Dva pastely židovského umělce Maxe Soldingera (1906–1962) s dětskými portréty Ewalda a Jana Osersových převzala dnes z rukou ředitele Židovského muzea v Praze (ŽMP) Leo Pavláta vnučka jejich původní majitelky, paní Lenka Warner. Oba portréty byly v roce 1942 konfiskovány v bytě, jejž do své deportace obývala matka obou bratrů, paní Josefina (Fini) Osers (1894–1942). V roce 2019 se na muzeum obrátili potomci rodiny se žádostí o pomoc při pátrání po uměleckých předmětech a cennostech ztracených během války. Při této příležitosti byly v muzejních sbírkách identifikovány dva portréty, jež se nyní, téměř na den přesně po 80 letech, vracejí do rukou právoplatných majitelů.
Židovské muzeum v Praze
„Těší mě, že naše muzeum může vrátit obrazy rodině, které původně patřily. Je to významné s ohledem na vyrovnání se s historickou nespravedlností a současně vyjádřením setrvalého postoje Židovského muzea v Praze a jeho úsilí co možná nejvíce přispět k nápravě křivd způsobených během německé okupace,“ řekl ředitel muzea Leo Pavlát.
Oba portréty byly v roce 1942 konfiskovány prostřednictvím pražské Treuhandstelle (zvláštního oddělení pro správu majetku zabaveného deportovaným z Prahy a blízkého okolí). V roce 1944 pak byly vybrány ze skladiště umístěného ve Vinohradské synagoze a zařazeny do válečného, takzvaného Ústředního židovského muzea, v jehož depozitářích byly vybrané konfiskáty shromažďovány.
„Četla jsem v memoárech svého strýce, že jsme měli v domácnosti obrazy a další cenné věci, tak jsme se rozhodli, že se je pokusíme najít. Maminka pak v průběhu rešerší zjistila, že obrazy se dochovaly v židovském muzeu v Praze. Když jsem se dozvěděla, že obrazy můžeme získat zpátky, tak to byla velká radost pro celou rodinu. Mají pro nás samozřejmě velkou hodnotu, neboť se jedná o portrét mého otce a strýce,“ uvedla při předání obrazů paní Lenka Warner.
Josefina Osers byla deportována transportem AAh, který 10. června 1942 odjel z Prahy směrem na východ — na území tehdejšího Generálního gouvernementu. Jeho cílovou stanicí byl vyhlazovací tábor Sobibor, kde byla valná většina vězňů tohoto transportu, pravděpodobně včetně Josefiny, zavražděna.
Mladší syn Jan Rudolf byl transportem Am vypraveným z Prahy 24. dubna 1942 deportován přes Terezín do ghetta v Zamošči, odkud se mu později podařilo uprchnout a za značně složitých okolností, v neustálém ohrožení, přežít do konce války.
Starší syn Ewald, který původně vystudoval chemii, odešel již v roce 1938 do Velké Británie. Tam studoval slavistiku a rusistiku a posléze se stal uznávaným překladatelem. Mimo jiné pracoval pro BBC. V roce 1997 ho prezident Václav Havel ocenil medailí Za zásluhy.
Menší část sbírek a fondů Židovského muzea v Praze v současnosti stále tvoří předměty, které byly do sbírek začleněny v letech 1942–1945 jako konfiskáty ze soukromého majetku židovských vlastníků deportovaných od podzimu 1941 z Prahy a blízkého okolí do ghett a vyhlazovacích táborů.
Náprava majetkových křivd spáchaných v období 2. světové války a šoa je závazkem, k němuž se v rámci souvisejících mezinárodních konferencí a fór přihlásila Česká republika. ŽMP v této oblasti snahy státu podporuje a snaží se být příkladem dobré praxe pro ostatní kulturní instituce.
Tomáš Tetiva
Židovské muzeum v Praze
U Staré školy 141/1, 110 00 Praha 1
web: www.jewishmuseum.cz