Tančící dům v Praze se stal místem pozoruhodné cesty do minulosti, na níž se mohl vydat každý. Kultura, volný čas, práce, bydlení, technika, design, plakáty, vinylové desky ze 70. a 80. let zde zaplnily tři patra a k tomu všemu vyhrávaly staré české šlágry Gotta, Zagorové, Korna z té doby a návštěvník si mohl dopřát i červenou nebo žlutou socialistickou limonádu.
Kurátorky výstavy Retro 70./80. let Jana Sommerová a Nadia Klempířová si daly záležet, aby za půl roku, který na uspořádání výstavy dostaly, shromáždily opravdu výživnou sbírku. Jaké vlastně bylo toto období? „Šedivé a tragické“, nebo jiné? Šedivého a tragického na výstavě retro 70./80. let nebylo nic, a tak kurátorky raději médiím vysvětlovaly, že jejich cílem nebylo toto období „glorifikovat“.
Ale i pro ně, jak přiznaly, měl každý předmět z té doby, kterého se dotky, nesmírný emocionální náboj. Nadia Klempířová se přiznala, že jedním z nejsilnějších zážitků pro ni bylo, když pracovala s obalem od meruňkové zmrzliny z té toby, a přesně si vybavila tu „fantastickou chuť“.
Takže jen ve stručnosti: auto Škoda, motocykl Jawa, kolo Favorit, malí pionýři v šátcích, socialistická prodejna se „ženou za pultem“, píchačky ve fabrice, skříňka v dělnické šatně, móda té doby, lesklá a třásnitá, dámy v turbanech (ty se na výstavě dokonce procházely živé), stavebnice Merkur, socialistická autíčka pro děti, „céčka“, obaly od čokolády a všeho možného, socialistická kuchyň, socialistický obývák, nábytek v hotelích té doby, plakáty, vlaječky, stan na Mácháči, hliníkové ešusy, školní třída, ba nechybělo ani děcko s plynovou maskou, připravené na chemický útok nepřátel.
Ale slov již bylo dost. Ráčej se, milý čtenáři, sám pokochat.
Luděk Toman
