Výstava Zdenka Braunerová a deset mužů na paletě jejího života v Hodoníně

Výstava probíhající v Galerii výtvarného umění v Hodoníně vznikla ve spolupráci se Středočeským muzeem v Roztokách u Prahy. Představuje dílo významné umělkyně Zdenky Braunerové (1858 – 1934), malířky, která se zapsala do vývoje české krajinomalby. Stala se zakladatelkou knižní grafiky, ilustrovala literární díla a její organizátorské a mecenášské aktivity spoluvytvářely tehdejší kulturní život. Celek výstavy kromě obrazů ze stálé expozice roztockého muzea zahrnuje i obrazy z depozitáře které nejsou běžně přístupná. Významnou součástí výstavy je výstavní sál představující díla deseti umělců, kteří ovlivnili nebo byli ovlivněni setkáním se Zdenkou Braunerovou. Návštěvníci se setkají s díly H. S. Pinkase, F. Ženíška, J. Mařáka, A. Chittussiho, F. Bílka, J. Uprky, M. Jiránka, A. Hofbauera, J. Zrzavého a A. Rodina.

Soběslav Hypolit Pinkas byl jejím prvním učitelem na vyšší dívčí škole. U noblesního profesora Františka Ženíška se zdokonalovala v kresbě. Inspirující pro Zdenku Braunerovou byla tvorba právě povolaného vedoucího krajinářské školy Akademie Julia Mařáka účastnícího se výzdoby Národního divadla a Muzea království českého (dnes Národního).  Zásadní vliv vedoucí ke krajinomalbám měl její učitel a důvěrný přítel Antonín Chitussi.  Prostřednictvím Julia Mařáka se seznámila s nadějným Františkem Bílkem, kterého podporovala a seznámila jej s Juliem Zeyerem. Souznění duší těchto dvou umělců bylo ukončeno až smrtí básníka. Na svých cestách po Francii působila jako nepsaný velvyslanec úspěšně sbližující obě národní kultury. Na svých domácích cestách objevila moravskoslovácký kout naší země. Přispěla k tomu i milostná romance s V.Mrštíkem a přivážela sem později i další umělce – Miloše Jiránka nebo  francouzského sochaře Augusta Rodena. Poznala zde i Jožu Úprku s kterým si padli ihned do oka a stala se jeho mecenáškou. Lidové umění zužitkovala Zdenka Braunerová v tvorbě nábytku a skla, což byly další oblasti její tvorby. S Milošem Jiránkem seznámil Zdenku Braunerovou Jaroslav Vrchlický. Další umělec – Arnošt Hofbauer byl nerozlučným přítelem Miloše Jiránka. Spolu se stali členy spolku Mánes. Oba navštívili Augusta Rodena v jeho atelieru v Paříži a tato návštěva vedla až k uspořádání první zahraniční výstavy francouzského sochaře v r.1902 v Praze, kam přijel v doprovodu Josefa Mařatky a Alfonse Muchy. K výstavě byl zbudován na pozemku přiděleném magistrátem výstavní pavilon u Kinského zahrady od architekta Jana Kotěry.  Po zahájení výstavy následoval dvoudenní výlet na Moravu, kterého se zúčastnila i Zdenka Braunerová. Společný obdiv k Zeyerovi sdílela s Janem Zrzavým. Seznámili se, když bylo Zdence Braunerové šedesát let. Umělkyně zahrnula křehkou povahu Zrzavého péčí. Byl častým hostem v Roztocké vile. Dojednala mu i první samostatnou výstavu u Topiče v r.1918,  ke které napsala i text do katalogu.

Mezi další oblasti, v nichž Zdenka Braunerová dosáhla významu a uznání, byla grafika a knižní umění. Prvním takovým knižním dílem byla Pohádka máje Viléma Mrštíka. V r.1897 jako reakci na asanaci historického centra Prahy vyšel manifest Bestia triumphans (lat. obluda vítězí) od stejného autora. K této publikaci graficky zpracovala obálku. Vytvořila celou řadu grafických úprav i dalších knih, zejména Miloše Martena a Paula Claudela. Díky svému zajištění, dobrým jazykovým znalostem, kultivovanosti, kulturnímu přehledu i organizačním schopnostem byla předurčena k úloze organizátorky a  podporovatelky kulturněspolečenského dění v českém i mezinárodním měřítku.

Velmi dobře připravená výstava s velkým výběrem uměleckých děl, množstvím citací z dopisů a dalších informací nám představuje velkou činorodost umělkyně. V Galerii výtvarného umění v Hodoníně můžeme tuto expozici shlédnout do 24.února.