Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Kaleidoskop Zprávy z Prahy

Záhada nemoci císaře Karla IV, kdy císař dočasně ochrnul

Nakladatelství Karolinum vydalo v předvánočním čase novou knihu docenta MUDr. Jiřího Ramby, DrSc. o záhadném onemocnění Karla IV na přelomu let 1350-1351, kdy císař dočasně ochrnul.

Doc. MUDr. Jiří Ramba, DrSc. se v roce 1985 stal spolupracovníkem prof. Emanuela Vlčka a podílel se na antropologicko-lékařském vyšetřování lebek historických osobností českých dějin. Zkušený obličejový traumatolog Jiří Ramba v tomto souboru studií, publikovaných jak v odborných časopisech, tak i knižně, představuje výsledky zkoumání ostatků několika osobností českých dějin: Přemysla Otakara II., Alžběty Pomořanské, Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad, Rudolfa II., Eleonory Habsburské a Karla Hynka Máchy. Jádrem knihy je pojednání o záhadném dočasném ochrnutí Karla IV. na přelomu let 1350 a 1351. Autor, vycházející ze své bohaté praxe, zde prezentuje zajímavou teorii úrazu a popisuje, jak k němu mohlo dojít a jak pravděpodobně probíhalo léčení a rehabilitace.

Vyšetření lebek osobností českých dějin  

Přemysl Otakar II padl v bitvě na Moravském poli roku 1278.Byl sražen z koně a odváděn do zajetí. Avšak přijela skupina jezdců a proti rytířskému kodexu jej usmrtili. Strašná sečná rána rozpoltila lebku na dvě části. Autora zajímalo, jak sečné rána odolala jemná, nicméně mechanicky dobře zabezpečená architektonika horní čelisti. Současně uvádí  i tradovanou pověst o zradě Miloty z Dědic. Dle uherského kronikáře, který popsal bitvu se Milota ničím neprovinil. Do boku českých oddílu vpadla skrytá záloha a s křikem „Utíkají!“ způsobila paniku a zmatek. Současně zaútočili Uhři tak mocně, že  český král ani Milota nemohli  zbrklý úprk oddílu zastavit. Na lebce Alžběty Pomořanské byla nalezena nápadná deformace pravé dolní čelisti způsobenou zlomeninou kloubního výběžku, kterou utrpěla nejspíše mezi 12-15 rokem.  Ze smrti krále Ladislava Pohrobka byl

Jiří z Poděbrad

osočován Jiří z Poděbrad. Připisovaná mu byla otrava, aby sám mohl získat český trůn. Na lebce jsou četná osteolytická ložiska (metastázy rozpouštějící kost). Zjistilo se, že král zemřel na zhoubnou krevní chorobu-akutní leukémii a Jiří z Poděbrad byl tak zbaven podezření ze smrti krále. Na lebce krále Jiřího z Poděbrad byla zjištěna asymetrie obličejového skeletu. Král utrpěl v mládí (12-14 let) plošný úder na levou polovinu obličeje. Potom došlo k zpomalení růstu obličejové kostry s doprovodnými příznaky.  Podoba obličeje je zachycena překvapivě věrně na králově portrétu na zámku v Častolovicích.   O císaři Rudolfu II. napsal Zikmund von Birken „Třicet sedm let jeho vlády byly zlaté roky míru, radosti a blahobytu. Jeho dvůr se stal skutečným svatostánkem múz, útočištěm učenců a umělců, především malířů a astronomů, kterým byl císař nejen nejmilostivějším patronem, ale i zasvěceným společníkem.“

Císař Rudolf II.

Císařova lebka je nápadná svou drobností, a hlavně charakteristicky utvářenou obličejovou kostrou. Horní čelist je nedostatečně vyvinuta. Disproporce v postavení čelistí ukázala  těžkou skeletální vadu. Hlavním představitelem tohoto typu anomálie je miskovitý (talířový) obličej (dish face). Ve zbytcích mumifikovaných tkání pravé tváře se nalezla jakási zubní náhrada. Ramba prokázal, že císař měl již ve svých 25 letech problém s uvolňujícími zuby, nakonec mu v horní čelisti zbyl jeden špičák. Nemohl potravu řádně rozžvýkat, a to vedlo k celoživotním  potížím se žaludkem. V dolní čelisti byl úplný zcela zdravý chrup. Ke konci života se u něho rozvinulo duševní onemocnění. Byl posledním habsburským panovníkem, kdo učinil z Prahy své sídelní město. Jako milovník umění, mecenáš a podporovatel věd přispěl k velkému kulturnímu rozkvětu českých zemí a jejich živým stykům s cizinou v závěrečné, manýristické epoše renesance, která je po něm v Čechách nazývána dobou rudolfinskou a je řazena k vrcholným obdobím českých dějin. Rudolfinské sbírky byly bohužel po smrti císaře rozkradeny a odvezeny za hranice. To, co zbylo ukradli švédští vojáci v roce 1648. Správci hradních sbírek, rytci a brusiči Dionysiu Miseronimu se podařilo uschovat malou část sbírek, kterou dnes obdivujeme v Obrazárně Pražského hradu.

Rudolf II. Boční snímek lebky

Podobu Miseroniho známe díky portrétu K. Škréty  Sestra císaře arcikněžna Eleonora Habsburská zemřela ve věku 11 let. Na její lebce se našel předčasný uzávěr švu mezi pravou a levou polovinou čelní kosti, vedoucí k jejímu charakteristickému trigonickému tvaru.Tím byl  znemožněn růst předního mozku do šířky, čímž došlo k útlaku center dechu a oběhu, a to nejspíše vedlo ke smrti. Ostatky Karla Hynka Máchy byly v r. 1938 exhumovány a převezeny z Litoměřic na vyšehradský Slavín před zabráním pohraničí Němci. Již tehdy byly pořízeny fotografie a rentgenové snímky lebky. V osmdesátých letech 20. století zkoumal ostatky profesor Emanuel Vlček. Ve spolupráci s akademickým sochařem Milanem Knoblochem vznikla v roce 1986 busta básníka, která věrně zobrazuje podobu Karla Hynka Máchy. Básník jako chlapec pomáhal zvonit na věži u sv. Petra v Praze. Houpal se na provaze, spadl   a dopadl na obličej. Těžce se zranil, zlomil si horní čelist, nos a vpáčil si část čelní kosti. Zůstala mu celý život jizva nad obočím, pod okem a deformovaný ústní koutek.

Hlavní část knihy je věnována císaři Karlu IV., který se narodil roku 1316 v Praze. Prožil neradostné dětství, otec Jan Lucemburský jej odtrhl od matky Elišky Přemyslovny a věznil rok na Lokti a poté 3 roky na Křivoklátě.  Jan Lucemburský chtěl upevnit svazky s Francií, a tak sjednal sňatek Karla IV. s Blankou z Valois. V sedmi letech odjel Karel IV.  k francouzskému   dvoru a v roce 1323 proběhl jeho sňatek s Blankou. Poté byl vychováván u francouzského dvora, navštěvoval i přednášky na Sorbonně. V roce 1330 ho otec poslal do Itálie, zde v bitvě u San Felice byl zraněn na rameni, ale podařilo se mu zvítězit.

Karel IV. Lebka ze dvou stran

V roce 1333 se vrátil Karel IV. do Čech, nalezl království zpustošené, pražský hrad byl pobořen, všechny hrady zastaveny, musel bydlet v měšťanských domech. Jan udělil Karlovi titul markraběte, čímž došlo ke dvojvládí otce a syna. V bitvě u Kresčaku roku 1346 padl Jan Lucemburský, Karel byl raněn. Když šlechtici viděli katastrofu francouzské armády, včas  vyvedli jeho syna Karla, i přes jeho odpor, pryč z bojiště do bezpečí, aby neztratili oba své panovníky. Slavnostní korunovace Karla a jeho manželky Blanky z Valois se konala 2. září 1347 v chrámu svatého Víta. Pro tuto příležitost nechal Karel vyrobit novou korunu, kterou věnoval svatému Václavovi. Roku 1348 Založil Karel IV. Univerzitu a velkoryse koncipované Nové Město pražské a zahájil stavbu Karlštejna. Karel IV. se dovedl veselit, nosil nápadné výstřední šaty podle poslední módy a zúčastňoval se turnajů a klání, až mu papež Kliment VI. napsal roku 1348 káravý dopis. Klání a turnaje byly Karlovou velkou zálibou. Proto na mravoučné napomenutí nedbal, a to se mu stalo osudným.

přilba- zranění krku okrajem přilby

Nemoc Karla IV.

V říjnu 1350 Karel IV. vážně a dlouhodobě onemocněl, byl dokonce několik týdnů upoután na lůžko neschopen pohybu. Současníci si však příčiny nedokázali nijak vysvětlit, domnívali se, že šlo o otravu. Až nyní o víc jak 600 let se podařilo výzkumem Karlových ostatků zjistit příčinu. Král si vyjel pravděpodobně do Itálie a inkognito se zúčastnil  turnaje. Soupeř ho však zasáhl dřevcem do brady, byl sražen z koně. Mohutný úder na  bradu ji vylomil zlomily se i oba kloubní výběžky dolní čelisti. Vznikla čtyřnásobná zrcadlově věrná  zlomenina dolní čelisti. Nárazem se hlava zvrátila dozadu, na levé straně se zaklínily dva krční obratle a okraj přilby těžce zhmoždil krk.  Po takovém zranění by v té době většina lidí zemřela. Výzkum prokázal, že Karel IV. měl mimořádnou fyzickou kondici, byl vysoké postavy (174 cm), se silnou kostrou, jejíž formování bylo ovlivněno tělesným cvičením. Rychle se rozvíjející otoky a krevní výrony jazyka, spodiny ústní a krku mohly způsobit úplný uzávěr dýchacích a polykacích cest. Král byl ošetřen velice kvalitním chirurgem, který byl na místě zranění. Ten zastavil krvácení, odstranil z úst krevní sraženiny a pak bradový úlomek vysunul vzhůru aby se dolní a horní zuby dotýkaly. Díky velmi pevné fixaci došlo k výbornému kostnímu zhojení. Zablokovanou krční páteř se snažil lékař napravit. Obvyklý způsob trakce za hlavu nešlo provést, protože koženou smyčku nebylo možno upnout pod čelist. Blokace obratlů byla zrušena trháním za vlasy, jak poznamenal florentský kronikář Villani, „prý se sáhlo se k nejsilnějším prostředkům, až byly při tom Karlovi vytrhány vlasy z hlavy.“

Karel IV. Mechanismus odlomení

„Chirurg a jeho asistenti odvedli vynikající práci, a přitom neměli operační lampu, bez které bychom se dnes již neobešli. Jak se mohli orientovat a pracovat v nepřehledné a silně krvácející ústní dutině bez světla, je k nepochopení. Možná k nasvícení používali soustavu připravených zrcadel. Řada otázek zůstává zatím bez odpovědi“, vysvětlil doc. Ramba. Po 14 dnech, když se otoky vstřebaly a mohl klidně dýchat  v tajnosti se vrátil do Prahy, a byl přivolán  jeho osobní lékař Havel ze Strahova. Doc. Ramba předpokládá, že se doléčoval na hradě Bezděz, v Praze by se jeho zranění prozradilo. Karel IV. po svém úrazu na turnaje pochopitelně zanevřel.  Musíme se obdivovat umění středověkých lékařů, je až k neuvěření, co před 650 lety dokázali. Naši potomci budou mít k výzkumu filmy a fotografie ze současnosti, ale kostní ostatky nebudou k dispozici.  Královna Blanka zemřela v roce 1348. Král neměl následníka trůnu, proto si  rok později vzal dvacetiletou Annu Falckou. V lednu 1350 se narodil dědic trůnu, bohužel se nedožil ani dvou let a rok po jeho smrti (1353) zemřela i sama královna. Ještě téhož roku se konala svatba třiceti sedmiletého krále Karla a teprve čtrnáctileté Anny Svídnické, která měla být původně manželkou jeho syna. Karel IV. byl od roku 1355 císařem římským. Anně Svídnické se 26. února 1361 v Norimberku narodil syn Václav, následník trůnu. Naneštěstí královna 11. července 1362 zemřela. Proto si ve svých čtyřiceti sedmi letech v roce 1363 v Krakově vzal šestnáctiletou princeznu Alžbětu Pomořanskou, která byla statné postavy, dokonce lámala meče a ohýbala podkovy. 18. června 1363 byla Alžběta, přezdívána jako Eliška, korunována v Praze, na českou královnu z rukou arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Ale stalo se to až tři dny poté, co byl teprve dvouletý Václav, syn Karla a Anny Svídnické, korunován českým králem. Karel IV. si tím zajistil právo, aby jeho prvorozený syn měl přednost převzít vládu. Měli šest dětí, nejznámější byl Zikmund Lucemburský. V prosinci 1377 vykonal císař cestu do Francie, vrátil se v dubnu 1378. Trápila ho dna, v listopadu si zlomil krček stehenní kosti. Skonal 28. listopadu. V pohřební řeči ho profesor pařížské university Vojtěch Raňkův z Ježova poprvé nazval titulem Pater patriae – Otec vlasti. 

skutečná podoba Karla IV. na malbách M. Wurmsera na Karlštejně

O autorovi     

Doc. MUDr. Jiří Ramba, Dr.Sc.(1940)  absolvoval lékařskou fakultu UK – obor stomatologie a  obor všeobecné lékařství. Od roku 1971 pracoval na Dětské stomatologické klinice 2. lékařské fakulty UK v Praze – Motole, v letech 1990-1992 jako přednosta, poté ve funkci školského zástupce přednosty kliniky. Celoživotně se zaměřil na dětskou obličejovou traumatologii. Je autorem  monografií Zlomeniny obličejových kostí u dětí, Slavné české lebky, Tajemství Karla IV., Čeští panovníci ve světle antropologicko-lékařských zkoumání.

Závěr

Kniha je doplněna reprodukcemi obrazů i soch, mnoha schématy, rentgenovými snímky i nákresy. Kniha je velice čtivá, autor nepředkládá jen odborná data z výzkumu, ale propojuje všechny vědní disciplíny v jeden celek. Má hluboké znalosti historie i umění. Uvedenou rozsáhlou odbornou literaturou si můžete doplnit uváděné skutečnosti. Když knihu otevřete nedáte ji z ruky, dokud nejste na poslední stránce.

Jiří z Poděbrad lebkaRudolf II.  Asymetrie dolní čelistiPřemysl Průběh sečné rány lebky (orig. E. Vlček)Karel IV.  Funkční úpravaKarel IV. Tři vrstvy osifikace

Jaromír   Hampl                      Foto: archiv doc.Ramby

 

Podobné příspěvky

Jákl dotočil velkofilm Jan Žižka

Jaroslav Hauer

Nejlepší show Broadwaye

Redakce

Slunečnice upozorní na roztroušenou sklerózu

Redakce