyššího soudu řešit nanovo.
Nyní vynesený půlroční trest s roční podmínkou (sazba byla 6 měsíců až 6 let, tudíž pražský senát svým vynesením trestu na dolní hranici sazby opět dal najevo, co si o Slávkově „vině“ myslí) soudce okomentoval slovy: „Náš manévrovací prostor byl nulový.“ Slávkův komentář na adresu státního zástupce, který několikanásobně využil nejrůznějších právních kliček, aby de facto původně osvobozující rozsudek městského soudu zlikvidoval, byl pregnantnější: „Buďto ten člověk ztratil soudnost, nebo pracuje na něčí zadání.“
Luděk Toman
