20. srpna 1968 jsem měl jako učeň Transporty Poštorná odpolední. Jako učňové v té době jsme měli jenom jeden měsíc prázdnin a ten druhý jsme odpracovali ve výrobě. Já jako soustružník kovů. Můj denní režim byl následující. Ve 14 hodin jsem nastoupil na odpolední směnu, která končila ve 22 hodin. Sedl jsem na kolo a je do Břeclavi za dívkou mého srdce. Ta měla prázdniny, a tak nemusela ráno vstávat. Kolem 2. hodiny ranní jsem sedl na kolo a jel domů do Poštorné. U staré Transporty mne zastavil policista Balaštík. Byl z Poštorné, a tak jsem ho znal. Neměl jsem světlo na kole ani občanský průkaz. Vysvobodilo mne to, že se jmenuji Baránek a můj děda Matěj byl jeho spolužák ze základky. Po celou dobu našeho rozhovoru nad námi hučely stovky letadel.
55 let, a je to jako včera
Pan policista usoudil, že je to nějaké cvičení. Přijel jsem domů a zalehl. Normální bylo, že mě maminka budila k obědu a po něm jsem sedl na kolo a jel do práce. Atd. atd. Nádherný stereotyp.
Ráno 21. srpna 1968 byl jiné.
Maminka se mnou třásla už kolem 8. hodiny a vykřikovala „Vstávej, je válka. Přepadli nás Rusi, Němci a Poláci.“ Odpověděl jsem jí, že větší blbost jsem už dlouho neslyšel. Ale v tom jsem zaslechl z kuchyně Československý rozhlas a v ten moment jsem byl vzhůru. Asi za 10 minut nám pod okny začala projíždět nekonečná kolona ruských aut od Lednice na Břeclav a na korbách seděli vojáci, z nichž většina měla šikmé oči a debilní stepní výraz.
Děda pronesl větu „Přijíždí k nám ruská inteligence.“ Za chvilku přijel otec z noční a popisoval, co se děje v Břeclavi. Zapomenout nejde na politické školení od dědy. „Když jsem vám, vy dva Rudolfové, říkal, že žádná demokracie za komunistů nemůže být, tak jste nad tím ohrnovali pysk (to je po našem). Prostě oni se čas od času začnou kádrovat, zavírat a popravovat a říkají tomu nástup zdravých kádrů. A tak to bude i teď.
Dubčeka a spol. zlikvidují a nastoupí normalizátoři. Provedou prověrky až po poslední dílnu, hodně komunistů vyhážou a začnou nabírat nové. A budeme se divit, kdo všechno se k nim vleze. A uvidíte, že Rusi nás neokupují, ale někdo z té bolševické bandy je pozval, aby zachránili komunismus před reakcí.“ Ve všem měl děda pravdu!! A opravdu jsme se nestačili divit.
Do KSČ vstoupilo značné procento obyvatelstva s vidinou budoucího prospěchu!! 7 miliónů našich spoluobčanů vstoupilo do KSČ od roku 1945 do roku 1989. Větší procento komunistů v poměru k počtu obyvatel měla jen KLDR. I v SSSR bylo procento menší. To je opravdu hanebná bilance.
Na závěr mi dovolte, abych Vám sdělil něco, co jsem zatím nikdy nenapsal. Asi rok a něco po 17. listopadu 1989 jsem jako předseda Sdružení československých podnikatelů dostal pozvánku na schůzku asi 15 poslanců České národní rady. Vedl ji známý poslanec, chartista, sedlák z Vysočiny, v té době člen ODA. Cílem této skupiny bylo prosadit do živnostenského zákona to, aby bývalí i současní členové KSČ nesměli dostat živnostenský list. Sdružení mělo mezi těmito lidmi dobrou pověst, mj. za boj o lustrační zákon.
Pánové poslanci byli v drtivé většině lékaři, učitelé, vědci atd. Řekl jsem jim, že myšlenka je to nádherná, ale nerealizovatelná. Neexistují přístupné evidence komunistů, sami se nepřiznají a vše by muselo být na udání. Pánové poslanci tento návrh nikdy nepředložili. I takové byly myšlenkové pochody krásných 90. let.
Velikost komunistického moru nás trápí i 34 let po 17. listopadu. Komunistické kádry se stále tlačí do všech rozhodujících funkcí ve státě. Proto se mi zdálo vhodné na 55. výročí srpna 68 zavzpomínat. Pozor na dny příští!
Rudolf Baránek
zakladatel strany a člen vedení
