„Výstavu lze chápat jako přehlídku několika tematických expozic, kdy jedna zdánlivě zpochybňuje předešlou, stejně jako zaběhnutý obraz o Skálově práci. Celek však vyjeví skrytý řád, názor na svět, předmět uměleckého zájmu, které chce autor prostřednictvím své tvorby co nejpřesněji artikulovat,“ popisuje kurátor výstavy Tomáš Pospiszyl.
Výstava je procházkou metafyzickou krajinou podivné architektury modelované světlem a dominantami samostatných soch. Jednotlivá díla jsou uskupena do několika dílčích „muzeí“, v nichž jsou představeny tematické okruhy díla Františka Skály. Divák se může nechat vést mapou expozice, nebo prostředí prozkoumávat na vlastní pěst.
František Skála působí v řadě uměleckých disciplín. Vytváří sochy, asambláže, malby, pohyblivé objekty, světelné instalace, zbraně a kytary, kresby, grafiky, koláže, fotografie a série aranžovaných snímků, realizuje interiéry či celé architektonické projekty. Jeho práce mají blízko k nezatížené obrazotvornosti tvůrců lidového umění nebo art brut, klíčová je pro něj inspirace materiálem.
V jeho dílech lze nalézt odkazy na staré kultury, prehistorické artefakty a umění přírodních národů, v jeho ateliéru vznikají bůžkové, šamanské propriety, postapokalyptické nástroje. Objevují se ale i motivy technologie, různých přístrojů, součástek, moderních syntetických materiálů, spotřebičů a zářičů. Část Skálovy práce lze vnímat jako reakci na nadbytečné produkování věcí a zážitků konzumní společností. Proti zkracujícímu se času, po který si věci v moderní společnosti udrží svou