Nepřehlédnutelná starostka Mnichovic Petra Pecková vede středočeskou kandidátku STAN v nadcházejících krajských volbách. Na postu hejtmanky by brunetu mohla vystřídat blondýnka. Zvládá efektivně řídit město, prosazovat zájmy obcí na celostátní úrovni, trávit čas se svými dětmi, pravidelně sportovat, psát vtipné a hojně sledované příspěvky na sociální sítě i pečovat o svůj vzhled. Vystudovala dvě vysoké školy, jako bývalá novinářka pohotová a zbožňuje vtipy o blondýnách.
Starostka, které záleží na lidech
Aktivit „drzé“ Peckové, která letos stejně jako mnozí další starostové kritizovala to, že stát připravil prostřednictvím zákona o kompenzačním bonusu o peníze všechny občany obcí a krajů v České republice a že obce by měly o chybějící peníze žádat v dotačních programech, si všiml i český premiér. Věnoval jí podstatnou část jednoho ze svých „Čaulidi“, kde ji vyzval ke schůzce. Energická starostka hozenou rukavici zvedla, schůzku si s ním přes Twitter ihned sjednala a za zájmu mnoha novinářů se na ni dostavila v lakovaných lodičkách a s nákupním vozíkem, plným krabic se šanony k jednomu dotačnímu projektu Mnichovic. Chtěla, aby se vidělo, jakou neúměrnou administrativní zátěž dotační papírování představuje a co musejí obce absolvovat. I díky jejímu úsilí se tak nakonec podařilo nalít do rozpočtů českých obcí 12,8 miliard korun, přesně 1250 korun na každého občana.
Lidi odvážné, užitečné a inspirativní
Za její aktivitu nominoval časopis Reflex Petru Peckovou na cenu Hvězda Reflexu. Smyslem tohoto projektu je hledat ty, kteří mají na svědomí často nenápadné, a přesto hvězdné chvíle naší země, a ukázat lidi schopné odvážných, užitečných a inspirativních skutků. V případě angažmá Petry Peckové v boji obcí za peníze, které jim stát bez varování a bez debaty vzal, však nešlo o nějaký předvolební tah nebo snahu dostat se do médií. Se starostmi občanů má totiž bohaté a letité zkušenosti už jako reportérka, režisérka a scénáristka.
Kritizovat je jednodušší než věci měnit
Než si ji lidé zvolili za starostku, připravovala televizní publicistické pořady, například Občanské judo nebo Krotitelé dluhů, které významně pomáhaly lidem a upozorňovaly na různé úřední nešvary nebo radily, jak na složité životní situace. „Pak jsem si řekla, že kritizovat je jednodušší než se pokusit věci měnit a chtěla jsem občanům pomoci jinak. A tak jsem kandidovala,“ přibližuje. Nejdříve se stala v roce 2010 místostarostkou, od roku 2014 je starostkou. V Mnichovicích mimo jiné zavedla projekt tzv. participativního rozpočtu, jehož prostřednictvím mohou obyvatelé sami rozhodovat, co se u nich vybuduje. Vzniklo tak už více než 15 skvělých projektů, jako například letní kino, které bylo oceněno jako nejhezčí letňák ve Středočeském kraji. Město je také nejúspěšnější mezi obcemi své velikosti v celém Česku, co se týče získávání dotací. Na radnici má skvělý tým. Ten je složený ze samých žen a tak s humorem říká, že Mnichovice vyrovnávají genderové statistiky. „Ale nestrádáme. Máme v zastupitelstvu i v různých komisích a výborech města mnoho skvělých mužů, kteří nám s nasazením pomáhají. Jen nemohou být za tabulkové platy a v blízkosti Prahy, zaměstnanci města. Entusiasmem hypotéky nezaplatí.“ Obrovskou poctou pro Petru a její kolegy je, že práci pro město a desítky postavených objektů a dokončených projektů ocenili voliči téměř 82 % hlasů, které jejich sdružení získalo v posledních volbách. Svým občanům říká „šéfové“ a své povolání považuje za službu, aniž by to mělo pejorativní nádech.
Důležitá je vzájemná důvěra
Od počátku svého působení v čele obce zveřejňuje Petra Pecková veškeré podklady pro jednání zastupitelstva a zavedla také veřejný kalendář starostky „Vzájemná důvěra je nesmírně důležitá. Kromě toho, že se zrovna za pomoci kalendáře každému lépe plánuje s mojí paní asistentkou případná schůzka, mají občané právo vědět, se kterou z firem jednám nebo kde jsem v pracovní době. Ostatně – starosta je tu přece od toho, aby se staral.“ Podobně otevřený by měl být i kraj: „Přijala jsem výzvu kandidovat na post hejtmanky, postavit se současnému vedení, zvítězit a kraj změnit. Hlavním důvodem je, že kraj v mnoha oblastech nefunguje a lidé ho nepovažují za svého partnera a nemají k němu žádný vztah. Máme skvělou kandidátku složenou ze starostů a starostek, radních, zastupitelů. Jsme opakovaně prověřeni ve volbách, je za námi práce a máme zkušenosti. Vím, že kraj změnit k lepšímu dokážeme, že ho otevřeme a vrátíme lidem. “ Ani v době kampaně samozřejmě nepřestává být starostkou, čtenáři a čtenářky Facebooku mají rádi její vtipně podané zkušenosti týkající se třeba odlovu jedovatých hadů nebo kontrolních dnů na stavbách obce, kam se neváhá dostavit v růžových holinkách.
Petra je optimistka a ráda se směje. A nejraději má ten vtip, jak dvě blondýny koukají do mapy a hledají, která řeka v ČR je nejdelší. A najdou. Tu uprostřed. Jmenuje se D1.
Nejdůležitější věcí v životě je vzdělání
Petra Pecková považuje za jednu z nejdůležitějších věcí v životě vzdělání. Je spoluautorkou analýzy nedostatečné kapacity základních škol, která byla v roce 2012 podkladem k nastartování dotačního titulu ministerstva financí. Díky němu stát investoval do škol už 4,5 miliardy korun. Za velký problém však v současnosti považuje strukturu a kapacitu škol středních. „Navyšovat kapacity škol je totiž běh na dlouhou trať a jde to pomaleji, než jak rostou počty Husákových vnoučat, tedy generace narozené po začátku tisíciletí. Vím to. Mám to jako starostka za sebou i před sebou. Když jsem v roce 2010 nastoupila na radnici, měla naše základní škola 330 dětí. Dnes má kapacitu 880, a přesto stále nemáme děti kam dát. Ty děti dospívají a přesouvají se na střední školy.“ Skokové nárůsty počtu dětí opouštějících základní školy jsou patrné opět zejména kolem Prahy a velkých měst. Spoluodpovědný je stát, který se nemůže alibisticky zříkat odpovědnosti s tím, že se mají postarat zřizovatelé, tedy kraje nebo soukromé instituce. „Máme zodpovědnost za děti, jejichž potenciál nesmíme promrhat, ty jsou naší budoucností a není to fráze. Nesmí nám to být jedno.“
Ostatně zkušenost s tímto problémem má Petra i jako máma patnáctileté Agáty. „Agáta je chytrá, milá, pracovitá. Ale nervák. Díky svojí píli získala několik certifikátů z angličtiny. Angličtinu miluje, takže letos v únoru odeslala dvě přihlášky na česko-anglická gymnázia. Už na podzim se pustila do drilování CERMAT testů, nechtěla nic podcenit. Makala, zlepšovala se. Jenže pak přišla karanténa, nejistota kolem zkoušek, odebrání jednoho termínu CERMAT testů. Místo dvou pokusů měly děti jeden.… a já jen pozorovala, jak se propadá do stavu: Jeden pokus, zvořu to. Stalo se. Vybouchla – 28 bodů z 50 z češtiny, 16 z matematiky,“ popsala o prázdninách svou zkušenost v jednom ze svých hojně sdílených příspěvků. „Nebylo jí nic platné, že školní kola z angličtiny a motivační pohovory zvládla skvěle. Cesta na vybraná gymnázia se zavřela, protože měla u CERMAT testů nejnižší hranici na 35 bodech. Je prostě nervák, a vědomí, že se během pár desítek minut rozhodne o dalším směřování jejího života, ji srazilo na kolena. Ano, zvládat stres je kompetence. Ale chceme po patnáctiletých dětech, aby měly nervy jako odstřelovači nebo chirurgové? Naštěstí je ze sportu zvyklá bojovat, a tak se zase rychle zvedla a sama začala svou situaci sama řešit. Poslala e-maily snad na dvacet škol a roznesla dalších pět přihlášek tam, kde vyhlašovali druhá kola. Chodila dalších čtrnáct dnů na pohovory, na druhé přijímačky, čekala na výsledky. Půjde na průmyslovku, na ekonomické lyceum, nebo na gymnázium, kam se dělaly přijímačky naposled? Odevzdali jsme zápisový lístek na mezinárodní vztahy a diplomacii, kam ji vzali a chtěli vědět, zda nastoupí, abychom ho vzápětí zase stáhli a odnesli ho na gymnázium, kam ji přijali, ale rozhodnutí ze školy padlo nejpozději. Nakonec tedy situace pro nás skončila happyendem, i když jsem v procesu já o několik let zestárla a moje dcera dospěla.“
I tuhle osobní zkušenost ale nepřehlédnutelná starostka zobecnila do popisu celého problému i jeho možných řešení. Přiznala, že chaos, který provází přijímací řízení, je pro ni zvládnutelný, má ke školství blízko, město je zřizovatelem základní školy. Chaos je ale těžko zvládnutelný pro většinu dětí a jejich rodičů. Pokud se nedostanete v prvním kole, rozehráváte složitou partii. V zázemí Prahy téměř ruskou ruletu. Každá škola má termín druhého kola jindy, každá škola zveřejňuje jindy výsledky. Pokud vás vezmou, chtějí hned potvrdit nástup, mají obrovský převis. Například na dvacet volných míst v druhém kole dorazilo přes 600 přihlášek. Vy ale možná ještě čekáte na svou preferovanou školu a výsledky nemáte. Je to válka nervů a pro spoustu rodin je to příliš náročné.
„Navyšovat kapacity škol je fuška a drahá legrace, ale silné ročníky ze základních školy nyní míří do škol středních. Letos bylo dětí o 4000 více než loni a teď už počty budou strmě stoupat. Nemůžeme dětem komplikovat cestu za vzděláním. Právo na vzdělání máme přece zakotveno v Listině základních práv a svobod a nemůžeme se tvářit, že to tak není. Ano, zřizovatelem středních škol jsou kraje nebo soukromé instituce, ale ministerstvu školství by to nemělo být jedno. „Na úrovni kraje musíme provést analýzu vzdělávacích oborů a zájmu o ně a začít navyšovat kapacity středních škol u oborů, které jsou přeplněné. Letos to byly třeba i zdravotní sestřičky. A ty přece potřebujeme, nedává logiku odmítat děti, které tento obor zajímá, a chtějí ho studovat. Učební obory musíme zatraktivnit. A musíme konat rychle, protože už včera bylo pozdě.“
Srozumitelně a lidsky představovat problémy obyvatel kraje i program hnutí STAN, za které kandiduje, patří mezi silné zbraně této političky. Na svém facebookovém profilu každou středu vysílá seriál o tristním stavu a ještě tristnější údržbě krajských silnic, který ve volném čase natočila se svou kamarádkou z bývalé branže. Lidé oceňují její vhled do problematiky, smysl pro leckdy černý humor i schopnost nabízet řešení.
Střední Čechy podle starostky trápí hlavně velký nárůst počtu obyvatel a nedostatečná infrastruktura: konkrétně celostátně druhý nejnižší počet domácností napojených na veřejný vodovod a kanalizaci, silnice v katastrofálním stavu a nedostatečné pokrytí vysokorychlostním internetem. Ve srovnání s celostátním průměrem jsou tristní výsledky zdejších středních škol. Problematické jsou obrovské rozdíly mezi obcemi. Některé se vylidňují, v jiných je naopak zběsilý příliv obyvatel. Kraj také naprosto nedostatečně komunikuje s občany i médii. Snažit se začal tři měsíce před volbami. To vše slovy Petry Peckové potřebuje změnu, kterou chce mnichovická starostka po volbách prosadit s fungující a pracovitou koalicí. „Kdybych měla zestručnit svou vizi, ve středních Čechách chci opravené silnice, fungující dopravu i do té poslední vesnice, dostatek pitné vody všude, kde je její nedostatek, odkanalizování oblastí, které kanalizaci ještě nemají a doplácí na to příroda, zdravé životní prostředí, kvalitní a dostupné vzdělávání, zdravotnictví a sociální služby, moderní technologie a rychlý internet, ale hlavně spokojené občany, kterým se tady dobře žije,“ říká.
Skloubit práci a rodinu i se sportem a přáteli
Starostka nezastírá, že jejím velkým koníčkem je práce, snaží si najít čas na své dvě skvělé děti, které považuje za největší parťáky a díky jejichž přístupu a pomoci rodiny může práci věnovat nadstandardní čas. Ráda cestuje, na cestách se inspiruje a dobré nápady se snaží přinést do města. Má ráda sport všeho druhu, v dospívání hrála závodně basketbal, ráda běhá, lyžuje, hraje golf a nedávno se začala se potápět. Vše se snaží skloubit právě s dětmi a s přáteli.
red.
Foto: Lenka Hatašová
