Elity amerického establishmentu pomalu připravují Ukrajinu na to, že může být nevyhnutelné nakonec zasednout k jednacímu stolu a ukončit boje.
Chybí munice, válka je drahá a tříští americké síly
Ve vedení Výboru pro zahraniční vztahy, založeného roku 1921, dlouhá léta stál David Rockefeller, neoficiální emisar hned několika amerických prezidentů. Nyní v něm působí třeba Timothy Geithner, bývalý ministr financí USA, Fareed Zakaria, prominentní novinář CNN a Washington Post, či Larry Fink, šéf společnosti BlackRock. BlackRock představuje největšího správce investic na světě; obhospodařuje také investice České národní banky za stovky miliard korun.
Jenže podobně nečekané se zase může jevit třeba nedávné polské (a následně i slovenské) rozhodnutí pozastavit či zásadně omezit dovoz ukrajinského obilí a zemědělské produkce. Varšava přitom představuje dosavadního celkem jednoznačného a rozhodného spojence Ukrajiny, a to třeba i ve vztahu k budování plynovodu Nord Stream 2. Proti němu se společně s Kyjevem stavěla už v době před ruskou invazí, kdy Německo a další západoevropské státy, resp. jejich energetické firmy, počítaly s jeho spuštěním.
Jestliže tedy nyní Varšava či i Bratislava celkem již bez mrknutí oka staví zájmy svých zemědělců před zájem válkou zmítané Ukrajiny, nelze posun nálad amerického establishmentu vidět jako až tak nečekaný.
I ve Spojených státech se totiž blíží volby – jako třeba v Polsku. A zatímco vládní politici ve Varšavě prioritizují své zemědělce před zájmy Ukrajiny, také Spojené státy musí prioritizovat.
A podstatné části jejich elit se zkrátka dlouhodobé angažmá na Ukrajině jeví být nebezpečným tříštěním sil, finančních i vojenských, tváří v tvář skutečně fatální výzvě, Haassovými slovy „eventualitě“ – tedy zachování stávajícího postavení Tchaj-wanu vzdor stále asertivnější Číně.